Jako'''Německá východní kolonizace''' (německy '''Ostsiedlung''' (či ''Ostkolonisation''<ref>Zur Problematisierung des Begriffs der ''Ostkolonisation'' siehe Friedrich-Wilhelm Henning: ''Deutsche Wirtschafts- und Sozialgeschichte im Mittelalter und in der frühen Neuzeit'', München 1991, S. 347 f.</ref>) se [[němčina|německy]] označujebyla [[středověk]]á německá [[kolonizace]] [[střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní]] Evropy probíhající převážně v [[9. století|9.]] až [[14. století]]. Probíhala z relativně přelidněných oblastí převážně západní Evropy, resp. [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] (dnešní [[Německo]], [[Rakousko]], [[Nizozemsko]], [[Belgie]], východní [[Francie]], severní [[Itálie]] či [[Švýcarsko]]) a umožnila tak zúrodnit relativně pusté oblasti. Při této kolonizaci byly germanizovány a [[Asimilace (sociologie)|asimilovány]] kmeny [[Polabští Slované|polabských]] a některých [[Slované|pobaltských Slovanů]].
Kolonizace zasáhla obrovské území, táhnoucí se od území [[Estonsko|Estonska]] na severu až do [[Slovinsko|Slovinska]] na jihu, na jihovýchodě až do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] ([[Burzenland]]). Na některých územích ''Ostsiedlung'' proběhl jako důsledek teritoriální expanze Svaté říše římské, resp. [[řád německých rytířů|řádu německých rytířů]].
