'''Láska''' je především vztah k životu, k sobě samému a ke všemu, co je součástí života, nikolinikoliv [[smrti|smrt]], jak je míněno. Mnoho lidí si plete lásku s počáteční touhou - přitažlivosti [[Emoce|emoční]] i [[Sexualita|sexuální]]. Může se jednat o vztah dvou osob nebo o vztah k Bohu, věci, na to však navazuje i řada dalších významů, jako je láska k určité věci, k místu a vlasti, k nějakému hnutí nebo ideji.<ref>Jan Jandourek: ''Sociologický slovník'', Portál, Praha 2001, str. 139n.</ref> V širším smyslu se někdy hovoří i o lásce k sobě, což nemusí být egoismus. Zvláštní místo zaujímá láska v některých [[náboženství]]ch a podle [[křesťanství]] je sám Bůh láskou.<ref name="deus">Papež Benedikt XVI, ''Deus Caritas Est'', ISBN 1-57455-758-0</ref> Právě proto, že se jedná o silný vztah ke druhému, může být z druhé strany také odmítnuta či zklamána: pak se hovoří o "nešťastné lásce". Mnohé případy nešťastné lásky jsou zaviněny nezralostí jedince a jeho osobnosti. Osobnost není vyvinuta a projektuje do partnera vlastnosti svých rodičů.
V metaforickém smyslu se ovšem slovo láska někdy používá i pro jednostranný vztah pouhé chtivosti, mocenské ("láska k moci"), hospodářské ("láska k penězům") nebo sexuální. Spojení "prodejná láska" znamená ve skutečnosti směnu sexuální chtivosti a hospodářské potřeby a slovo je zde použito ironicky a mimo svůj vlastní význam.
