Mikuláš z Pelhřimova: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplněn popisek obrázku v infoboxu |
Částečné přepracování, doplnění, upřesnění + zdroje |
||
Řádek 5:
[[Soubor:Pelhřimov, modlitebna Českobratrské církve evangelické, pamětní deska.jpg|náhled|Pamětní deska Mikuláše z Pelhřimova na zdi sborového domu [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] v Pelhřimově v Růžové ulici]]
'''Mikuláš z Pelhřimova''' zvaný též '''Biskupec''' (asi [[1385]] [[Pelhřimov]] – asi [[1459]] [[Poděbrady]]) byl český [[Husitství|husitský]] kněz, bakalář svobodných umění, od roku 1420 hlava („biskup") nezávislé [[Táborský svaz|táborské]] církve. V teologických polemikách proti pražským mistrům byl hlavním mluvčím táborské strany a jejím největším literárním tvůrcem. Jeho spis ''Confessio Taboritarum'' [Vyznání a obrana Táborů] měl mezinárodní ohlas v [[Reformace|reformační]] literatuře a je znám i z tisků [[16. století|16.]] a počátku [[17. století]].<ref name="Kejř 240">[[Jiří Kejř|KEJŘ, Jiří]]. ''Husité''. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984. 265 s. cnb000021592. S. 240.</ref>
== Životopis ==
Pocházel z [[Pelhřimov]]a, patrně z měšťanské rodiny; narodil se asi v polovině 80. let [[14. století]]. Absolvoval pelhřimovskou městskou školu a nejpozději od roku 1406 studoval na [[Artistická fakulta|artistické fakultě]] [[Karlova universita|pražské univerzity]]; v roce 1409 se stal bakalářem svobodných umění. V Praze byl svědkem vzrušujícího zápasu a činnosti mistra [[Jan Hus|Jana Husa]]. Přimkl se k mistru Janovi, o čemž svědčí jeho členství v koleji královny Hedviky, založené do značné míry Husovou zásluhou záhy po vydání [[Dekret kutnohorský|Dekretu kutnohorského]].<ref name="Hlaváček 17">[[Ivan Hlaváček|HLAVÁČEK, Ivan]], ed. ''Ze zpráv a kronik doby husitské''. Vydání první. Praha: Svoboda, 1981. 487 s. cnb000001015. S. 17.</ref> V roce 1415 byl vysvěcen na kněze a odešel na faru v [[Kondrac]]i.<ref name="HK 355">[[Vavřinec z Březové|VAVŘINEC z Březové]]. ''Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.'' Vyd. 2., oprav. Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. S. 355.</ref> Hned od počátku se angažoval v [[Husitství|husitském]] hnutí a od vzniku [[Táborský svaz|Tábora]] až k jeho pádu patřil k jeho čelným duchovním představitelům.<ref name="Kejř 240"/>
| příjmení = Bartoš▼
V roce 1420 [[tábor]]ský lid „''svorně zvolil Mikuláše z Pelhřimova, kněze a bakaláře umění, za svého biskupa neboli staršího, aby ho všichni jeho kněží uznávali za představeného a aby nikdo nekázal lidu slovo Boží, leda se svolením toho biskupa, i aby s ostatními kněžími věrně rozděloval peníze obce podle potřeby každého bratra, jak by se mu uzdálo''."<ref>[[Vavřinec z Březové|VAVŘINEC z Březové]]. ''Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.'' Vyd. 2., oprav. Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [Citovaný text je na str. 161.]</ref> Byl sice nazýván biskupem, ale byl jen starším (seniorem), protože v důležitých věcech rozhodovala synoda kněžstva.<ref name="HK 355"/> Táborské kněze nesvětil a jeho moc se zakládala jen na volbě kněží a laiků.<ref>[[Josef Pekař|PEKAŘ, Josef]]. ''Žižka a jeho doba''. Vyd. 3.(1. a 2. díl) a vyd. 2. (3. a 4. díl), v jednom svazku a vázané 1. Praha: Odeon, 1992. Jednotlivé díly mají samostatné stránkování. ISBN 80-207-0385-3. S. 125 prvního dílu.</ref> Byla vyslovena i domněnka, že přízvisko „Biskupec" zdědil po svém otci.<ref name="Hlaváček 17"/>
Poprvé vystoupil jako zástupce táborů a jejich věrouky na schůzi bohoslovců táborských a pražských v domě [[Petr Zmrzlík ze Svojšína|Petra Zmrzlíka]] v prosinci roku 1420, kde však nedošlo ke shodě.<ref>[[František Čapka (historik)|ČAPKA, František]]. ''Dějiny zemí Koruny české v datech.'' 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. S. 177.</ref> Zároveň obhajoval umírněné táborské učení proti hlasatelům radikálních [[Pikarti|pikartských]] a [[Chiliasmus|chiliastických]] myšlenek, které zastávala skupina táborských kněží v čele s [[Martin Húska|Martinem Húskou]] a [[Petr Kániš|Petrem Kánišem]].<ref name="HK 355"/>
Jako zástupce Tábora se účastnil snad všech sporů s pražskými univerzitními mistry. Výrazně se též podílel na formulaci táborského učení, např. na synodě v [[Písek (město)|Písku]] v únoru [[1422]].<ref>[[František Šmahel|ŠMAHEL, František]]. ''Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let.'' Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-072-6. S. 115.</ref> <ref name="Ottův">''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí''. 19. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1051 s. cnb000277218. S. 426–427.</ref> Byl přítomen na jednání v [[Cheb]]u ([[1432]]) o účasti husitského poselstva na [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejském koncilu]]<ref name="Výbor 56">''Výbor z české literatury doby husitské''. 2. svazek. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 630 s. cnb002610105. S. 56</ref> a byl pak i jedním ze čtyř řečníků, kteří na koncilu hájili husitské zásady. Vystoupil na něm 20. a 21. ledna [[1433]] a zdůvodňoval [[Čtyři pražské artikule|artikul]] o trestání veřejných hříchů.<ref>[[Amedeo Molnár|MOLNÁR, Amedeo]], ed. ''Slovem obnovená: čtení o reformaci''. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. S. 84, 88–91.</ref>
V roce 1443 naposledy hájil táborské učení proti pražským mistrům na kněžské synodě v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]. Synoda se rozešla bez dohody a odsunula rozhodnutí na sněm.<ref>[[Jiří Kejř|KEJŘ, Jiří]]. ''Husité''. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984. 265 s. cnb000021592. S. 226.</ref> Zemský sněm v roce 1444 schválil teologické stanovisko [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]] a učení táborských bohoslovců bylo odsouzeno jako bludné. Mikuláš z Pelhřimova a jeho stoupenci se však odmítli podřídit.<ref>[[František Čapka (historik)|ČAPKA, František]]. ''Dějiny zemí Koruny české v datech.'' 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. S. 200.</ref>
Jako starší táborských kněží měl nepochybně sídlit na Táboře a jistě tam po nějakou dobu i působil, ale nebylo tomu tak vždy. Po značnou část vlastního husitství byl duchovním správcem táborské obce [[Písek (město)|písecké]], která ovšem byla hned po Táboru nejdůležitější a patřila k hnutí už od jeho vzniku.<ref name="Hlaváček 17"/> V [[Písek (město)|Písku]] je doložen jako farář<ref name="Výbor 56"/> i počátkem roku 1443.<ref name="HK 355"/> Když se v roce [[1449]] Písek podrobil zemskému správci [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]], odešel do Tábora. V srpnu 1452 se však Jiřímu poddal i Tábor a Mikuláš byl uvězněn na [[staroměstská radnice|staroměstské radnici]], dokud neslíbil poslušnost [[Jan Rokycana|Janu Rokycanovi]]. Nicméně ani poté nebyl propuštěn, ale byl držen v žaláři na hradu zemského správce v [[Poděbrady|Poděbradech]].<ref name="Bartoš">{{Citace monografie
▲ | příjmení = Bartoš
| příjmení2 = Kovářová
| příjmení3 = Trapl
| jméno = Josef
| jméno2 = Stanislava
| jméno3 = Miloš
| titul = Osobnosti českých dějin
| vydavatel = ALDA
| místo = Olomouc
| rok = 1995
| kapitola = Biskupec z Pelhřimova Mikuláš
| strany = 23
| isbn = 80-85600-39-0
}}</ref> <ref name="Ottův"/> Tam si snad urychlil svůj skon pokusem o útěk, při němž utrpěl těžké zranění; zemřel patrně v roce [[1459]].<ref name="HK 356">[[Vavřinec z Březové|VAVŘINEC z Březové]]. ''Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.'' Vyd. 2., oprav. Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. S. 356.</ref>
== Učení ==
V nauce o [[Eucharistie|eucharistii]] odmítl dogma o [[Transsubstanciace|transsubstanciaci]] („přepodstatnění"), což je učení o reálné („skutečné") přítomnosti těla [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] v této svátosti. Dle jeho názoru svátostný chléb ([[hostie]]) „''není totožný s Kristovým tělem, sedícím v nebi na pravici Boží, ani tam není Kristovo tělo tak, jak někteří tvrdí, protože tento způsob přítomnosti by předpokládal zánik podstaty chleba a proměnu jeho podstaty v tělo Kristovo."''<ref>BISKUPEC z Pelhřimova, Mikuláš. ''Vyznání a obrana táborů''. Překlad [[František Mrázek Dobiáš]] a [[Amedeo Molnár]]. Vyd. 1. Praha: Academia, 1972. 330 s. cnb000129080. S. 80.</ref> Mikuláš tedy odmítá dogma, že podstata chleba a vína po konsekraci zaniká a je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy. Podle jeho nauky je v elementech eucharistie (v hostii a vínu) Kristovo tělo přítomno duchovně a svátostně.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Černý | jméno = Pavel | autor = | odkaz na autora =
| spoluautoři = | titul = Co znamená tělo a krev Páně? Eucharistie a zápas o jednotu církve | periodikum = Theologia vitae
| odkaz na periodikum = | rok = | měsíc = | ročník = 2 (2009)
| číslo = 1 | strany = 73 | url = | issn = 1803-4829 | jazyk =
}}</ref> Věřícím, kteří svátost řádně přijímají, dává Kristus „''život, pastvu, rozkoš, posilnění duchovní, utěšení i všeliké nasycení.''"<ref>[[Jan Nepomuk Sedlák|SEDLÁK, Jan Nepomuk]]. ''Táborské traktáty eucharistické''. Brno: Knihtisk. benedikt. rajhrad., 1918. 106 s. cnb000344460. S, XXV.</ref>
Mikuláš dále vystupoval proti tomu, aby se [[mše]] sloužila v [[ornát]]ech, zavrhoval [[očistec]], modlitby za mrtvé, posty, svěcení svátků kromě neděle a všechny okázalé ceremonie církevní. Jenom [[bible]] mu byla pramenem křesťanství; nauky církevních otců jsou od lidí omylných<ref name="Ottův"/> a lze je přijímat, jen pokud jsou v souladu se zákonem Ježíše Krista.<ref>''Výbor z české literatury doby husitské''. 2. svazek. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 630 s. cnb002610105. S. 59.</ref>
== Dílo ==
* [[1431]]–[[1433]] – ''Confessio Taboritarum'' [Vyznání a obrana Táborů]. Spis vznikl jako výklad a obrana táborských řádů před jednáním na [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejském koncilu]].
** Český překlad celého spisu:<br />BISKUPEC z Pelhřimova, Mikuláš. ''Vyznání a obrana táborů''. Překlad [[František Mrázek Dobiáš]] a [[Amedeo Molnár]]. Vyd. 1. Praha: Academia, 1972. 330 s. cnb000129080.
** Český překlad části tohoto spisu:<br />''Výbor z české literatury doby husitské. 2. svazek.'' Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 630 s. cnb002610105. [''Táborská obrana'' (první tři kapitoly) → str. 56–60, přeložil [[Amedeo Molnár]]; ediční ponámka je na str. 80.] [http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL2/H.pdf Dostupné online]
** Ukázky jsou v českém překladu jsou otištěny též v knize:<br />[[Amedeo Molnár|MOLNÁR, Amedeo]], ed. ''Slovem obnovená: čtení o reformaci''. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. S. 77–79.
* ''Scriptum super quattuor evangelia in unum concordata'' – výklady [[evangelium|evangelií]]▼
* [[1433]] – Řeči na [[Basilejský koncil|basilejském koncilu]]:<br />BISKUPEC z Pelhřimova, Mikuláš a [[Oldřich ze Znojma]]. ''Orationes, quibus Nicolaus de Pelhřimov, Taboritarum episcopus, et Ulricus de Znojmo, orphanorum sacerdos, articulos de peccatis publicis puniendis et libertate verbi Dei in concilio Basiliensi anno 1433 ineunte defenderunt = Řeči Mikuláše z Pelhřimova, a čáslavského faráře Oldřicha ze Znojma, strany sirotčí, pronesené v Basileji 1433 na obranu husitského programu čtyř artikulů.'' Tábor: Jihočeská společnost, 1935. 174 s. cnb000951526.▼
* ''Chronicon continens causam sacerdotium taboriensium'' – Táborská kronika. Popisuje období od [[1419]] do [[1444]]. Trojdílná kronika zachycuje stanoviska táborů. Nejedná se o ucelené dílo, ale pouze o dokumenty a traktáty, spojené dohromady.▼
▲* Řeči na [[Basilejský koncil|basilejském koncilu]]:<br />BISKUPEC z Pelhřimova, Mikuláš a [[Oldřich ze Znojma]]. ''Orationes, quibus Nicolaus de Pelhřimov, Taboritarum episcopus, et Ulricus de Znojmo, orphanorum sacerdos, articulos de peccatis publicis puniendis et libertate verbi Dei in concilio Basiliensi anno 1433 ineunte defenderunt = Řeči Mikuláše z Pelhřimova, a čáslavského faráře Oldřicha ze Znojma, strany sirotčí, pronesené v Basileji 1433 na obranu husitského programu čtyř artikulů.'' Tábor: Jihočeská společnost, 1935. 174 s. cnb000951526.
** Český překlad:<br />BISKUPEC z Pelhřimova, Mikuláš. ''Řeč Mikuláše Biskupce z Pelhřimova na basilejském koncilu v roce 1433: vydáno k 590. výročí Mikulášovy volby za duchovního představitele táborského bratrstva v roce 1420.'' Překlad Magdaléna Jacková a Pavlína Cermanová. 1. vyd. Pelhřimov: Klub přátel historického Pelhřimova s Novou tiskárnou Pelhřimov, 2011. 43 s. ISBN 978-80-7415-046-3.
** Ukázky z řečí Mikuláše z Pelhřimova jsou v českém překladu otištěny též v knize:<br />[[Amedeo Molnár|MOLNÁR, Amedeo]], ed. ''Slovem obnovená: čtení o reformaci''. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. [Na str. 89–91 jsou výňatky z řečí, které pronesl na basilejském koncilu dne 20. ledna a 21. ledna 1433.]
▲* [[1435]]–[[1439]] – ''Scriptum super quattuor evangelia in unum concordata''
** Ukázka v českém překladu je otištěna v knize:<br />[[Amedeo Molnár|MOLNÁR, Amedeo]], ed. ''Slovem obnovená: čtení o reformaci''. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. S. 79–81.
▲* [[1441]]–[[1444]] – ''Chronicon continens causam sacerdotium taboriensium''
** Český překlad části tohoto spisu:<br />[[Ivan Hlaváček|HLAVÁČEK, Ivan]], ed. ''Ze zpráv a kronik doby husitské''. Vydání první. Praha: Svoboda, 1981. 487 s. cnb000001015. S. 291–315.
** Ukázky jsou v českém překladu otištěny též v knize:<br />''Výbor z české literatury doby husitské''. 2. svazek. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 630 s. cnb002610105. S. 257–264. [http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL2/20.pdf Dostupné online]
Byl dále autorem Výkladu na Zjevení sv. Jana (asi z let 1425–1426),<ref>[[Ivan Hlaváček|HLAVÁČEK, Ivan]], ed. ''Ze zpráv a kronik doby husitské''. Vydání první. Praha: Svoboda, 1981. 487 s. cnb000001015. S. 18.</ref> traktátu o večeři Páně a dalších spisů, zejména polemických a obranných; u některých se dochoval jen název.
== Odkazy ==
Řádek 64 ⟶ 86:
{{Portály|Husitství|Křesťanství|Literatura|Středověk}}
[[Kategorie:Česká reformace]]
[[Kategorie:Spisovatelé píšící latinsky]]
[[Kategorie:Čeští duchovní]]
[[Kategorie:Čeští teologové]]
[[Kategorie:Husitští teologové]]
| |||