Jindřich I. de Guise: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m prolinkování |
||
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Infobox - osoba}}
'''Jindřich I. Lotrinský, vévoda z Guise''', řečený ''Zjizvený'' ([[31. prosinec|31. prosince]] [[1550]], [[Joinville (Haute-Marne)|Joinville]] – [[23. prosinec|23. prosince]] [[1588]], [[zámek Blois]]) byl nejstarším synem [[František I. Lotrinský|Františka z Guise]] a Anny z Este. Byl příslušníkem vévodského rodu [[
== Mládí ==
Řádek 7:
Již ve třinácti letech se zúčastnil obléhání města [[Orléans]]. Právě zde se pravděpodobně pod vlivem prožitého zrodila jeho celoživotní nesmiřitelná zášť vůči [[Hugenoti|hugenotům]]. V témže roce zdědil po otci vévodský titul a funkci nejvyššího [[hofmistr]]a krále (''Grand Maître de France''). Jako patnáctiletý bojoval v [[Uhersko|Uhrách]] proti vojsku [[Osmanská říše|tureckého]] sultána. Po návratu do vlasti se stal významným představitelem katolické strany ve francouzských náboženských sporech.
V letech
Vítězství konzervativních katolických Španělů roku [[1571]] nad Turky v [[Bitva u Lepanta|bitvě u Lepanta]] začalo posilovat [[katolicismus]] ve Francii a zdálo se být určitým signálem k akci. Kateřina Medicejská, sama katolička, se obávala posílení vlivu hugenotů, a proto se rozhodla znesvářené strany uklidnit sňatkem své dcery Markéty s hugenotem [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřichem Navarrským]]. Kateřina byla dobře informovaná, věděla, že Jindřich Navarrský, ač hugenot, není náboženským fanatikem a byl by v budoucnu ochoten podpořit kompromisní náboženskou politiku.{{#tag:ref|Jindřich Navarrský se později opravdu stal francouzským králem a vládl jako Jindřich IV.|group="pozn."}}
Sňatek Markéty a Jindřicha se měl uskutečnit v srpnu roku 1572. V průběhu příprav na tuto svatbu, kterou měli katolíci s hugenoty ve Francii dosáhnout určité formy smíru, se však Coligny spolu s hugenotskými povstalci začali připravovat na tažení proti Španělům do [[Španělské Nizozemí|Nizozemska]]. Admirál Coligny chtěl navíc u krále získat podporu francouzských vojsk. Tato situace byla jak pro Jindřicha de Guise, tak pro Kateřinu Medicejskou nepřijatelná. Jediná možnost, jak dostat manipulovatelného krále [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] z vlivu Colignyho, byla fyzická likvidace admirála.
== Sektářské násilí ==
{{podrobně|Bartolomějská noc}}
Dne [[22. srpen|22. srpna]] [[1572]], v době všeobecného veselí, kdy se v Paříži shromáždil výkvět [[Hugenoti|hugenotské]] šlechty, se nejspíš na příkaz Jindřicha de Guise pokusil jeden z jeho nohsledů o vraždu admirála Colignyho. Atentátník vystřelil na Colignyho, avšak velmi nepřesně – admirál byl postřelen do ramene. Situace se vyostřila, mezi hugenoty a katolíky to jiskřilo, král Karel IX. osobně navštívil postřeleného Colignyho, jež mu vyložil, že tento atentát je prací Guisů.
Za této situace byla Kateřina Medicejská i její syn [[Jindřich III. Francouzský|Jindřich, vévoda z Anjou]], ochotni přistoupit na plán, s nímž si Jindřich de Guise pohrával, a jež je i „nejznámějším“ jeho počinem – do dějin vstoupil pod názvem [[Bartolomějská noc]].
Karel IX., snadno manipulovatelný a zmatený král, dal souhlas k úderu. Cílem celé akce bylo vyhladit hugenotské spiknutí a vhodně s tím i některé nepohodlné katolické předáky. V noci z 24. na 25. srpna 1572 byly domy hugenotů, kteří měli být povražděni i s dětmi a veškerým služebnictvem, označeny před dveřmi bílými kříži. Pařížská lůza zfanatizovaná kázáním katolických kněží placených Guisem si měla našít na rameno pruh bílé látky, aby se v noci navzájem nepobila. Na znamení zvonu
Útok na bezbranné svatební hosty trval do dopoledních hodin 25. srpna 1572. Rozsah akce byl ohromný, Jindřich de Guise měl městskou radou sestavený seznam více než 3000 hugenotů a s nimi se paktujících katolíků. Valná většina padla za oběť brutální jízdě katolických vrahů. Muži, ženy i děti byli buď ubiti na místě a nebo ještě za živa vláčeni k řece [[Seina|Seině]], kam se všechna těla házela. Jediní, kdo byli ušetřeni, byli Jindřich Navarrský, pozdější francouzský král, a [[Ludvík de Condé]]. Oba pod nátlakem ještě v noci přestoupili ke katolictví.
Španělský král [[Filip II. Španělský|Filip II.]] či papež [[Řehoř XIII.]] tento vývoj přijali s nadšením a náležitě oslavili.
== Katolická liga ==
{{podrobně|Katolická liga (Francie)}}
10. října 1575 byl Jindřich de Guise v [[bitva u Dormansu|bitvě u Dormansu
Katolická liga byla vyjádřením Jindřichova nesouhlasu s dalším ujednáním míru s hugenoty v Beaulieu. Jindřichův politický talent, neohroženost a sžíravá touha po (z jeho pohledu) čisté víře kontrastovaly s neschopností a slabostí stále ještě panujícího krále [[Jindřich III. Francouzský|Jindřicha III.]]
Guise, u nějž se spekulovalo o tom, že je potomkem [[Karel Veliký|Karla Velikého]], si začal brousit zuby na francouzský trůn. Rozhořela se [[válka tří Jindřichů]] – Jindřicha III., stávajícího krále (nastoupil po smrti bratra Karla IX. v roce 1574], Jindřicha de Guise a Jindřicha Navarrského, pozdějšího krále Jindřicha IV. Guise velmi vypočítavě bojoval za nástupnictví [[Karel Bourbonský|Karla Bourbonského]]. Viděl v něm loutku, která mu později pomůže na trůn.
Král Jindřich III. si dobře uvědomoval, že nemá sílu na vedení války a chtěl rozhodnutí nechat na [[generální stavy|generálních stavech]]. Svolal je na [[Zámek Blois|zámku Blois]]. Ovšem záhy pochopil, že i zde budou mít přívrženci Katolické ligy a vévody de Guise převahu. Navíc zjistil, že se Jindřich de Guise proti němu tajně domlouvá se španělským králem Filipem II., který finančně podporoval vojska Guisových katolíků.
Jindřich zemřel dýkou na zámku Blois 23. prosince 1588. Spolu s ním byl zavražděn i jeho bratr Ludvík. Hugenoti došli alespoň malého zadostiučinění za události v roce 1572. Kateřina Medicejská neunesla psychický tlak, jenž na ní vyvinul [[Karel Bourbonský]] a jiní šlechtici postižení smrtí Guisů, a tři týdny po vraždě Jindřicha de Guise zemřela také.
Řádek 37 ⟶ 40:
4. října 1570, ve svých 20 letech, se oženil s o dva roky starší [[Kateřina Klévská|Kateřinou Klévskou]]. Za osmnáct let manželství spolu měli spolu 14 dětí, žádný porod nebyl vícečetný. První syn Karel, jenž se stal jeho nástupcem, se narodil hned roku 1571. Třináctá dcera Ludvíka Markéta se narodila 1588 a pohrobek František Alexandr se narodil ještě 7. února 1589. Je silně pravděpodobné, že nebýt Jindřichova zavraždění, nebyl by František Alexandr jeho posledním potomkem.
Manželé spolu měli po prvorozeném synu Karlovi v roce 1572 syna Jindřicha, který zemřel ve dvou letech věku. 3. listopadu 1573 zemřela při porodu dcera Kateřina. V roce 1575 se narodil Ludvík, pozdější Ludvík III., kardinál de Guise, [[Seznam remešských biskupů a arcibiskupů|remešský arcibiskup]]. 1. ledna 1576 další syn, v pramenech uváděný rovněž jako Karel, zemřel při porodu. Dcera Marie, narozená 1577, zemřela jako pětiletá. V roce 1578 se narodil Claude, pozdější vévoda de Chevreuse. V roce 1579 se narodila dcera Kateřina, která zemřela rovněž v raném věku. V roce 1580 zemřela manželům při porodu dcera Kristýna. Devátý syn František, narozený v roce 1581, zemřel jako jednoletý. Dcera Renata, narozená 1585, se dožila dospělosti a zemřela v roce 1626 v
Jindřich de Guise hleděl do hrobu svým sedmi dětem, jeho žena Kateřina Klévská se dožila na svou dobu úctyhodných 85 let a přežila 11 svých dětí. Zemřela v roce 1633. Přežil ji jen prvorozený [[Karel z Guise]], Claude, vévoda z Chevreuse, a Jana, jeptiška v Jouarre.
|