Lev Nikolajevič Tolstoj: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 2 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8) |
doplnění životopisu, zdroje značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 10:
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|[[Sergej Lvovič Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]] [[Ivan Sergejevič Turgeněv|I. Turgeněv]], L. N. Tolstoj, [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]]|252x252px]]
Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v [[Tula|Tulské gubernii]] ve vesnici [[Jasná Poljana|Jasnaja Poljana]] jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Otec patřil do starého šlechtického rodu, matka byla rozená kněžna Volkonská. Měl starší bratry Nikolaje (1823–1860), Sergeje (1826–1904) a Dimitrije (1827–1856). Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie. Když byly L. N. Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.
V roce [[1837]] se rodina přestěhovala do [[Moskva|Moskvy]], aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na [[Univerzita|univerzitu]].
| příjmení = Balvín
| jméno = Jaroslav
| příjmení2 = Smutná
| jméno2 = KIateřina
| titul = Lev Nikolajevič Tolstoj a jeho pedagogika
| vydání = 1.
| vydavatel = Hnutí R
| místo = Praha
| rok = 2016
| počet stran =
| strany = 20
| isbn = 978-80-86798-77-6
}}</ref>
V roce [[1844]] začal studovat na Kazaňské univerzitě [[Právo|práva]] a [[Filologie|filologii]]. Učitelé o něm říkali: ''“Jak je neschopný, tak je neochotný se učit.”'' Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany,
| příjmení = Figes
| jméno = Orlando
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Natašin tanec: Kulturní dějiny Ruska
| vydání = 1.
| vydavatel = BETA-Dobrovský, Ševčík
| místo = Praha, Plzeň
| rok = 2004
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-7306-162-7
80-7291-122-8
}}</ref> Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. [[1851]] svého staršího bratra na [[Kavkaz]] a v r. 1853 vstoupil do ruské armády. Na Kavkaze se Tolstoj začal věnovat literární tvorbě. V r. 1852 byla v časopise Sovremennik zveřejněna próza Dětství - první část budoucí autobiografické trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Dosáhla velký úspěch u čtenářů a byla příznivě hodnocena i odbornou kritikou. Jako podporučík se zúčastnil bitvy o [[Bitva o Sevastopol|Sevastopol]] a získal několik vojenských vyznamenání za hrdinství. Dojmy a realistické zážitky z [[Krymská válka|krymské války]] popsal v Sevastopolských povídkách, vydaných v r. 1856. Posílily jeho prestiž jako představitele nastupující generace spisovatelů. V r. 1856 v hodnosti poručíka z armády na vlastní žádost odešel. <ref name=":0" />
V r. 1862 se oženil s mladou šlechtičnou Sofií Andrejevnou Bersovou . <ref name=":1">{{Citace monografie
[[Car]] ho pokládal za revolucionáře, kterým však v žádném případě nebyl. V závěru života byl vyloučen z [[církev|církve]] jako [[kacíř]]. Důvodem bylo jeho odmítání [[dogma]]tu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika [[Militarismus|militaristické]] role církve (žehnání zbraním, podpora válkám).▼
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 = Novotný
| jméno2 = Vladimír
| titul = Přemožitelé času sv. 6
| vydání =
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok = 1988
| počet stran =
| kapitola = Lev Nikolajevič Tolstoj
| strany = 23-26
| isbn =
}}</ref> V manželství se jim narodilo třináct dětí, dospělého věku se dožilo osm. <ref name=":0" /> Prvních dvanáct let po svatbě prožíval Tolstoj šťastné období svého života, v němž vytvořil svá nejlepší díla: romány Vojna a mír (1862-1869) a Anna Karenina (1873-1876).
Období roku 1868 až 1872 strávil Tolstoj nad vznikem Slabikáře pro děti a obnovil svoji praktickou pedagogickou činnost.
Koncem sedmdesátých let došlo ke změně v jeho literárním i společenském vědomí, zasáhla jej vnitřní duševní krize, která se promítla i do rodinných vztahů. Východisko viděl ve sblížení s prostým lidem, kterého chtěl dosáhnout rozdělením svého majetku mezi mužiky a sdílením křesťanské víry. Své názory na nespravedlivé uspořádání společnosti vyjádřil v řadě traktátů (např. Zpověď) , filozofických úvah a povídek. Na přelomu 80. a 90. let vytvořil další díla s kritickým pohledem na ruskou společnost. Dokončil svůj poslední román Vzkříšení (r. 1899), slavné novely Kreutzerova sonáta a Smrt Ivana Iljiče, povídku Hadži-Murat. Po revoluci r. 1905 uveřejnil obžalobu panování romanovské dynastie ve stati Nemohu mlčet.<ref name=":1" />
V druhé polovině osmdesátých let za ním do Ruska vycestoval pozdější první [[Československo|československý]] prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Čapek|jméno=Karel|příjmení2=|jméno2=|titul=Hovory s T. G. M.|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>
▲[[Car]] ho pokládal za revolucionáře, kterým však v žádném případě nebyl. V závěru života byl vyloučen z [[církev|církve]] jako [[kacíř]]. Důvodem bylo jeho odmítání [[dogma]]tu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika [[Militarismus|militaristické]] role církve (žehnání zbraním, podpora válkám). Po neshodách s rodinou ji opustil a bez rozloučení odjel jen s několika přáteli v listopadu [[1910]] vlakem pryč. Na cestě se nachladil – dojel do Astapova, kde po deseti dnech zemřel na zápal plic. .
== Politické názory ==
Řádek 48 ⟶ 96:
* ''Živá voda''
* ''Otec Sergej''
* ''Nemohu mlčet''Novely
* ''[[Kozáci (Tolstoj)|Kozáci]]''
* ''Hadži-Murat (1904) - ''obávaný protivník Rusů, Hadži-Murat se dobrovolně vydá Rusům s nabídkou, že pro ně bude bojovat. Postupně je vylíčen celý jeho život. Měl jedinou podmínku, aby začal pro Rusy pracovat - zachránit jeho rodinu, která byla držena jako rukojmí. Když se dlouho nic neděje, rozhodne se řešit situaci na vlastní pěst - a zemře.
| |||