|
'''Tetrakvark''' je [[subatomární částice]] složená ze dvou [[kvark]]ů a dvou antikvarků spojených dohromady. Kvarky mají [[baryonové číslo]] +1/3, antikvarky −1/3, takže výsledná částice má celkové [[baryonové číslo]] 0, tudíž je klasifikována jako [[Exotické atomy|exotický]] [[mezon]].
Dosavadní experimentální výsledky objevů a nezávislého potvrzení tetrakvarků lze shrnout do následujícího přehledu (názvy částic či pozorovaných rezonančních stavů zpravidla osahujíobsahují v závorce číselnou hodnotu, vyjadřující klidovou hmtnosthmotnost odpovídající částice v [[elektronvolt|MeV]]/c<sup>2</sup>):
* V roce 2003 byla v experimentu BELLE v [[Japonsko|Japonsku]] identifikována částice, pracovně pojmenovaná X(3872), o níž se předpokládalo, že by mohlo jít o tetrakvark.<ref name="Mihulka_2013a">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Mihulka
| jméno = Stanislav
| url = http://www.osel.cz/index.php?clanek=7262
}}</ref> Výsledek byl však neprůkazný.
* Další možný kandidát byl identifikován v r. roce 2004 na urychlovači Tevatron ve [[Fermilab]]u, kde byl pozorován stav D<sub>sJ</sub>(2632).
* V roce 2007 byl v japonském experimentu BELLE byl pozorován stav Z(4430), jakožto kandidát na tetrakvark c{{Nadtrženo|c}}d{{Nadtrženo|u}}; další pozorovaný stav Y(4660) by také mohl být kandidátem na tetrakvark.
* V letech roce 2009 byla ve Fermilabu pozorována částice Y(4140).
* V roce 2010 oznámili v německé laboratoři DESY po reanalýze výsledků spojených s mezonem Y(5S) existenci tetrakvarkových rezonancí.
* Roku 2013 přišel první potvrzený objev tetrakvarku nazvaného Z<sub>c</sub>(3900) nezávisle z experimentu BES III v [[Čína|Číně]] a z japonského BELLE.
* V roce 2014 v experimentu LHCb byl v evropské laboratoři [[CERN]] potvrzen stav Z(4430) (poprvé objevený v r. roce 2007) s vysokou statistickou průkazností téměř 14 σ.
* V roce 2016 Fermilab publikoval objev tetrakvarku X(5568) se složením b{{Nadtrženo|s}}u{{Nadtrženo|d}} v experimentu DØ<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Johnston
| jméno = Hamish
| jazyk = anglicky
}}</ref>, objev se však nepodařilo nezávisle potvrdit na LHCb v CERNu.
* V roce 2016 v experimentu LHCb byla v CERNu potvrzena částice X(4140) (objevená v r. roce 2009) a nově objeveny excitace X(4274), X(4500), X(4700) se stejným čtyřkvarkovým složením.<ref name="X(4140)">{{Citace elektronického periodika
| autor = CERN
| titul = LHCb unveils new particles
}}</ref> Výsledky jsou zatím staticky nedostatečně průkazné.
Pokračují i teoretické práce na objasnění možné stability čtyřkvarkových stavů. V r. roce 2017 byly dvěma skupinami teoretiků publikovány nezávislé studie ukazující na možnost čtyřkvarkových stavů bb{{Nadtrženo|u}}{{Nadtrženo|d}} rozpadajících se slabou interakcí, tedy s předpokladem relativně dlouhé doby života (10<sup>-13</sup> [[sekunda|s]], tedy o několik řádů delší než u silně se rozpadajících [[rezonance (částice)|rezonancí]]).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Cartlidge
| jméno = Edwin
| 