Vincenc Drbohlav: Porovnání verzí

Do svého dřívějšího působiště ve Světlé pod Ještědem se vrátil v roce [[1904]]. Byl jmenován farářem, ovšem ještě než k jmenování došlo, byl povolán k patronu knížeti Rohanovi, který ani po deseti letech nezapomněl na jeho řeč ve Vlastibořicích. Vyslechl jeho poučení, že kněz má "pěstovati politiku Kristuvu", a byl propuštěn. Ovšem jako farář měl již zajištěnozajištěnou existenci a mohl působit samostatně. Ve Světlé byl farníky nadšeně přivítán.

Na faře ve Světlé pod Ještědem působil až do roku [[1919]], kdy mu stáří již začalo činit obtíže ve správě horské farnosti. Odešel tedy na lehčí faru do Všeně, kde setrval až do své smrti [[4. leden|4. ledna]] [[1937]]. Toužil oslavit "zlaté" padesátileté kněžské jubileum [[30. květen|30. května]] [[1937]], ovšem jižtoho se již nedočkal. Pohřben je v kněžské hrobce uprostřed všeňského hřbitova.

Výsledky jeho studií byly dosti obšírné články ve sborníku „Vlast“. Knižně vyšlo v roce [[1901]] jeho dílo: „Kláštery a jejich význam v dějinách lidské vzdělanosti.“ ApologetickéJeho apologetické a filozofické stati jeho uveřejňovala: „Křesťanská škola“. Mnohé články a drobné věci přinášela „Obrana víry“. Do dětských časopisů začal psát poučné i zábavné články od roku [[1887]]; a to do „Naši mládeži“, „Anděla strážného“, „Rajské zahrádky“, „Českého jinocha“ a „Našeho domova“. Jeho beletristické články uveřejňovali v „Blahověstu“, Kudrnáčových „Pojizerských hlasech“, a příloze „Čecha“. V „Neděli“ vyšel humoristický obrázek „Farář a jeho kostelník“. Roku [[1926]] vyšel jeho spisek „O vykoupení lidství“. Pro malé ''dítky'' veršovaná biblická dějeprava s otázkami a odpověďmi.