Islám: Porovnání verzí

Základní knihou islámu je [[Korán]], veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím [[Archanděl Gabriel|archanděla Gabriela]] sám BůhAlláh. Skládá se ze 114 [[súra|súr]] (skladeb – ty se dělí na jednotlivé áje, verše) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období. Podle muslimů kniha Korán představuje uzavření a zpřesnění poselství, které bylo lidem dáno. Dřívější poselství v [[Bible|Bibli]] bylo, dle muslimské víry, lidmi pokřiveno.

* Víra v jediného Boha, Alláha (''ímánu bi lláhi'').

Tradiční islámské pojetí [[náboženství]] a [[stát]]u jako nedělitelného rámce pro obec věřících ([[umma]]) působí v moderní době někdy dost napjatě. V islámu totiž neproběhlo oddělení náboženství od státu ([[sekularismus]]), a proto islám vstupuje do společenských vztahů a reálné politiky. V prostoru současného islámského světa od [[Maroko|Maroka]] a [[Západní Afrika|západní Afriky]] až po [[Indonésie|Indonésii]] a jižní ostrovy [[Filipíny|Filipín]], s přesahy novodobé islámské [[Diaspora|diaspory]] na všechny [[kontinent]]y, se ale projevuje i silná kulturní rozmanitost domácích [[Tradice|tradic]]. Relativní jednotu islámu vytvářejí společná [[víra]], [[korán]], [[šaría]] a množství kulturních prvků, ale také vágní přítomné pouto politické solidarity - např. [[Organizace islámské konferencespolupráce]] a mnoho islámských institucí.<ref>HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo islám, str, 564-567.</ref>

[[19. století]] přineslo postupnou konfrontaci světa islámu s dynamickým evropským [[Kapitalismus|kapitalismem]] a jeho původním rysem - [[Kolonialismus|kolonialismem]]. Islámští politici a myslitelé se během evropských vojenských intervencí poprvé setkali nejen s technicky vyspělými a triumfujícími armádami "nevěřícího" nepřítele, ale později také s hodnotami [[demokracie]], hospodářskými metodami liberálního kapitalismu a tomu odpovídajícími hodnotami politického mechanismu -– tedy hodnotami, které se jim Západ rozhodl vštípit. Islámský svět na evropský koloniální impakt na tento pokus o "kulturní globalizaci" zareagoval různými způsoby a s intenzitou odpovídající tradicím a aktuálním poměrům v té které jeho části. Hlavním rysem byla reforma islámu, která se však nesnažila o "pokrok", tedy uplatnění nové kvality, ale v retrospektivě, v idealizaci původního pravzoru a pokusu o jeho návrat s využitím některých hodnot a dovedností Západu. Islámský reformismus je čistě západní akademický název pro široký proud snažení o nápravu islámu návratem k ideálu původní obce věřících. Mnozí badatelé do ní zahrnují i ​​jednotlivé reformační bojové hnutí 18.-20. století ([[fulbské džihády]] na [[Sahara|Sahaře]], [[Mahdího povstání]] v [[Súdán]]u, [[wahhábismus|wahhábovské hnutí]] na [[Arabský poloostrov|Arabském poloostrově]], [[džihád]] a [[Hidžra|hidžry]] v muslimských oblastech [[Indický subkontinent|indického subkontinentu]]). V užším smyslu se pod reformismem rozumí heterogenní intelektuální hnutí vznikající v druhé polovině 19. století jako reakce na prudce se rozvíjející politické a myšlenkové kontakty s [[Evropa|Evropou]].<ref>MENDEL, Miloš. S ''puškou a Koránem'', str. 45.</ref>

Jejich smyslem bylo vesměs vytvořit islámskou komunitu ([[umma]]) nové kvality, vtisknout její etický a organizační ráz podobný Mohamedově ummě v Medíně v letech 622-630 a muslimské společnosti v době prvních čtyřech "správně vedených" [[chalífa|chalífů]] (632- 661632–661). Za obrodu prvotní obce a nastolení autentického islámského řádu byly dotyčné reformační hnutí připraveny vést ozbrojenou formu [[džihád]]u. Za ideově nejvyspělejší se v tomto smyslu považuje učení a politická praxe wahhábovského hnutí (1745 -1745–dodnes) na Arabském poloostrově, jehož ideologickým dědicem je současný totalitní královský režim v [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]].<ref>MENDEL, Miloš. S ''puškou a Koránem'', str. 48.</ref>

Tento amorfní proud islámského moderního myšlení zahrnuje koncepci muslimských učenců, který od osmdesátých let 19. století přemýšleli nad možnostmi reformy islámského práva a kvalitativní posunu v koránské [[Exegeze|exegezi]]. Jejich cílem bylo různými způsoby zpružnit a obohatit strnulou islámskou doktrínu a přizpůsobit právní vědu potřebám a hodnotám moderního života, které byly do organismu "islámské civilizace" postupně implantoványimplementovány pod vlivem koloniální politiky evropských mocností..<ref>MENDEL, Miloš. S ''puškou a Koránem'', str. 48.</ref>

Zhruba od první poloviny sedmdesátých let 20. století se začal prohlubovat proces vytváření hnutí a aktivistických (někdy pomíjivých) skupin, které vesměs ideologicky navazovaly na tradicí [[Muslimské bratrstvo|muslimského bratrstva]] v [[Egypt]]ě (založená 1929) a učeních dvou jejich teoretiků - [[Hasan al-Banná|Hasana al-Banny]] (1906-19491906–1949) a hlavně [[Sajjid Qutb|Sajjida Qutba]] (1906-19661906–1966). Třetím významným teoretikem islámu byl [[Abdu'l-a'la Maudúdí]] (1903-19791903–1979), zakladatel a ideolog indické, později pákistánské, strany [[Islámská strana|Ďzamá'ate Islámí]]. Trend aktivistického islámu, jehož obecním cílem bylo svrhnout domácí "neislámský" režim a zároveň odrazit evropský kolonialismus ve všech jeho podobách, se po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] prosadil v řadě dalších zemí a stal se základním inspirativním zdrojem tamních opozičních hnutí vystupujících z pozic radikálního islámu. Pro tento směr se v evropské odborné literatuře nejdříve vžil termín "[[islámský fundamentalismus]]", později se objevily jeho jiné varianty jako "[[politický islám]]", "islámský radikalismus", "[[islamismus]]" apod.<ref>MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 49.</ref>

[[Soubor:2012 Sydney protest.jpg|náhled|Demonstrace radikálních muslimů v [[Sydney]], „Připravte o hlavu každého, kdo uráží proroka“proroka!“]]

[[Saúdská Arábie]] čelí kritice za šíření ''[[wahhábismus|wahhábismu]]'', což je sunnitská [[Fundamentalismus|fundamentální]] forma islámu a státní ideologie Saúdské Arábie.<ref>"[http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382096-the-independent-skutecnou-hrozbou-pro-zapad-jsou-saudove.html The Independent: Skutečnou hrozbou pro Západ jsou Saúdové]". Novinky. 1. října 2015.</ref> Striktní interpretací ''wahhábismu'' se inspirovala mnohá islamistickáislámská hnutí jako je [[Islámský stát]] v Sýrii a Iráku,<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/299224-saudska-arabie-spojenec-zapadu-ktery-doma-vladne-tvrdou-rukou/ Saúdská Arábie: Spojenec Západu, který doma vládne tvrdou rukou]". Česká televize. 23. ledna 2015.</ref> [[Kavkazský emirát]],<ref>"[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/presunou-se-cecensti-rebelove-v-syrii-na-olympiadu-v-soci_278785.html?showTab=nejnovejsi Přesunou se čečenští rebelové v Sýrii na olympiádu v Soči?]". Týden. 7. srpna 2013.</ref> syrští povstalci z [[Fronta an-Nusrá|Fronty an-Nusrá]],<ref>"[http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/378293-syrie-ukryva-pamatky-na-utajenych-mistech-aby-je-neznicili-extremiste.html Sýrie ukrývá památky na utajených místech, aby je nezničili extremisté]". Novinky. 20. srpna 2015.</ref> teroristickádžihádistická organizace [[Al-Káida]],<ref>"[http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/754238 Hamas, Al Kajda a Gaza]". Český rozhlas. 1. července 2010.</ref> nebo [[Tálibán]]. ''Wahhábismus'' začal expandovat v 70. letech, když Saúdové využili svých příjmů z prodeje ropy na sponzorování výstavby mešit a [[madrasa|madras]] po celém světě a na šíření své radikální a netolerantní interpretace islámu.<ref>"[http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/saudi/analyses/wahhabism.html Analyses – Wahhabism]". Public Broadcasting Service (PBS).</ref>

Muslimové nepovažují Mohameda za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní [[monoteismus|monoteistické]] víry [[Adam a Eva|Adama]], [[Noe]]ho, [[Abrahám]]a, [[Mojžíš]]e, [[Ježíš Kristus|Ježíše]] i dalších [[islámští proroci|proroků islámu]]. Podle islámské tradice [[židé]] a [[křesťan]]é [[Tahrif|zkreslili zjevení]] daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím.<ref>[[Ivan Hrbek|HRBEK, Ivan]]. ''Muhammad a Korán''. In: ''Korán''. Praha: Odeon, 1991. 794 s. ISBN 80-207-0444-2. [Viz str. 32.]</ref><ref>HRBEK, Ivan a PETRÁČEK, Karel. ''Muhammad''. 1. vyd. Praha: Orbis, 1967. 225 s. [Viz str. 61 a 96.]</ref> Přesto je islám od křesťanství i judaismu zásadně odlišný. Každý Mohamedův následovník se musí v první řadě podvolit AláhoviAlláhovi a jeho vůli. V rámci toho je hlásán naprostý [[fatalismus]], takže každý krok lidské bytosti je předurčen AláhemAlláhem a vše, co se stane, je jeho dílem (to má velký vliv na lidskou motivaci a na absenci individuality).<ref name="rfr1">TAUER, F., Svět Islámu, s. 59.</ref> Ze stejného důvodu islám nepracuje ani s konceptem svobodné vůle. ZákladníJeden ze základních texttextů islámu – Korán – je považován za absolutní neměnnou pravdu, takže v souvislosti s předchozím není v islámu místo nejen pro zpochybňování zjevení uvedených v Koránu, ale ani pro [[kritické myšlení]] jako takové.<ref>např. TAUER, F., Svět Islámu, s. 90-91.</ref> Zjevené texty však podléhají určité interpretaci (výrazněji u šíitů) a v různé míře jsou též v interakci s kulturními vzorci kultur, ve kterých se šíří. Tomu odpovídá nejen existence různých směrů a škol islámu, ale také praxe v různých zemích.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Müller|jméno=Zdeněk|příjmení2=|jméno2=|titul=Islám a islamisus: dilema náboženství a politiky|vydání=1.|vydavatel=Academia|místo=Praha|rok=2010|počet stran=256|strany=|isbn=978-80-200-1818-2 (váz.)}}</ref>

Radikální islamističtíislámští [[Salafíja|salafisté]] mají stále větší vliv na muslimskou komunitu ve [[Francie|Francii]].<ref>"[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/radikalizace-muslimu-francii-strasi-silici-vliv-salafistu_378507.html Radikalizace muslimů. Francii straší sílící vliv salafistů]". Týden. 5. dubna 2016.</ref> Podle analýzy z roku 2016 zavedení islámského práva [[šaría]] podporuje 72 % francouzských muslimů a 35 % muslimů ve Francii považuje za ospravedlnitelné použít násilí na ochranu víry.<ref>"[http://www.securitymagazin.cz/zpravy/zavedeni-islamskeho-prava-saria-podporuje-72-procent-muslimu-ve-francii-1404050824.html Zavedení islámského práva šaría podporuje 72 procent muslimů ve Francii]". ''[[Security magazín]]''. 26. května 2016.</ref> Ve Francii, Velké Británii, Německu či Švédsku roste počet protižidovských útoků.<ref name="ct24">{{Citace elektronického periodika