Adrian de Vries: Porovnání verzí

'''Adrian de Vries''', psaný též jako ''Adriaen de Fries'' ([[1556]]? [[Haag]] - [[1626|13. prosinec 1626]] [[Praha]]), byl nizozemský [[sochař]] evropského významu, který vytvořil první sochy pro [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] ([[1593]]). V roce [[1601]] se stal císařovým dvorním sochařem, kterého třikrát portrétoval. Po císařově smrti zůstal v Praze, ale pracoval pro urozené objednavatele v zahraničí. V závěru života zhotovil pro [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]] sochařskou výzdobu jeho [[Valdštejnská zahrada|Pražské palácové zahrady]].<ref>''Fučíková E. Malířství a sochařství na dvoře Rudolfa II. v Praze (Adrian de Vries). In: ''Dějiny českého výtvarného umění II/1''(J. Dvorský, ed.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1989. Str. 217-218. ISBN 978-80-200-0069-0''</ref>

Císař [[Rudolf II.]] vyzval Vriese k návratu do Prahy a k 1. květnu [[1601]] mu udělil titul ''Kammerbildhauer'', čímž postavil [[sochařství]] na úroveň [[malířství]]. Titul byl Vriesovi odměnou za dřívější bronzová [[sousoší]] ''[[Merkur (mytologie)|Merkur]] unášející [[Řecká mytologie|Psýché]]'' a ''Psýché nesená [[Putto|putti]] na [[Olymp]]''. V Praze pokračoval i v [[Plastika (výtvarné umění)|kabinetní plastice]], což dokládají jeho sochy koní, pro než nacházel modely v císařových [[Konírna|konírnách]]. Adrian de Vries zůstal Praze věrný i po císařově smrti ([[1612]]). Zakončením jeho úspěšné tvorby se stala objednávka na sochařskou výzdobu [[Valdštejnská zahrada|zahrady přiléhající k paláci Albrechta z Valdštejna]]. Na sklonku života si Adrian de Vries zakoupil dům v Lázeňské ulici č. 483,<ref>''Kolektiv autorů.'' Dům "U zeleného věnce" (U Fišerů). In: ''Umělecké památky Prahy, Malá Strana'' (P. Vlček, ed.). Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, 1999. Str. 556. ISBN 978-80-200-9771-7</ref> avšak pouhé 3 týdny po jeho zakoupení v Praze zemřel (13./15. prosince 1626). Byl pohřben v kapli [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]] přináležející ke [[Kostel svatého Tomáše (Praha)|kostelu sv. Tomáše]] na Malé Straně.<ref name=":0" />

Zatímco císař [[Matyáš Habsburský]] si u Adriana de Vries neobjednal žádné významnější dílo, [[Albrecht z Valdštejna]] a [[Karel I. z Lichtenštejna]] mu předložili velkolepé objednávky. Pro zahradu [[Valdštejnský palác|Valdštejnského paláce]] Vries vytvořil řadu soch zdobících cestu k Venušině fontáně, kterou Albrecht z Valdštejna získal od [[Lobkovicové|Lobkowiczů]]. Současná kompozice zahrady však pochází až z 50. let 20. století a neodpovídá jejímu původnímu čtvercovému dělení.<ref name=":1">''Kolektiv autorů. ''Valdštejnský palác''. In: ''Umělecké památky Prahy, Malá Strana'' (P. Vlček, ed.). Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, 1999. Str. 147-159. ISBN 978-80-200-9771-7''</ref> Původní Vriesovy sochy z Valdštejnské zahrady odvezlo švédské vojsko ([[1649]]) a dnes jsou vystaveny v parku, který přiléhá k [[Drottningholmský palác|Drottningholmskému paláci]], který je soukromou rezidencí švédského krále. V letech [[1910]]/13 nechal Karel z Valdštejna zhotovit ve [[Stockholm]]u odlitky Vriesových soch umístěné v pražské zahradě až [[1953]]. Po pravé straně cesty k Venušině fontáně stojí tři sochy: ''[[Apollón]]'' ([[1625]]), ''[[Neptun (mytologie)|Neptun]] s [[Trojzubec|trojzubcem]] a se psem'' (1625/1627) a ''[[Venuše a Adonis]]'' ([[1624]]) a po levé straně cesty jsou další tři sousoší: ''[[Dionýsos|Bakchus]] s malým [[satyr]]em'' (1624), ''[[Láokoón]] se syny'' (1623) a ''Dvojice [[zápasník]]ů'' (1623/1624). S Valdštejnskou zahradou souvisí i sousoší ''[[Héraklés]], [[Nessos|kentaur Nessus]] a [[Déianeira]]'' ([[1622]]), zatímco sochy ''[[Héraklés]] zápasící s [[drak]]em'' ([[1593]]) a ''[[Triumf]] [[ctnost]]í nad [[neřest]]í'' (1622) asi nikoliv.<ref name=":1" />

* ''Kolektiv autorů.'' Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. 386 stran. ISBN 978-80-902051-6-X

* ''Kolektiv autorů.'' Umělecké památky Prahy, Malá Strana (P. Vlček, ed.). Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, 1999. 685 stran. ISBN 978-80-200-0771-7