|
| šířka boxu =
}}
'''Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěch je největší Pražská sra*ka. BlééBleBléé xD'''
'''Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha'''<ref group="p.">Označení trojicí světců uvádí již roku 1883 [[František Ekert]] u předchůdce katedrály v 11. století: ''Nový tento kostel sv. mučedníků Vita, Václava a Vojtěcha, jakž jej odtud Čechové rádi nazývali…
{{Citace monografie | jméno = František | příjmení = Ekert | titul = Posvátná místa král. hl. města Prahy | vydavatel = Dědictví sv. Jana Nepomuckého | místo = Praha | rok = 1883 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/436805 | svazek = I }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> (často zkráceně, dle původního [[Patrocinium|zasvěcení]], jen '''katedrála svatého Víta'''<ref>[https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/turisticky-rozcestnik/katedrala-sv-vita.shtml Katedrála sv. Víta] na oficiálních stránkách Pražského hradu</ref><ref>[http://www.katedralasvatehovita.cz/ Oficiální stránky katedrály] v textu běžně používají označení "katedrála svatého Víta"</ref> či ''svatovítská katedrála'') je nejvýznamnější [[Římskokatolická církev v Česku|český římskokatolický]] kostel a dominanta [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Jižní věž katedrály je s výškou 96,6 m [[Seznam nejvyšších věží v Česku|třetí nejvyšší kostelní věží v Česku]].
Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa [[Arcidiecéze pražská|pražské diecéze]], roku [[1344]] povýšené na [[diecéze|arcidiecézi]]. Při této příležitosti byla zahájena stavba [[Loď (architektura)|trojlodní]] [[Gotická architektura|gotické]] [[Katedrála|katedrály]] se třemi věžemi, přerušená však [[Husitství|husitskými]] válkami. Přes snahy o dostavbu a dílčí doplňky (vrchol jižní věže) došlo k dostavbě západní části s lodí a dvouvěžovým průčelím až po pěti stech letech, od roku [[1873]] a slavnostně byla dokončena roku [[1929]] k tehdy předpokládanému tisíciletému výročí úmrtí [[Svatý Václav|svatého Václava]], zakladatele kostela. Součástí katedrály je celá řada významných uměleckých památek z různých staletí včetně období dostavby, k nejvýznamnějším patří díla z doby gotické výstavby katedrály (např. kaple sv. Václava, mozaika Posledního soudu a portréty na triforiu).
== Historie ==
=== Rotunda je tvoje máma. ===
{{Podrobně|Rotunda svatého Víta}}
První kostel stojící na místě katedrály založil kníže [[Svatý Václav|Václav]] asi v roce [[929]]. Po [[Kostel Panny Marie (Pražský hrad)|kostelech Panny Marie]] a [[Bazilika svatého Jiří|sv. Jiří]] třetí pražský kostel byl umístěn na vyvýšené místo [[Akropolis|akropole]] pražského hradiště a byl zasvěcen [[Svatý Vít|sv. Vítu]], italskému [[Svatý|světci]], jehož ostatek (paži) získal kníže Václav od [[Saské vévodství|saského]] vévody, [[Východofranská říše|východofranského]] krále [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha I. Ptáčníka]]. Měl podobu rozměrné [[Rotunda|rotundy]], původně zřejmě jen s jednou apsidou.
Nedlouho po smrti zakladatele byly jeho ostatky uloženy v kostele a tím fakticky započat kult sv. Václava. K potvrzení postavení hlavního kostela knížectví došlo roku [[973]], kdy se stal sídelním kostelem nově zřízeného [[Arcidiecéze pražská|pražského biskupství]]. Po výpravě [[Břetislav I.|Břetislava I.]] do [[Hnězdno|Hnězdna]] roku [[1038]]<ref name="skoda">Eduard Škoda: Pražské svatyně, Libri Praha 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 255–258</ref> do rotundy přibyly ukořistěné ostatky [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], druhého pražského biskupa. Tím byla doplněna trojice světců, kterým je od té doby chrám zasvěcen.
Původní předrománská rotunda, doplněná o jižní a severní apsidu zřejmě kvůli uložení ostatků sv. Václava a Vojtěcha, byla kvůli nevyhovujícím rozměrům po roce 1061 zbořena a nahrazena bazilikou. Malé fragmenty jsou však uchovány pod kaplí sv. Václava, která zachovává původní umístění Václavova hrobu.
=== Bazilika ===
[[File:Columns, former Basilica of St. Vit in Prague, end of 11th c, Lapidary of NM Prague, 175707.jpg|thumb|upright=0.8|Sloupy z baziliky v [[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu]] ]]
Břetislavův syn a nástupce kníže [[Spytihněv II.]] dal namísto prostorově nedostačující rotundy vybudovat mnohem větší a reprezentativnější [[Spytihněvova bazilika|románskou baziliku sv. Víta, Vojtěcha a Panny Marie]].<ref name="skoda" /> Podle kronikáře Kosmy byla stavba zahájena na svátek sv. Václava roku [[1060]].<ref name="skoda" /> Na místě rotundy začala v roce 1060 růst trojlodní bazilika s dvěma věžemi a s ní i nová dominanta Pražského hradu. Respektovala klášter Kostela pražského (ten byl vlastně přistavěn k její severní straně), Svatovítskou kapitulu i [[biskupský palác]]. Byla vlastně jakousi obrovitou nástavbou nad svatými hroby. Krátce po zahájení stavby kníže Spytihněv II. zemřel. V budování pokračoval Spytihněvův bratr, kníže [[Vratislav II.]], který se stal prvním českým králem. On sám vytyčil půdorys a dispozice stavby. Basilika měla půdorys ve tvaru kříže, na délku měřila sedmdesát metrů, tlusté zdi a pilíře členily temný prostor do tří lodí. Od časů basiliky se dodržovala unikátní tradice: „''Jestliže byl v jejím centru pochován panovník svatý Václav, nechť jsou čeští králové i napříště zde nejen korunováni, ale též pohřbíváni!''“ Po požáru, který již hotové dílo postihl roku [[1091]], byla definitivně dokončena v roce [[1096]]. K roku [[1074]] je u kostela zmiňována krypta sv. Kosmy a Damiána.<ref name="skoda" /> [[Loď (architektura)|Trojlodní]] bazilika s dvojicí apsidálně zakončených [[Chór (architektura)|chórů]] (východním a západním), [[Transept|příčnou lodí]] na západním konci a dvojicí věží měla podstatně monumentálnější rozměry než předcházející kostel – délku 70 m a šířku 35 m. Její půdorys je dobře doložen; v podzemí jižní části dnešní katedrály se dochovaly bohatě zdobené sloupy západní i východní krypty, fragmenty zdiva, dlažby a nosných sloupů.
=== Stavba katedrály ===
[[Soubor:St Vitus Prague September 2016-29.jpg|náhled|Závěr katedrály ([[Matyáš z Arrasu]], 1344–1349)]]
[[File:Průčelí chrámu sv. Víta.jpg|thumb|Hlavní průčelí s rozetou ([[Josef Kranner]], [[Josef Mocker]] a [[Kamil Hilbert]], 1873–1929)]]
Dne [[30. duben|30. dubna]] [[1344]] byla Praha povýšena na arci[[biskupství]] a vyňata z poslušnosti [[Seznam mohučských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupa mohučského]]. Za šest dní nato bylo papežskou bulou uděleno [[seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražskému arcibiskupovi]] [[Arnošt z Pardubic|Arnoštu z Pardubic]] právo korunovat českého krále. Dne [[21. listopad]]u [[1344]] [[Jan Lucemburský]] položil základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského [[biskupství]] na arcibiskupství, přitomni byli královi synové [[Karel IV.]] a [[Jan Jindřich]] a Arnošt z Pardubic.<ref>http://prague-castle.org/st-vitus-cathedral.html</ref> Arnošt měl přes ramena arcibiskupské [[pallium]]. Slavnosti se účastnilo veliké množství [[prelát]]ů a urozených pánů, přičemž sbor zpíval [[Te Deum laudamus]] (tebe Bože chválíme). Hlavním architektem byl [[Matyáš z Arrasu]], kterému už bylo 55 let. Stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdřív mohly sloužit [[mše]]. V chóru ve tvaru podkovy zbudoval osm kaplí se shodným půdorysem, jimž odpovídají lichoběžná pole ochozu. Klenby rostou na drobných hlavičkách hruškovitých příporek, celek je střízlivý a prostý. Buduje závěr [[Chór (architektura)|chóru]] s [[Arkáda (architektura)|arkádami]] až po [[triforium]]. Staví východní část dlouhého chóru s jednou [[kaple|kaplí]] na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje stavbu včetně obvodového zdiva kaple svatého Kříže, která byla zprvu umístěna samostatně mimo rozestavěnou část katedrály, na severu začíná [[sakristie|sakristii]]. Roku 1352, ve svých dvaašedesáti letech Matyáš z Arrasu zemřel. Od roku 1356 převzal vedení stavby [[Petr Parléř]], narozený ve [[Schwäbisch Gmünd|Švábském Gmündu]]. Do Prahy přišel velmi mladý, asi 23letý, nejspíše z [[Kolín nad Rýnem|Kolína nad Rýnem]] a musel za sebou mít podporu a zkušenosti stavitelské rodiny, aby mu byla svěřena stavba takových rozměrů. Parléř pocházel z významného stavitelského rodu. V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě nosných žeber.
[[Soubor:Prager Domkirche.jpg|náhled|vlevo|Nedostavěná katedrála od západu za [[Ferdinand I. Dobrotivý|korunovace v roce 1836]]]]
Sv. Vít je trojlodní katedrála s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Tuto téměř kubickou místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů místnosti do třetin stěn. Svatováclavská kaple byla vysvěcena 1367 a do roku 1373 vyzdobena. Vedle kaple svatého Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a v jejím patře korunní komora, kde jsou uloženy české královské [[korunovační klenoty]]. Parléř poté založil velkou neboli zvonovou věž, kterou jeho nástupci dovedli až do výše 55 metrů. Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385. Po smrti Karla IV. Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků pak opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí. Katedrála tak zůstala pro dalších pět set let torzem. Za panování krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava II. Jagellonského]] byla postavena pozdně gotická královská oratoř, jejíž autorství se připisuje architektovi [[Benedikt Rejt|Benediktu Riedovi]] (Rejtovi) a provedení [[Hans Spiess|Hansi Spiessovi]]. Propojuje katedrálu se Starým královským palácem. Po velkém požáru Hradu a Malé Strany v roce 1541, který zničil mnoho staveb, byla během následujících oprav v letech 1556–1561 postavena západní [[Bonifác Wolmut|Wohlmutova]] kruchta, uzavírající nedostavěnou katedrálu. Z roku [[1770]] pochází měděná barokní helmice věže, kde jsou také zavěšeny zvony.
=== Novogotická dostavba ===
[[Soubor:Detail Stavitelů_KSV.jpg|náhled|Podobizny stavitelů [[Kamil Hilbert|K. Hilberta]] a [[Josef Mocker|J. Mockra]] na fasádě hlavního průčelí]]
[[File:Chrám sv. Víta od severozápadu.jpg|thumb|Katedrála sv. Víta od severozápadu]]
Západní část lodi a průčelí se dvěma osmdesátimetrovými věžemi byla přistavěna v letech 1873–1929 podle projektu [[Josef Kranner|Josefa Krannera]] a [[Josef Mocker|Josefa Mockera]]. Po jeho smrti (1899) převzal vedení [[Kamil Hilbert]]. V září [[1929]], za účasti prezidenta [[Masaryk]]a a arcibiskupa [[František Kordač|Františka Kordače]] (jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu na straně jižní), byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletého výročí zavraždění [[Svatý Václav|svatého Václava]]. Mimo bohoslužby slouží chrám jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum českých králů a galerie sochařských a malířských portrétů. Na výzdobě západní části katedrály se podílela řada význačných umělců – [[František Kysela]], [[Max Švabinský]], [[Alfons Mucha]], [[Karel Svolinský]], [[Otakar Španiel]], [[Vojtěch Sucharda]] a další. Na novogotické dostavbě chrámu se jako vyučený kameník podílel i [[Antonín Zápotocký]].<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Reindlová | jméno = Nikola | titul = Chrám sv. Víta: Symbol české státnosti, demokratické i komunistické | url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1016214-chram-sv-vita-symbol-ceske-statnosti-demokraticke-i-komunisticke | datum vydání = 2014-09-28 | datum přístupu = 2016-03-20 | vydavatel = Ceskatelevize.cz}}</ref> V letech [[1934]] až [[1935]] upravil [[hrobka českých králů|hrobku českých králů]] architekt [[Kamil Roškot]], na erbech spolupracoval sochař [[Ladislav Kofránek]]. V 50. letech byla opravena jižní předsíň s novými vraty a zádveřím podle návrhu architekta [[Jan Sokol (architekt)|Jana Sokola]].
=== Po roce 1989 ===
Dekretem [[Miloslav Vlk|kardinála Vlka]] ze dne [[23. duben|23. dubna]] [[1997]], k tisíciletému výročí smrti sv. Vojtěcha, byla katedrála zasvěcena svatým [[Svatý Vít|Vítovi]], [[Svatý Václav|Václavovi]] a [[Svatý Vojtěch|Vojtěchovi]], neboť toto [[patrocinium|zasvěcení]] dostala už předchozí románská bazilika Spytihněva II. od biskupa [[Jaromír (biskup)|Gebharta]] v roce [[1074]]. V prosinci 2011 se v katedrále konal [[státní pohřeb Václava Havla]], první od roku 1875 (12. srpna 1992 se zde konalo poslední rozloučení a pohřbení Františka kardinála Tomáška).
=== Soudní spory o vlastnictví katedrály ===
Katedrálu do roku [[1954]] spravovala [[římskokatolická církev|církev]], poté tehdejší [[komunismus|komunistická]] vláda vládním nařízením<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ ze dne 19. října 1954 o chráněné oblasti Pražského hradu | url = http://kultura.praha-mesto.cz/files/=22166/Chr%c3%a1n%c4%9bn%c3%a1+oblast+Pra%c5%besk%c3%a9ho+hradu.txt | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-3-7 | vydavatel = Hlavní město Praha | místo = Praha | jazyk =}}</ref> určila „československý lid“ za vlastníka a [[Kancelář prezidenta republiky]] za správce celého areálu Pražského hradu, včetně katedrály. Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] se rozhořel spor o vlastnictví katedrály. V roce [[1992]] podala řada organizací zřizovaných církví žalobu na určení vlastnictví katedrály. Po čtrnácti letech, [[16. červen|16. června]] [[2006]], po odvolání na straně církve i státu soud rozhodl, že vládní nařízení z roku 1954 nezměnilo vlastnictví katedrály, a že tedy patří témuž vlastníkovi jako před rokem 1954, konkrétně [[Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze|Metropolitní kapitule u sv. Víta]].
Rozsudek se setkal s nesouhlasem řady občanů, kteří považují katedrálu za státní symbol, jenž by měl být v rukou státu. Řada dalších občanů naopak rozsudek vítá s tím, že katedrála jakožto sídelní kostel arcibiskupa má z povahy věci patřit církvi. [[Miloslav Vlk|Miloslav kardinál Vlk]] první rozhodnutí soudu [[26. říjen|26. října]] [[2005]] ve prospěch církve, proti kterému se stát odvolal, přivítal a prohlásil, že stát povinnosti, které získal s katedrálou, neplnil dobře. [[5. září]] Správa Pražského hradu předala katedrálu [[Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze|Metropolitní kapitule u svatého Víta]], pod niž od [[6. září]] 2006 spadá.
Dne [[16. únor]]a [[2007]] však zrušil [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]] rozsudek [[Městský soud v Praze|Městského soudu v Praze]], který rozhodl, že katedrála svatého Víta patří církvi. Nejvyšší soud dospěl k názoru že vládní nařízení z roku 1954, které z Pražského hradu udělalo sídlo prezidenta a „památku, náležející všemu československému lidu“, je stále platné. Proto podle Nejvyššího soudu chrám byl a zůstává majetkem státu, nicméně vnitřní mobiliář je až na výjimky ve vlastnictví církve.{{Doplňte zdroj}} Případem se tak znovu zabýval [[Obvodní soud pro Prahu 1]], který 27. září [[2007]] rozhodl, že chrám státu zůstává. Tento rozsudek potvrdil i Městský soud v Praze a dovolání církve dne 5. března [[2009]] Nejvyšší soud odmítl. Zástupce církve se pak obrátil s ústavní stížností na [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] a hodlal původně jít i k [[Evropský soud pro lidská práva|Evropskému soudu pro lidská práva]] ve Štrasburku.
Spory o katedrálu ukončila 24. května [[2010]] dohoda mezi nově ustanoveným pražským arcibiskupem [[Dominik Duka|Dominikem Dukou]] a prezidentem [[Václav Klaus|Václavem Klausem]]. Obě strany v textu dohody vyjádřily svou vůli nepokračovat v dalších soudních sporech a byla ustanovena rada, jejímiž členy jsou držitelé sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů a která má koordinovat společné užívání a správu katedrály.<ref>{{Citace elektronické monografie|korporace=iHNed|odkaz na korporaci=iHNed.cz|titul=Církev se konečně dohodla s Hradem na správě katedrály sv. Víta|url=http://domaci.ihned.cz/c1-43768240-cirkev-se-konecne-dohodla-s-hradem-na-sprave-katedraly-sv-vita|datum vydání=|datum přístupu=2010-05-24|vydavatel=|jazyk=}}</ref> Chrám tak zůstal ve vlastnictví státu.
Soudní spor o vlastnictví katedrály je zajímavý i tím, že prakticky nelze určit vlastníka stavby v době jejího vzniku, neboť ve středověkém chápání byl kostel v podstatě vlastníkem sebe sama, neboť byl brán jako poněkud specifická [[právnická osoba]]. Proto bylo například možné darovat kostelu určitý dar a také bylo možné si od něj půjčit peníze. [[Církev]] katedrálu pouze spravovala prostřednictvím [[kapitula|kapituly]], ale nebyla jejím vlastníkem. Jejím vlastníkem však v žádném případě nebyl ani panovník či stát.<ref>http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/spor-statu-s-cirkvi-o-katedralu-sv-vita-trva-od-roku-1992/481418</ref>
== Popis ==
=== Vnějšek katedrály ===
[[File:Jižní věž se Zlatou branou.jpg|thumb|Jižní věž se [[Zlatá brána (Pražský hrad)|Zlatou branou]] je s výškou 96,6 m [[Seznam nejvyšších věží v Česku|třetí nejvyšší kostelní věží v Česku]]]]
Trojlodní gotickou katedrálu francouzského typu tvoří závěr s věncem kaplí a bohatým opěrným systémem, z něhož vyčnívá vysoký chór. Na jižní straně vyčnívá do nádvoří Svatováclavská kaple a na ni navazující jižní předsíň se [[Zlatá brána (Pražský hrad)|Zlatou branou]] (pojmenovanou podle zlatého pozadí mozaiky Posledního soudu), předsazenou před jižní průčelí příčné lodi. K rohům obou příčních lodí přiléhají pozdně gotická točitá schodiště. K jižní přiléhá velká věž, v dolní části gotická, ve výšce 55 m, kde měla věž přecházet do osmibokého půdorysu, navazuje renesanční ochoz a barokně upravená báň. V dolní části věže je zasazena kamenná pamětní deska z roku 1394, která popisuje postup středověké stavby. Oproti původnímu projektu, který počítal se symetrickou severní věží, rozhodli se architekti novověké dostavby pro řešení se dvěma věžemi v západním průčelí. Také západní část lemuje na obou stranách věnec kaplí.
=== Mozaika Posledního soudu ===
[[Soubor:Cathedrale Saint-Guy Prague facade sud mosaique Jugement dernier.jpg|náhled|vlevo|Mozaika Posledního soudu na [[Zlatá brána (Pražský hrad)|Zlaté bráně]]]]
Mozaika [[Poslední soud|Posledního soudu]] je dílo z let 1370–1372, které zobrazuje [[křesťanství|křesťanský]] soud nad lidmi v [[soudný den]], kdy by měl být každý člověk souzen a dostane se buď do [[nebe]] nebo do [[peklo|pekla]], restaurována byla v roce 1961 a 2000. Celek je rozdělen do tří částí. V prostředním je vyobrazen [[Ježíš Kristus|Kristus]] jako soudce obklopený anděly nesoucími nástroje Kristova utrpení, pod nimi je skupinka šesti přímluvců – českých patronů (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Zikmund, sv. Ludmila a sv. Prokop), odděleni nápisem s jejich jmény klečí [[Karel IV.]] a jeho čtvrtá manželka [[Alžběta Pomořanská]], na vrcholu je tzv. Veraikon (pravá podoba Krista). Vrchy obou bočních polí jsou pokračováním kompozice, postavy [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] a sv. [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] se přimlouvají za lidstvo, za nimi jsou okny odděleni [[apoštol]]ové. V dolní levé části mrtví vstávají z [[hrob]]ů a tři postavy [[anděl]]ů přijímají spravedlivé. Naopak v pravé části je skupinka hříšníků zavržených mečem [[Michael (archanděl)|archanděla Michaela]], která je modrými [[ďábel|ďábly]] vtahována do pekelných plamenů.
=== Zvony ===
|
