Džihád: Porovnání verzí

Přidáno 630 bajtů ,  před 1 rokem
bez shrnutí editace
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Map of expansion of Caliphate.svg|350px|náhled|vpravo|Věk chalífátů {{legenda|#a1584e|Expanze za [[Mohamed]]a, 622–632/A.H. 1-11}} {{legenda|#ef9070|Expanze za [[Rášidský chalífát|rášidského chalífátu]], 632–661/A.H. 11-40}} {{legenda|#fad07d|Expanze za [[Umajjovci|Umajjovců]], 661–750/A.H. 40-129}}]]
 
'''Džihád''' ({{Vjazyce|ar}} {{Cizojazyčně|ar|جهاد}}) je termín označující [[náboženství|náboženskou]] povinnost [[muslim]]ů usilovat o obranu a rozšiřování [[islám]]u ve vlastním srdci i ve světě.
 
== Etymologie ==
 
== Džihád mečem ==
Základními termíny džihádu mečem jsou ''Dár al-harb'' („dům války“) a ''Dár al-islam'' („dům islámu“). Dár al-islam je v území, kde se smí volně šířit islámská víra, zatímco Dár al-harb je území, kde je potlačována. O přesný význam těchto termínů se samozřejmě vedou spory. Jedním názorem je, že Dár al-islam je jen území ovládané muslimskými vládci, kde je prosazována [[šarí´a|šaría]] (islámské tradiční právo) a kde jinověrci platí daň z hlavy (daň je ''džizja'', plátci této daně jsou označováni jako ''dhimmidhimmí''), zatímco Dár al-harb je celý zbylý svět. Umírněnější teorie tvrdí, že Dár al-islam je i území států, kde islám není diskriminován, tedy například i evropské země. Dalším možným názorem je i to, že za Dár al-islam lze považovat i území ovládané nemuslimy, kde je však muslimům dána svoboda v prosazování šarí´išaríi. Některé právní školy znají i pojem ''Dár al-ahd'' („území dohody“), tedy území, se kterými má islámský stát diplomatické či obchodní smlouvy, které jsou pro něj významné.
 
Džihád mečem jako takový musí vyhlásit [[ulamá]] (vykladači práva) v tzv. [[fatwa|fatwách]]. Zde je džihád ospravedlněn a je jasně vyložen jeho cíl a zdůvodnění. Fatwa je základním předpokladem pro vyhlášení útočného i obranného džihádu. V historii byli obvykle ulamá požádáni panovníky o vyhlášení džihádu. Nebylo nezvyklé, že část ulamů fatwu sepsala a vyhlásila džihád, kdežto další část jej naopak ve své fatwě popřela.
* ''Murtadd'' (odpadlíci)
* ''Mušrik'' (jinověrci, [[Polyteismus|polyteisté]])
 
Pravidla džihádu se pak liší dle nepřítele. Nejmírnější jsou rozhodně vůči ''Ahl al-kitáb'', jelikož islám uznává proroky [[judaismus|judaismu]] a [[křesťanství]] ([[Ježíš Kristus|Ježíš]]-Isá, byl velice uznávaný i [[Mohamed|MuhamademMohamedem]]), uznávánoavšak bylone ijako [[Zoroastrismus|zoroastriánství]]syn Boží, ale pouze jako jeden z abrahámovských proroků před posledním z nich, Mohamedem). Boj proti mušrikům je potom bojem za šíření víry především([[džihád]]), ovšem mušrikové, jelikož nepoznali pravdu o jediném Bohu, jsou pak bráni za nespravedlivé (na rozdíl od ahl al-kitáb). Murtadd jsou na podobné úrovni jako mušrikové a jde o jediný případ legitimní války proti jiným muslimům. S těmito pojmy pak souvisí pojem ''da´wa'' („výzva“). Da´wa má být vyřčena před každým bojem a měla by symbolizovat vyzvání nepřítele, aby přestoupil k islámu a ušetřil tak obě strany boje – až po da´wě je možné legálně začít bojovat. V rané fázi islámu se da´wa dodržovala přísně, později její význam upadal, až se stala jen symbolickou částí boje. Přesto je da´wa řešena velice podrobně a pokud není dodržena, následují obvykle přísné tresty. Pokud například muslimský bojovník před bojem s pohanským otcem nepronese da´wu a zabije jej, musí rodině vyplatit odškodné. Těžší tresty platí samozřejmě pro případ zabití člena ahl al-kitáb.
 
K džihádu mečem se smí připojit v podstatě každý od 6 do 60 let, pokud jsou schopni boje. Pro děti je navíc nutné získat souhlas jejich rodičů. Pokud rodiče nesvolí, pak by dítě nesmělo být k džihádu mečem připuštěno. Některé právní školy ovšem stanoví i legální podmínky pro zamítnutí účasti na džihádu mečem. Jde například o to, že rodina nesouhlasí, aby šel syn bojovat proti ahl al-kitáb (i když tato podmínka není často uznávána), nebo potřeba dítěte doma, zvláště pokud jsou rodiče staří.
V otázce válečných zajatců existuje opět několik sporných výkladů (většinou se opírajících o různé verše Koránu)., Nejrozšířenějšípřičemž jeale slitovnostplatí, vůčiže zajatcům,pozdější avšakverš existujev iKoránu dělenízneplatňuje zajatcůdřívější podleverš, vyznánípokud jsou tyto dva v rozporu). Muslimové by měli být po boji každopádně propuštěni, pokud slíbí, že znovu nepozvednou zbraně proti islámskému státu. Pokud jde o ''ahl al-kitáb'', bývá muslimské právo též slitovné v případech, kdy poražení křesťané nebo židé souhlasí s tím, že jejich výklad náboženství podaný Biblí nebo Tórou je špatný, správný je výklad Koránu, a také to, že Mohamed byl posledním prorokem. Pokud toto nepřijmou, není s nimi zacházeno jako s lidem Písma, ale jako s bezvěrci. V případě pohanů bývá(bezvěrců) je situace horšínejhorší, aleti nemají obýt mnoho.podle IKoránu, ale i příběhů v tomtosíře bodě(život převládáMohameda) apela na[[Hadís|hadísech]] slitovnost(tradice muslimskýchMohameda) vítězůzabíjeni, mučeni, zotročováni a ponižováni (např. SamozřejméKorán pak8:12; je,9:5). žeŽeny nesmějía děti by neměly být zabíjeny. ženyŽeny podle tradic ustanovených Mohamedem a popsaných v síře a hadísech končí jako sexuální otrokyně pro islámské bojovníky a děti jsou prodány do otroctví.
 
V boji samotném by měla být dodržena zmíněná pravidla. Z hlediska válečné strategie existují dva sporné pohledy na mír. Dle umírněnějších škol je možné uzavřít i dlouhodobá příměří a žít v míru. Školy zastávající radikálnější názory pak tvrdí, že mír je možný jen v případě, že vítězství muslimů je nepravděpodobné nebo nemožné, anebo je-li mír dočasně výhodný. Existují i názory, že mír lze uzavřít i dlouhodobě, pokud je pravděpodobné, že druhý smluvní partner v budoucnu přijme islám. Pokud jde o bitvy a boje, převládá názor, že muslimové nesmí z boje utíkat. I když existují i názory, že pokud je pravděpodobná porážka, je možné se stáhnout nebo se bitvě vyhnout. Opět zde záleží hlavně na radikálnosti právní školy.
 
== Džihád mečem (al-džihád bi´l-sajf) v dějinách ==
Během raného období islámu (zhruba do 9. století) probíhal džihád mečem (al-džihád bi´l-sajf) ve všech formách prakticky nepřetržitě. Postupem času, jak se islámský stát rozpadal, se tento pojem měnil a ztrácel. Dá se říci, že poslední džihády mečem v pravém slova smyslu probíhaly v Indii a proti [[Byzantská říše|Byzantské říši]] (vedla [[Osmanská říše]]). Ve středověku potom byly vyhlašovány hlavně obranné džihády mečem ([[Almorávidé]] ve Španělsku, [[Ajjúbovci]] v Palestině). V pozdější době byly džihády mečem považovány spíše za přežitek nebo starou ideu, která není prakticky uskutečnitelná. Přesto občas došlo v pozdějších dějinách k vyhlášení džihádu mečem. Lze uvést například mahdistické povstání v [[Súdán]]u během [[19. století]], [[První světová válka|I. světovou válku]] a Osmanské vyhlášení džihádu nepřátelům trojspolku.
džihády mečem v pravém slova smyslu probíhaly v Indii a proti [[Byzantská říše|Byzantské říši]] (vedla [[Osmanská říše]]). Ve středověku potom byly vyhlašovány hlavně obranné džihády mečem ([[Almorávidé]] ve Španělsku, [[Ajjúbovci]] v Palestině). V pozdější době byly džihády mečem považovány spíše za přežitek nebo starou ideu, která není prakticky uskutečnitelná. Přesto občas došlo v pozdějších dějinách k vyhlášení džihádu mečem. Lze uvést například mahdistické povstání v [[Súdán]]u během [[19. století]], [[První světová válka|I. světovou válku]] a Osmanské vyhlášení džihádu nepřátelům trojspolku.
 
== Odkazy ==
Anonymní uživatel