Čeština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Písmo a výslovnost: doplněn zdroj značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 186:
Kromě ''ch'' se hlavně v cizích slovech také používá spřežka ''dž'' (k zápisu znělého protějšku ''č'', např. původní české ''džbán'' a přejatá slova ''džus, džem, džíp''), zcela výjimečně pak ''dz'' (znělý protějšek ''c''). Tyto spřežky se nepovažují za samostatná písmena, nýbrž za písmena dvě.
Zajímavostí je, že český háček (''č, ž, š'' aj.) převzalo i několik dalších jazyků: kromě slovenštiny<ref
| titul = Zmatky s nabodeníčky
| periodikum = Plus
| datum = 2007-07-06
| jazyk = cs
| url = https://plus.rozhlas.cz/zmatky-s-nabodenicky-6645671
| datum přístupu = 2018-09-04
}}</ref> například [[bosenština]], [[chorvatština]]<ref name=":1" />, [[lakotština]], [[litevština]]<ref name=":1" />, [[lotyština]]<ref name=":1" />, některé varianty [[Sámské jazyky|sámštiny]], [[slovinština]]<ref name=":1" /> aj.{{Doplňte zdroj}}
Dominantní princip českého [[pravopis]]u je princip [[fonologie|fonologický]] s prvky pravopisu morfologického (''had/hadi'') a historicko-etymologického (''panna'' z ''pán'' + ''-na'')). V [[Koncovka (mluvnice)|koncovkách]] [[příčestí]] se uplatňuje pravopis syntaktický (''dělal'''i'''/dělal'''y'''/dělal'''a'''''). Jedno písmeno ([[grafém]]) se tedy zpravidla používá pro zápis jednoho [[foném]]u (ne vždy i každého [[zvuk]]u, srov. [[alofon]]y jako např. ''ŋ'' a ''n'') s tím, že přihlíží k [[Tvarosloví|morfologii]] a [[etymologie|etymologii]] slov a zachovává některé prvky odpovídající staršímu stavu jazyka (psaní ''i/y, í/ý, ě, ú/ů'').
| |||