Miroslav Dolejší: Porovnání verzí

V roce [[1964]] se oženil a v roce [[1968]] se manželům Dolejším narodil syn. Dolejší pořizoval fotodokumentaci srpnové okupace a utřídil ji do podoby knihy "360 dní bez iluze", která se nedochovala{{Fakt/dne|20180924144054|}}<ref>BohumilKOBLIHA, Kobliha:Bohumil. Miroslava Dolejšího znám. ''Denní hlasatel'', 17. 7. 1992.</ref>. Po začátku [[normalizace]] v roce [[1969]] byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost v organizaci politických vězňů [[K–231]].{{Fakt/dne|20180924144054|}}

| titul = TOMEK, Prokop. Tragický případ Miroslava Dolejšího a Eugena Vrby

V říjnu [[1990]] publikoval stať ''Analýza událostí 17. listopadu 1989'', kde mj. vyslovil názor, že převrat v roce 1989 byl předem dojednán mezi špičkami komunistické nomenklatury a západních mocností za přispění a financování židovských kruhů a státu Izrael. Tvrdil v ní, že [[Charta 77]], český disent a polistopadový režim byly ovládány „několika rodinami“, které „všechny …jsou [[Komunistická strana Československa|komunisté]] nebo jejich potomci, [[svobodné zednářství|svobodní zednáři]] a jejich potomci, a [[židé]]“; podobně v kapitole ''Mezinárodní souvislosti sjednocení'' vysvětluje světové změny s plánem na vytvoření Velkého [[Izrael]]e. Kritizuje konzumní společnost a zákulisí politiky, kontinuitu komunistického a kapitalistického režimu, světový monetární systém a na něj navázanou politickou moc, masovou ztrátu víry v transcendentní veličiny či morální hodnoty cti, odvahy a askeze, a staví se proti kultu osobnosti Václava Havla, který k Dolejšímu podle dr. Andreye před listopadem 1989 docházel ohledně rad, jak "převzít moc", což prý Andreyovi ironicky sdělil samotný Dolejší.<ref>DOLEJŠÍ, Miroslav. ''Analýza 17. listopadu 1989''. 1. vyd. Brno: Guidemedia, 2014. ISBN 978-80-88021-01-8. Předmluva Ladislava Andreye, str. 17.</ref> ''Analýza'' získala značnou popularitu u některých [[antikomunismus|antikomunistů]], nespokojených s polistopadovým vývojem a zejména u konstituující se české [[krajní pravice]] a stala se součástí jejich ideové výbavy. Analýzu propagoval [[Petr Cibulka]], na Internetu je dostupná v řadě kopií a dokonce i v překladu do angličtiny. Konfederace politických vězňů se od textu distancovala, ačkoliv s ním spousta členů včetně výboru při jeho projednávání nejprve souhlasila.<ref>DOLEJŠÍ, Miroslav. ''Týdeník Politika č. 28/1991''. 8. 8. 1991.</ref>

K tomu se Dolejší 8. 8. 1991 vyjádřil v Týdeníku Politika č. 28 takto: "Protože politická reprezentace nepřistoupila na věcnou diskusi, považovala za náhradu zdiskreditovat autora. Byl jsem postupně označen za fašistu, antisemitu, člověka duševně chorého a nakonec zatrpklého, protože se mi nedostalo vysokého postavení (přestože bylo všeobecně známo, že jsem o žádné neusiloval a nabídky jsem odmítal)."<ref>DOLEJŠÍ, Miroslav. ''Týdeník Politika č. 28/1991''. 8. 8. 1991.</ref> 17. 7. 1992 se ho na americké půdě v krajanských novinách Denní hlasatel přímo zastal spoluzakladatel exilového Naardenského hnutí dr. Ing. Bohumil Kobliha a vylíčil ho jako altruistu, obránce svobody, spravedlnosti, křesťanství a českého národa. Kobliha na základě svých přímých zkušeností s disidentem odmítl nařčení, že by Dolejší mohl být agentem StB s odkazem na to, že ho Dolejší nikdy nezradil i přesto, že k tomu měl v různých situacích možnosti, které Kobliha výslovně vyjmenovává. Svůj názor na Dolejšího motivy vyjádřil český historik z [[Vojenský historický ústav Praha|VHÚ]] PhDr. [[Prokop Tomek]] v článku Tragický případ Miroslava Dolejšího a Eugena Vrby ve sborníku Ústavu pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]] č. 2-3/2009<ref>{{Citace elektronického periodika