Hermann Weyl: Porovnání verzí

Narodil se v rodině bankovního ředitele, po maturitě na gymnáziu ''Christianeum'' v [[Altona (Hamburk)|Altoně]] se roku 1904 zapsal na univerzitu v [[Göttingen]]u, kde studoval matematiku u [[David Hilbert|Davida Hilberta]] a fyziku. U Hilberta roku 1908 promoval prací o singulárních integrálních rovnicích a 1910 se habilitoval. Navštěvoval také filosofické přednášky [[Edmund Husserl|E. Husserla]], kde se seznámil se svou pozdější ženou Helene Joseph, později překladatelkou spisů [[José Ortega y Gasset|J. Ortegy y Gasseta]]. Roku 1913 se s ní oženil a měli pak spolu dva syny. Téhož roku byl pozván jako profesor geometrie na [[ETH Zürich|ETH]] v Curychu, kde se seznámil s [[Albert Einstein|Albertem Einsteinem]] a začal se zajímat o matematické otázky jeho teorií, zejména diferenciální geometrii. Roku 1918 vydal jednu z prvních učebnic obecné teorie relativity pod názvem ''Raum, Zeit, Materie'' („Prostor, čas, hmota“). 1921 přišel do Curychu [[Erwin Schrödinger]], s nímž se Weyl velice spřátelil. V roce 1928 vydal významnou práci „Teorie grup a kvantová mechanika“ a roku 1930 přijal pozvání převzít katedru matematiky v Göttingen po D. Hilbertovi, ale už roku 1933 odešel před sílícím antisemitismem zpět do Curychu. S pomocí A. Einsteina se dostal do [[Princeton]]u, kde přednášel do roku 1952. Roku 1948 zemřela jeho žena a Weyl se podruhé oženil se švýcarskou sochařkou Ellen Bär. Po svém emeritování v roce 1952 žil většinou v Curychu.<ref name="rfr1">http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/Biographies/Weyl.html</ref>