Inkluzivní fitness: Porovnání verzí

Přidáno 17 bajtů ,  před 3 lety
m
Je-li to překlad, moc česky nezní a není moc srozumitelný. Drobné opravy. Co je to „statnost“?
(Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8))
m (Je-li to překlad, moc česky nezní a není moc srozumitelný. Drobné opravy. Co je to „statnost“?)
[[Soubor:Green Beard Effect.svg|náhled|Znázornění efektu zelenovouse: Pokud nejsou dva rozlišující geny kompatibilní, populace bude spět ke [[Speciace|speciaci]], čímž se kin-selekce aplikuje na genově podobnější jedince - stejné barvy obličeje.]]
V [[Evoluční biologie|evoluční biologii]] je teorie '''inkluzivního fitness''' model evoluce [[Sociální chování|sociálního chování]], poprvé navrženéhonavržený [[William Donald Hamilton|W. D. Hamiltonem]] roku 1963.{{Zdroj?}} Místo pouze tradičního pojetí, čili chápání výhodnosti znaku jako jeho působení na počet potomků ('''''přímá reprodukce'''''), prosazoval Hamilton, aby se započítávaly také nepřímo působící znaky. Toto pojetí se nazývá '''''nepřímá reprodukce '''''a je k němu započítané působení na frekvenci znaků v jiných jedincích. Hamiltonova teorie je dnes vedle [[Reciproční altruismus|recipročního altruismu]] považována za hlavní teorii vývoje sociálního chování. V jistém smyslu tuto teorii pak rozšířil také Richard Dawkins ve své teorii Sobeckého genu.
 
Z pohledu genetiky je [[Reprodukční úspěšnost|evoluční úspěšnost]] bezprostředně závislá na počtu zanechaných kopií uvažovaného genu v populaci. Přestože se však před rokem 1964 obecně věřilo, že jediným způsobem jak toho docílit je zanechat v populaci přímé potomky, Hamiltonova studie z roku 1964 ukázala, že lze dokonce matematicky (s vypůjčenímužitím jednoduchých empirických dat) dokázat, že významnou složkou strategie organizmu by měla být také snaha o rozšíření stejných genů u jiných jedinců. Tento efekt je nejlépe pozorovatelný na [[Kin selekce|kin-selekci]], čili podpoře příbuzných jedinců, nicméně hraje roli i jinde, například skrze [[efekt zelenovouse]], souboj pohlaví a [[rodičovský výběr]].
 
''Beldingova veverka'' je dobrým příkladem posunu od klasického darwinismydarwinismu. Pokud tyto veverky spatří predátora, křičívydávají nahlasité výstrahuzvuky, svýmaby druhůvarovaly ostatní veverky. Tím sice samisamy sebe uvedou do nebezpečí, nicméně mohou zachránit geny jiných veverek (se kterými stále sdílí 99% genofondu).<ref>Mateo JM, 1996. </ref>
 
[[Eusocialita|Eusociální]] krevety ''[[Synalpheus regalis]]'' jsou také často uváděny jako příklad inkluzivního fitness. Větší krevety ochraňují před vnějšími útočníky menší. Prakticky pak získají silnější krevety výhodu, pokud naopak jejich potomci svůj gen pro statnost neprojeví. O to zde ale nejde, jde o to, že i menší krevety sdílejí s velkými většinu genů, takže se makroevolucí rozšířily krevety, které ochraňují všechny varianty.<ref name="Colony">{{Cite journal|author=J. Emmett Duffy, Cheryl L. Morrison & Kenneth S. Macdonald|title=Colony defense and behavioral differentiation in the eusocial shrimp ''Synalpheus regalis''|journal=[[Behavioral Ecology and Sociobiology]]|year=2002|volume=51|issue=5|pages=488–495|url=http://www.vims.edu/research/units/labgroups/marine_biodiversity/publications/_pdf/Duffy_et_al_2002_BES.PDF|format=PDF|doi=10.1007/s00265-002-0455-5|accessdate=15-04-2016}}</ref>