Verze z 18. 9. 2018, 23:05 editovat Borzywoy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 10 484 editací rozpracováno značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 9. 2018, 08:18 editovat zrušit editaci Borzywoy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 10 484 editací pracuje se značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{různé významy\|tento = rodu rostlin z čeledi vrbovitých}}{{VePracuje ~~výstavbě~~se\|dva dny\|19. 9. 2018, 08:18 (CEST)}}{{Taxobox \| jméno = Vrba \| obrázek = Vrba Plumlov.JPG \| popis obrázku = Vrba \| šířka obrázku = 258 px \| říše = [[rostliny]] (''Plantae'') \| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'') \| oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'') \| třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'') \| řád = [[malpígiotvaré]] (''Malpighiales'') \| čeleď = [[vrbovité]] (''Salicaceae'') \| rod = '''vrba''' (''Salix'') \| rod popsal = [[Carl Linné\|L.]] }} '''Vrba''' (''Salix'') je obsáhlý [[rod (biologie)\|rod]] [[dřevina\|dřevin]] z [[čeleď\|čeledi]] [[vrbovité\|vrbovitých]], zahrnující kosmopolitně rozšířené stromy, keře i drobné keříčky. V české květeně se vyskytuje 22 původních druhů, z toho jeden vyhynulý; dalších několik introdukovaných se pěstuje v kultuře. Přirozeně rostou zpravidla poblíž vody, v lužních lesích, na vlhkých loukách, rašeliništích či podél vodních toků. Vesměs jsou velmi náročné na světlo. Jako zdroj rychle obnovovaného dřeva a proutí jsou odedávna využívány člověkem, vrbová kůra obsahuje léčivé látky. Patří k významným [[Medonosná rostlina\|včelařským rostlinám]]. Český název je všeslovanský výraz, pochází z praslovanštiny. == Popis == Řádek 20 ⟶ 22: [[Pupen]]y mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající [[list]]y jsou jednoduché a celistvé. Většinou mají krátký [[řapík]] a [[palist]]y. [[čepel listová\|Listové čepele]] bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté. Vzpřímená nebo převislá [[květenství]], [[jehněda\|jehnědy]], většinou na krátkých [[stopka\|stopkách]], jsou složeny z [[jednopohlavnost\|jednopohlavných]], silně redukovaných, bezobalných [[květ]]ů vyrůstajících v [[paždí]] [[listen]]ů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním [[gyneceum (botanika)\|gyneceem]] srostlým ze dvou až čtyř [[plodolist]]ů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný [[semeník]] s více [[vajíčko\|vajíčky]], malou [[čnělka\|čnělku]] a ohnutou dvoulaločnou [[blizna\|bliznu]]. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo [[nektar]]ové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy [[opylení\|opyluje]] [[hmyz]], některé navíc i vítr. [[Plod (botanika)\|Plody]] jsou [[tobolka (plod)\|tobolky]] otvírající se dvěma zkrucujícími se [[chlopeň (botanika)\|chlopněmi]]. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých [[semeno\|semen]] opatřených [[chmýr]]em, která se větrem dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez [[endosperm]]u a mají poměrně krátkou dobu [[klíčení semene\|klíčivosti]]. Rostliny se uměle množí převážně [[řízkování\|bylinnými řízky]]. Mnoha druhům vrb je vlastní [[mykorhiza]], která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene [[hyfa\|hyfový]] plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě [[uhlík]] a energii, houba naopak rostlině vodu a některé [[minerál]]y. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.<ref name="vrba" /><ref name="charakteristika" /><ref name="hybridizace" /><ref>{{Citace elektronické monografie Řádek 44 ⟶ 46: Rostou v místech s dostatkem vody a světla. Při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny [[biotop]]y: od terénních sníženin, horských roklí a strží, ledovcových karů až po údolní hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Osídlují čerstvě uložené substráty a využívají míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech či železničních náspech. Životní strategií se vrby řadí mezi [[Životní strategie\|r-stratégy]]. Produkují veliké množství drobných lehkých semen s rychlou a zpravidla velmi dobrou klíčivostí a po vyklíčení rostou velmi rychle. Díky ochmýření se semena větrem šíří na velké vzdálenosti (anemochorie), osídlují často čerstvě narušená místa, kde patří k [[Pionýrský druh\|pionýrským druhům]]. Pověstná a v hospodářství po ~~dlouhá léta~~staletí využívaná je též jejich regenerační ~~schopnost~~schopnostː jsou schopny se obnovovat po opakovaném ořezávání i zakořeňováním větví.<ref name=":0">{{Citace monografie \| příjmení = Vašut \| jméno = Radim J. Řádek 62 ⟶ 64: == Rozšíření == Vrby rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu [[Evropa\|Evropy]] (65 [[Druh\|druhů]]), [[Severní Amerika\|Severní Ameriky]] (asi 100 druhů), v [[Rusko\|Rusku]] (120 druhů) a v [[Čína\|Číně]] (270 druhů). Dále se vyskytuje v [[Japonsko\|Japonsku]], [[Střední Amerika\|Střední]] a [[Jižní Amerika\|Jižní Americe]], [[Afrika\|Africe]] i na [[Střední východ\|Středním východě]]. Chybí jen v [[Austrálie\|Austrálii]], na [[Nový Zéland\|Novém Zélandě]], v [[Oceánie\|Oceánii]], jihovýchodní [[Asie\|Asii]], západní [[Afrika\|Africe]] a východní [[Brazílie\|Brazílii]]. Obvyklým rysem je [[vikarizace]], kdy na velkém území na sebe navazují spíše menší vzájemně sousedící areály jednotlivých druhů.<ref name=":0" /> Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní [[Asie]], odkud se mírně rozšířil do [[Tropický podnebný pás\|tropů]], hodně po [[Mírný podnebný pás\|mírném pásmu]] a později i do [[Arktida\|Arktických oblastí]]. V [[doba ledová\|dobách ledových]] ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu. Přitom docházelo kek [[Křížení\|hybridizaci]] mezi izolovanými [[populace]]mi. Po ustoupení [[ledovec\|ledovců]] byly vrby schopné díky svým větrem roznášeným [[semeno\|semenům]] obsadit jako jedny z prvních rostlin biotopy uvolněné po ledovcích. Vysokohorské druhy jsou [[glaciální relikt\|glaciálním reliktem]] arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem, a mj. se právě tyto vrby dokázaly tvrdým životním podmínkám [[tundry]] přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšího [[Podnebí\|klimatu]] však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách, nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v [[rašeliniště\|rašeliništích]], [[vřesoviště\|vřesovištích]], nebo [[bažina]]tých územích.<ref name = vrba>{{Citace elektronické monografie \| příjmení = Ševčík \| jméno = Jan \| titul = DP: Vrba bylinná v České republice ... \| url = http://theses.cz/id/dlrlft/69842-738517002.pdf \| datum aktualizace = 07.05.2010 \| datum přístupu = 00.00.2011 \| vydavatel = Univerzita Palackého, PřF, Katedra ekol. a živ. prostředí, Olomouc \| jazyk = cs}}</ref><ref name = charakteristika>{{Citace elektronické monografie \| příjmení = Nývltová \| jméno = Veronika \| titul = DP: Charakteristika skupiny vrby bobkolisté s důrazem na vrbu dvoubarvou \| url = http://theses.cz/id/ic2z9u/119945-235169181.pdf \| datum aktualizace = 12.08.2010 \| datum přístupu = 00.00.2011 \| vydavatel = Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc \| jazyk = cs}}</ref><ref name = hybridizace>{{Citace elektronické monografie \| příjmení = Brandová \| jméno = Blanka \| titul = DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... \| url = http://theses.cz/id/mr214z/126545-611945768.pdf \| datum aktualizace = 07.05.2010 \| datum přístupu = 00.00.2011 \| vydavatel = Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc \| jazyk = cs}}</ref> == Taxonomie == Rod vrba je velice široký a patří k [[Taxonomie (biologie)\|taxonomicky]] značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné, uvádí se rozmezí 300-550 druhů. Důvodem je obtížná determinace ~~způsobována častým mezidruhovým [[Křížení\|křížením]], mnohdy zpětným a násobným,~~způsobovaná velkou [[genetika\|genetickou]] a [[Morfologie (biologie)\|morfologickou]] variabilitou a, mnohdy nezřetelnými určovacími znaky a také možným mezidruhovým [[Křížení\|křížením]], mnohdy zpětným a násobným. Blízce příbuzné druhy se na překryvu areálů lehce kříží mezi sebou a vznikají [[hybridní roj]]e. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty [[plodnost\|fertilních]] kříženců nad mateřskými rostlinami. Přesto se však zdá, že význam hybridizace byl v minulosti dosti přeceňován (jako hybridi byli popisování morfologicky proměnliví jedinci téhož druhu) a k masivnímu křížení dochází v přirozených podmínkách spíše zřídka.<ref name=":0" /> Mezi hlavní faktory, přispívající k velké genetické variabilitě, patří dvoudomost, šíření semen při [[pohlavní rozmnožování\|generativním rozmnožování]] na velké vzdálenosti, krátká generační doba, dlouholetý [[vegetativní rozmnožování\|klonální životní cyklus]] a dobrá [[plodnost (biologie)\|plodnost]]. Rostliny obvykle ~~střídají~~kombinují [[pohlavní rozmnožování\|pohlavní způsob]] reprodukce s [[vegetativní rozmnožování\|nepohlavním]]. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý apod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci druhů. Základním [[Ploidie\|chromozómovým číslem]] je x=19, pro vrbu trojmužnou bývá udáváno x=22. Převážná většina druhů je diploidních (2n = 38), velké stromové vrby podrodu ''Salix'' jsou tetraploidní (2n=76). V menší míře se vyskytuje polyploidie (hexa-, okto, deka- a dokonce dodekaploidie u druhu ''Salix maccalliana'' s 2n=228).<ref name=":0" /> Systematické pojetí rodu ''Salix'' se může značně lišit podle autora a jeho geografické příslušnosti; v evropském prostoru je tradičně přijímána klasifikace ruského biologa Skvorcova, v němž je rod dělen do tří [[podrod\|podrodů]]: ''Salix'' sg. ''Salix'', ''Salix'' sg. ''Vetrix'' a ''Salix'' sg. ''Chamaetia'', každý je dále rozdělen do [[sekce (biologie)\|sekcí]]. Nový pohled na rod přinesly [[molekulární biologie\|molekulární výzkumy]], podle nichž je do něho v rámci zachování [[Monofyletismus\|monofylie]] nutno začlenit ještě dosavadní drobné rody ''[[Korejanka\|Chosenia]]'' (korejanka) a ''[[Toisusu]]''. Kromě toho byla prokázána existence čtyř hlavních vývojových větvíː první, bazální, odpovídající zhruba tradičnímu podrodu ''Salix'' a dělící dál se na euroasijskou a americkou větev, druhá zahrnující jeho dosavadní sekci ''Triandrae'', třetí se dvěma zmíněnými malými rody a čtvrtou, která obsahuje množství minimálně diferencovaných, a tedy často obtížně rozlišitelných keřovitých druhů z podrodů ''Vetrix'' a ''Chamaetia''.<ref name=":0" /> [[Nomenklatorický typ v botanice\|Lektotypem]] rodu je vrba bílá (''Salix alba'').<ref>{{Citace elektronického periodika \| titul = Tropicos {{!}} Name - Salix L. \| periodikum = www.tropicos.org Řádek 85 ⟶ 87: === ''Salix'' subgen. ''Salix'' === Obvykle stromy, kvete až po olistění, v květech má 2 až 15 tyčinek a dvě nektaria; pochází z eocénu * [[Vrba babylónská]] (''Salix babylonica'') L. Řádek 97 ⟶ 99: === ''Salix'' subgen. ''Vetrix'' === Keře nebo nepříliš statné stromy, ~~kvete~~kvetou před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z [[oligocén]]u, jejich největší rozmach však nastal až ve čtvrtohorách * [[Vrba bledá]] (''Salix starkeana'') Willd. -- patrně již vyhynulá * [[Vrba černající]] (''Salix myrsinifolia'') Salisb. Řádek 119 ⟶ 121: === ''Salix'' subgen. ''Chamaetia'' === Drobné plazivé keříčky alpínských podmínek, v ČR jako glaciální relikty arktického původu.; kvetou po plném olistění * [[Vrba borůvkovitá]] (''Salix myrtilloides'') L. * [[Vrba bylinná]] (''Salix herbacea'') L.

Vrba: Porovnání verzí