Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 62 bajtů ,  před 1 rokem
napřímení
V sobotu 13. října podnikli Egypťané po celé frontě řadu útoků, které měly prověřit izraelskou obranu. Hlavní nápor egyptské ofenzívy se očekával směrem na [[Refidim]]. Izraelské velení očekávalo, že se tak stane klešťovými obchvaty, a proto rozvinulo své jednotky s cílem Egypťany zablokovat. Během dne zahynul gen. Albert, když jeho obrněné vozidlo zasáhla egyptská raketa.
 
Pro potřeby ofenzívy přesunuli Egypťané na východní břeh Suezského průplavu kromě jiného i 20 baterií protiletadlových raket. Přestože jim chyběla potřebná materiální převaha nad Izraelci, zahájili 14. října ráno frontální útok. V severním sektoru 2. egyptské armády byl útok tvořen 18. pěší divizí a 21. tankovou divizí posílenou o zálohy, které začaly postupovat k Rumání. V centrálním sektoru útočily společně 21. tanková divize a 23. mechanizovaná divize podél centrální cesty směrem od [[Ismaílíja (městoIsmailia)|IsmáílíjeIsmailie]]. V jižním sektoru útočily dvě egyptské brigády ve dvou směrech postupu na východ s cílem dosáhnout průsmyky [[Průsmyk Gidi|Gidi]] a [[Průsmyk Mitla|Mitla]]. Na jih od nich dále postupovaly podél Suezského kanálu 19. pěší divize posílená tankovými brigádami a 113. mechanizovanou brigádou. Poprvé Egypťané narazili, když v solných bažinách izraelští výsadkáři zlikvidovali jejich vrtulníkový výsadek, jenž měl krýt levé křídlo ofenzivních sil. Další výsadek byl vysazen přímo před hlavně izraelské 247. tankové brigády a okamžitě zničen. Poté, co se jedna divize Egypťanů dostala k [[Baluga|Baluze]], byla napadena izraelskými obránci. Ti napodobili egyptskou taktiku a pomocí amerických protitankových střel TOW způsobili útočníkům těžké ztráty. Samotná jádra egyptské ofenzivy postupovala směrem na [[Taza|Tazu]]. Narazila ale na izraelské tanky 14. a 217. tankové brigády skryté za písečnými dunami. Izraelské tanky zahájily na Egypťany palbu z bezprostřední blízkosti. Palba byla zničující a donutila Egypťany k chaotickému ústupu. Izraelské síly byly připraveny a v následující velké tankové bitvě (druhé největší po tankové [[Bitva v Kurském oblouku|bitvě u Kurska]] z [[Druhá světová válka|II. světové války]], střetlo se zde kolem 2000 tanků)<ref name="rfr5">Herzog, str. 264</ref> se jim podařilo egyptskou ofenzivu zastavit. Následný izraelský protiútok podpořený letectvem zničil egyptskou 1. obrněnou brigádu. Egypťané se poté, co se jim podařilo znovu zformovat své jednotky, pokusili o další útok proti Izraelcům, který měl být veden ve dvou vlnách. První vlnu se Izraelcům podařilo odrazit a doplnit munici a palivo ještě před příchodem druhé vlny. Díky tomu a nasazení tankových záloh byla druhá vlna také odražena a Egypťané donuceni k ústupu, který se vinou neexistence rozkazů vlastního velení změnil v chaotický.
 
3. egyptská armáda měla ve dvou útočných vlnách obsadit pro Izrael životně důležité průsmyky Mitla a Gidi. I tady mělo izraelské vedení informace o síle a směru egyptského útoku a mohlo učinit opatření. Útok zde začal v 6.30 ráno. První egyptská vlna byla rozdělena do dvou útočných křídel. Severní křídlo tvořené 25. samostatnou brigádou bylo odraženo izraelskou 164. samostatnou brigádou a donuceno stočit svůj postup jižněji. Egyptská 3. tanková brigáda tvořící jižní křídlo byla odražena izraelskými výsadkáři vybavenými [[Bezzákluzové dělo|bezzákluzovými děly]] a stočila svůj postu severněji. Díky těmto změnám v postupu se obě křídla prakticky spojila a byla nasměrována do pasti ve [[Wádí Marbúk]], na jejímž konci čekaly izraelské tanky. Porážka 3. egyptské armády začala v 10.30, kdy byly její jednotky napadeny izraelskými Skyhawky. Egypťané se bez ohledu na vlastní ztráty snažili prorazit z uzavřené pasti, ale jejich tanky byly likvidovány bezprostřední izraelskou palbou zejména protitankových raket TOW. V té době izraelské letectvo zlikvidovalo menší útočnou vlnu tvořenou egyptskými [[commandos]] postupujícími podél Suezského zálivu.
Ve snaze zabránit 2. egyptské armádě v napadání izraelského nástupního prostoru na východní straně průplavu nařídilo Izraelské vrchní velení další útoky proti těmto jednotkám. Likvidace egyptských protiletadlových baterií na západním břehu se ukázala být úkolem pro pozemní jednotky. V průběhu čtvrtka 18. října se tankovým jednotkám gen. Adana podařilo zničit několik baterií, ale zároveň zabřednout do těžkých bojů. Na východním břehu se Šaronovi stále nedařilo zabránit egyptskému ostřelování pontonů.
 
Ze 17. na 18. října se Egypťané z taktických důvodů stáhli z Čínské farmy, čímž umožnili Izraelcům přesun těžkých pontonů.<ref>Herzog, str. 293</ref> Ty byly k průplavu dopraveny 18. října večer. Na egyptském území již izraelské jednotky odrážely pokusy egyptské armády o zničení předmostí. 18. října se na sever od předmostí postupující izraelští výsadkáři na okraji [[Bitva o Ismaíliji|IsmaílijeIsmailie]] dostali do těžké bitvy s egyptskou pěchotou. Té se podařilo část izraelské jednotky obklíčit a odříznout. Obklíčené izraelské výsadkáře se podařilo vyprostit až po setmění. Po celý den také izraelské tankové jednotky útočily ve dvou osách jižním směrem na [[Suez]]. Jejich postup provázely prudké boje s egyptskými tankovými jednotkami, posílenými o zvláštní jednotky egyptské armády a jednotky palestinské a marocké.
 
==== Pátek 19. října – neděle 21. října ====
Ráno v pátek 19. října se izraelským ženistům podařilo dokončit velký most, čímž se množství přepravovaného materiálu podstatně zvýšilo, a to i přesto, že mosty byly i nadále pod egyptskou palbou. Izraelské jednotky, které se přesunuly na západní břeh průplavu, zahájily další boje s cílem ničit egyptské protiletecké baterie. Jednotky gen. Adana dále úspěšně útočily na jihozápad směrem k Suezu. Část Šaronových oddílů se naproti tomu na severu od předmostí zdržela urputnými boji s egyptskými commandos. V silně opevněné radarové stanici Orcha se jich 300 odmítlo vzdát a bojovali až do posledního muže.<ref>Herzog, str. 306</ref>
 
Ještě během pátku se egyptské vrchní velení rozhodlo proti postupujícím izraelským jednotkám nasadit poslední zálohy. Čtyři neúplné egyptské divize se pokusily zablokovat prostor mezi [[Ismá'ílíja (město)Ismailie|IsmáílijíIsmailií]] a Suezem. Během soboty 20. října postupoval gen. Adan směrem na jih a během postupu ničil další protiletecké baterie egyptské armády. V poledne obsadil letiště Fajíd, čímž se podstatně zlepšily izraelské zásobovací možnosti. V postupu ho podporovaly jednotky gen. Magana. Naproti tomu Šaronovy jednotky stály před IsmailjíIsmailií a samotný Šaron byl ve sporu s velením, které po něm požadovalo přesun zpět na východní břeh průplavu a likvidaci egyptských jednotek ohrožujících izraelský přechod přes Suezský průplav. Tyto spory vyvrcholily v neděli 22. října, kdy Moše Dajan jako ministr obrany na Šaronovu žádost tento rozkaz zrušil.<ref>Herzog, str. 307</ref> Adan mezitím pouze zabezpečil letiště, nezaznamenal ovšem žádné územní zisky, důležité pro vyjednávání. Všechny jednotky ale plnily rozkaz, aby jako priorita byly ničeny základny protiletadlových raket.
 
==== Pondělí 22. října – čtvrtek 25. října ====
[[Soubor:IDF Ismailia Clash.jpg|náhled|vlevo|Izraelští vojáci během bitvy u města [[Ismá'ílíja (město)|IsmaíliaIsmailia]]]]
V ranních hodinách zahájily jednotky gen. Adana boje s cílem zajistit si postup na jih a přetnout veškeré komunikace spojující [[Káhira|Káhiru]] s 3. armádou. Egyptské jednotky, posílené Kuvajťany a Palestinci, se ale podařilo zatlačit až s podporou letectva, které mohlo operovat nad celým prostorem, protože egyptské základny s protileteckými raketami byly už zlikvidovány. Kolem 11. hodiny ohrožovaly dokonce útočící izraelské jednotky bunkr velitele egyptské 3. armády a kolem 19. hodiny dosáhly města [[Zidron]]u, cíle obklíčit 30 000 vojáků 3. egyptské armády se ovšem nezdařilo dosáhnout. Šaronovy pokusy dostat se k IsmáiljiIsmaili byly definitivně zastaveny egyptskými výsadkáři.
 
22. října ve 12.00 vstoupilo v platnost příměří dohodnuté velmocemi. To bylo dodržováno v severní části bojů, v prostoru 2. egyptské armády. V prostoru 3. egyptské armády boje dál pokračovaly. V noci z 22. na 23. října došlo k dalším přestřelkám, které přerostly v rozsáhlé boje následované Adanovým pokusem o dobytí Suezu. Ve 23 hodin 23. října (podle jiných tvrzení už kolem poledního) pronikly izraelské jednotky do suezského přístavu a odřízly egyptskou 3. armádu na východním břehu Suezského průplavu.<ref>Herzog, str. 313</ref>
 
Ráno 24. října, přestože již bylo v platnosti zastavení palby dohodnuté velmocemi, se jednotky gen. Šarona snažily na předměstí IsmáílieIsmailie přerušit spojení tohoto města s Káhirou a jednotky gen. Adana zahájily útok na Suez s cílem dobýt město úplně a přetnout potrubí zásobující jednotky na východním břehu. Útoku předcházelo letecké bombardování, vedené ovšem pro mlhu prakticky naslepo a tedy s malým účinkem. Následně zaútočily tankové jednotky a motorizovaná pěchota. V rozporu s očekáváním ovšem egyptské jednotky město neopustily, postupující izraelskou kolonu napadly ze zálohy, způsobily jí těžké ztráty a odřízly jí ústupové cesty zpět. Výsadkáři, kteří měli zbytky tankového praporu vyprostit, byli sami odříznuti a bojovali v obklíčení. Vyprostit se je podařilo až pozdě odpoledne. Celá akce se ukázala jako debakl s vysokými ztrátami a nulovým ziskem.<ref>Herzog, str. 318</ref>
 
25. října definitivně vstoupilo v platnost příměří a válka na sinajské frontě skončila.