Kārlis Ulmanis: Porovnání verzí

'''Kārlis Augusts Vilhelms Ulmanis''' ([[4. září]] [[1877]], Bērze, asi 50 km jihozápadně od [[BērzeRiga|Rigy]] – [[20. září]] [[1942]], [[Krasnovodsk]]) byl významný politik meziválečného [[Lotyšsko|Lotyšska]], prezident Lotyšska v letech 1936–1940, několikrát též zastával funkci premiéra (1918–1921, 1925–1926, 1931, 1934–1940) a ministra zahraničních věcí (1926, 1931, 1934–1936). Zemřel v sovětském vězení.

Vystudoval [[agronomie|agronomii]] na [[Spolková vysoká technická škola v Curychu|Spolkové vysoké technické škole v Curychu]] a na [[Lipská univerzita|Lipské univerzitě]]. Po studiích se vrátil do Lotyšska. PolitickyDo aktivnípolitiky začal býtvstoupil během ruské [[Ruská revoluce (1905)|revoluce roku 1905]] (Lotyšskoa začal prosazovat nezávislost Lotyšska, které bylo tehdy součástí [[Ruské impérium|Ruského impéria]]). Za účast na nepokojích byl krátce vězněn v [[Pskov]]ě, poté z Lotyšska uprchl do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. V americkém exilu začal znovu studovat, své zemědělské vzdělání si zlepšilprohloubil na Nebrasské univerzitě ([[University of Nebraska–Lincoln]]), poté působil v texaském [[Houston]]u. Do Lotyšska se vrátil roku 1913, po všeobecné amnestii vyhlášené carem [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikulášem II.]]

Po skončení [[První světová válka|první světové války]] se postavil do čela [[Agrarismus|agrárnické]] strany (''Latviešu zemnieku savienība'') a patřil k zakládajícím členům [[Litevská lidová rada|Litevské lidové rady]] (''Tautas padome''), která 18. listopadu 1918 vyhlásila nezávislost na Rusku. Lotyši tak získali nezávislost po sedmi stech letech. Ulmanis se stal historickýmhistoricky prvním premiérem země. Jeho prvním úkolem bylo uhájit novou republiku v tzv. [[Lotyšská osvobozenecká válka|Lotyšské osvobozenecké válce]] (proti Rudé armádě, litevským komunistům a baltským Němcům). To se podařilo, pod velením generála [[Jānis Balodis|Jānise Balodise]], s podporou francouzského a britského námořnictva a polských jednotek podařilo.

Po skončení bojů byla Lotyšská republika roku 1920 ustavena jako [[parlamentní demokracie]], což potvrdila ústava schválená roku 1922. Roku 1934 však Ulmanis provedl státní převrat (s podporou generála Balodise). Rozpustil parlament (''Saeima''), armáda a Národní garda (''Aizsargi'') obsadily vládní budovy a klíčové komunikace, řada politiků byla protiprávně uvězněna. Ulmanis rozpustil všechny politické strany, včetně své vlastní, agrární, vypustil z ústavy paragrafy přiznávající občanská práva z ústavy a ustavil autoritářský režim. Jedním ze zdůvodnění převratu bylo, že je třeba zabránit nástupu [[Fašismus|fašistického]] hnutí ''Pērkonkrusts'' a provokacím [[Baltští Němci|baltských Němců]], kteří stále více sympatizovali s německým [[Nacismus|nacismem]] (podobná situace byla v [[Estonsko|Estonsku]]). Bohužel však, hlavní obětí represí byli [[Sociální demokrat|sociální demokraté]]. V koncentračním táboře v [[Liepāja|Liepāje]] bylo internováno 95 členů ''Pērkonkrusts'' a vedle toho 369 sociálních demokratů. Následovalo též masivní [[Zestátnění|zestátňování]], které mělo však význam spíše nacionalistický než socialistický – pod heslem „Lotyšsko Lotyšům“ Ulmanis vyvlastňoval především podniky etnických menšin – [[Němci|Němců]], [[Rusové|Rusů]], [[Židé|Židů]] a [[Litevci|Litevců]]. Tento proces ovšem neprovázely násilné excesy. Roku 1936 si Ulmanis k funkci premiéra přibral i funkci prezidenta.