Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 1 rokem
typo, budoucnost do minulosti
{{Pracuje se|2 hodin}}
{{Infobox - planeta
| název = Merkur
Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesla až dvojice sond, která kolem planety prolétla. První sondou u Merkuru byla americká sonda [[Mariner 10]] v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda [[MESSENGER]], která provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce [[2011]] byla definitivně úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a [[měsíční moře|lávových planin]]. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na [[povrch Merkuru]] je většina povrchu [[eroze|erodována]] drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových [[zlom]]ů dosahujících výšky několika [[metr|kilometrů]] a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován [[foton]]y i [[Sluneční vítr|slunečním větrem]] – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů [[teplota|teplot]] mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot přes 600 [[Stupeň Celsia|°C]]. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430 °C, na odvrácené panuje mráz až −180 °C.
 
Nejstarší doložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří však věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu Slunce a Hermés při západězápadu.<ref name="Dunne"/> Současné pojmenování planety pochází z římské mytologie, kde [[Merkur (mytologie)|Merkur]] bylo jméno pro posla bohů, který odpovídal jménem v původní řecké mytologii [[Hermés|Hermovi]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Duncan
| jméno = John Charles
| místo = Charlottesville
| jazyk = anglicky
}}</ref> Nepřítomnost atmosféry a blízkost ke Slunci totiž působí proti výskytu vody.<ref name="solarviews" /> Výkonné [[radioteleskop]]y i měření sondy Mariner 10 však ukazují, že navzdory obrovským povrchovým teplotám může být na Merkuru [[led]]. Důvodem je fakt, že Merkurova rotační osa je téměř kolmá k rovině oběhu, což znamená, že na dno velkých impaktních kráterů v oblastech pólů nikdy nezasvítí Slunce<ref name="povrch" /> a teplota se zde soustavně drží na −161&nbsp;°C.<ref name="solarviews" /> Je pravděpodobné, že tato voda se na Merkur dostala při srážkách s jádry [[kometa|komet]].<ref name="zplosteni" /> Při nárazu se část vody z jádra komety mohla dostat pod povrch planety, a tamkde je uložena v podobě vodního ledu, jenž je překryt jemným prachem fungujícím jako tepelná izolace.<ref name="povrch" />
 
V roce 1991 planetologové Duane Mulhelm a Bryan Butler studovali nezmapované oblasti Merkuru za použití sedmdesátimetrové antény v kalifornském Goldstone. K velkému překvapení naměřili silný odraz vysílaného radarového signálu z oblasti severního pólu planety, který se značně podobal odrazům zjištěným u [[Polární čepičky Marsu|polárních čepiček na Marsu]].<ref name="ices" /> V roce 1994 se uskutečnilo stejné pozorování Merkuru, které přineslo podobné výsledky i pro oblasti okolo jižního pólu planety.<ref name="ices" />
Merkur obíhá Slunce po eliptické dráze s poměrně velkou [[Elipsa#Rovnice v polárních souřadnicích|excentricitou]] dosahující 0,2056. Tato výstřednost oběžné dráhy se projevuje v tom, že v době perihélia je přibližně o 24 miliónů km blíže ke Slunci než v době afélia. Průměrná vzdálenost od centrální hvězdy je 57,9 miliónů&nbsp;km, kterou planeta urazí jednou za 87,969&nbsp;dne průměrnou rychlostí oběhu 47,87&nbsp;km/s.<ref name="ceman" />
 
Vůči Zemi se planeta přibližuje a oddaluje s maximálním rozdílem 145 miliónů&nbsp;km, což se projevuje na pozorovatelnosti planety na noční obloze, kdy kolísá její úhlová velikost mezi 5" až 15".<ref name="ceman" /> Jelikož je Merkur mnohem blíže ke Slunci než Země, jeví se Slunce na jeho obloze až dva a půlkrátpůl krát větší než na pozemské.<ref name="solarviews" /><ref name="zplosteni" />
 
=== Stáčení perihelia ===
}}</ref>
 
Vhodné podmínky pro pozorování Merkuru nastávají v době východu nebo západu Slunce. Pro jeho pozorování je důležité, zda Merkur právě Slunce dobíhá nebo předbíhá. Pokud Slunce dobíhá, je viditelný po několik minut poté, co Slunce zapadlo za [[obzor|horizont]]. Pokud slunceSlunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem [[Slunce]], než zanikne v narůstajícím [[sluneční světlo|slunečním světle]].<ref name="stra109">ČERMAN, s. 109.</ref> Planetu je možné pozorovat pouhým [[lidské oko|okem]] či [[triedr]]em.<ref name="Astronomia" />
Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění od 1,7 do −1,9 magnitudy a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se [[Měsíční fáze|fáze]].<ref name="stra110">ČERMAN, s. 110.</ref>
 
První pozorování Merkuru pomocí dalekohledu provedl v roce 1610 italský astronom [[Galileo Galilei]]. O 21 let později byl poprvé pozorován [[přechod Merkuru]] přes sluneční disk Francouzem [[Pierre Gassendi|Pierrem Gassendimem]]. Další italský astronom [[Giovanni Battista Zupi]] pozoroval v roce 1639 fáze Merkuru, což byl nezvratný důkaz obíhání Merkuru kolem Slunce a nikoliv kolem Země.<ref name="Astronomia" /> O dva roky později se německý astronom [[Johann Franz Encke]] pokusil o první reálný odhad hmotnosti planety podle ovlivňování dráhy [[2P/Encke|komety Encke]].<ref name="Astronomia" /> Skutečnost, že existují oběžné poruchy v dráze Merkuru, začala pak vést některé astronomy k úvaze, že by se mezi Merkurem a Sluncem mohla nacházet ještě jedna planeta, kterou začali nazývat [[Vulkán (planeta)|Vulkán]]. Vulkán ale nakonec nebyl nikdy pozorován.
 
Ke konci 18. století se objevil názor, že Merkur má vlastní [[atmosféra Merkuru|atmosféru]] viditelnou dalekohledem. Byla poprvé pozorována [[John Flamsteed|Johnem Flamsteedem]] a [[Johann Hieronymus Schröter|Johannem Schröterem]] při přechodu Merkuru přes Slunce. Později se však ukázalo, že se jednalo pouze o kontrast mezi sluncemSluncem a planetou.<ref>Tatarewicz, Joseph N.: Mercury. s. 324. In:Lankford, John: History of astronomy: an encyclopedia. Garland Publishing : New York – London. 1997.</ref>
 
Roku 1799 se objevuje první snaha odhadnout délku dne na Merkuru. Německý astronom Schröter předpokládal na základě pozorování, že jeden den na planetě trvá podobně jako na Zemi 24 hodin. [[Friedrich Wilhelm Bessel]] určil průměr planety roku 1832 na 4855&nbsp;km (současná hodnota je 4879,4&nbsp;km) O mnoho později roku 1881 [[Giovanni Schiaparelli]] určil rotaci planety na 88 dní, což se shodovalo s oběžnou dobou planety okolo Slunce. Předpokládal, že planeta má vázanou rotaci, takže je ke Slunci stále přivrácena pouze jedna strana planety.
 
=== Budoucnost ===
Na rok 2017 plánujeplánovala [[Evropská kosmická agentura]] ESA start družice [[BepiColombo]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = N° 3-2008: BepiColombo mission to be presented to the media
| url = http://www.esa.int/esaCP/Pr_3_2008_p_EN.html
| vydavatel = ESA
| jazyk = anglicky
}}</ref> Projekt se potýkal s mnoha potížemi, ale po ministerské konferenci členských států ESA v prosinci 2005 v Berlíně se zdázdálo,že být financování je zajištěno.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = ESA Hits the Right Note, and Funding Flows
| url = http://www.sciencemag.org/cgi/reprint/310/5755/1748.pdf?ck=nck
| druh nosiče = [[Portable Document Format|PDF]]
| jazyk = anglicky
}}</ref> Ve skutečnosti jdemělo jít o dvě samostatné sondy, které se budou doplňovat: MPO (''Mercury Planetary Orbiter'' – sonda pozorující planetu) a MMO (''Mercury Magnetospheric Orbiter'' – sonda studující magnetosféru) dodaná japonskou kosmickou agenturou [[JAXA]].<ref name="poleti">{{Citace elektronické monografie
| titul = BepiColombo overview
| url = http://www.esa.int/esaSC/120391_index_0_m.html
| vydavatel = ESA
| jazyk = anglicky
}}</ref> K Merkuru by měly obě sondy dorazit kolem roku 2019<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = ESA - BepiColombo To Enter Implementation Phase
| url = http://sci.esa.int/science-e/www/object/index.cfm?fobjectid=40691
| vydavatel = ESA
| jazyk = anglicky
}}</ref> a budouměly obíhat Merkur po eliptických drahách, přičemž dráha MPO budeměla mít menší výstřednost.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = BEPICOLOMBO Mission
| url = http://smsc.cnes.fr/BEPICOLOMBO/GP_mission.htm
Mezi starší díla popisující Merkur jako nerotující těleso patří například kniha anglického spisovatele [[Eric Rücker Eddison|Erica Rückera Eddisona]] z roku 1922 s názvem ''The Worm Ouroboros'' pojednávající o věčném boji dvou národů proti sobě. V knize nejsou obsaženy žádné do té doby známé znalosti o Merkuru. Mezi významné autory sci-fi píšící o Merkuru patří i [[Isaac Asimov]], který na povrch planety situoval několik svých povídek (''Runaround, The Dying Night, Lucky Starr and the Big Sun of Mercury''). Všechny byly napsány před tím, než astronomové zjistili, že planeta nemá vázanou rotaci, což je námět, který se v povídkách často vyskytuje. Do roku 1965 spadají i některá díla od [[Arthur Charles Clarke|Arthura C. Clarka]] (''Islands in the Sky''), [[Larry Niven|Larryho Nivena]] (''The Coldest Place''), [[Hugh Walters|Hugha Walterse]] (''Mission to Mercury'') a mnohá další.
 
Po roce 1965 se mění koncept děl a Merkur se začíná objevovat jako rotující planeta. Znovu se dostává do díla Arthura C. Clarka v díle ''[[Setkání s Rámou]]'' vydaném v roce 1973, jež pojednává o mimozemské lodi prolétávající sluneční soustavou v těsné blízkosti Slunce. Během průletu přistanou na její palubě lidé, kteří začnou rozsáhlý vnitřek prozkoumávat a sledovat oživování celé lodě. V roce 1986 vycházejí novely a povídky amerického autora [[Kim Stanley Robinson|Kima Kim Stanleyho Robinsona]] zabývající se Merkurem (hlavně Mercurial) a současně se objevuje i v románu ''[[Trilogie o Marsu|Modrý Mars]]''. V povídce Mercurial je hlavním motivem město neustále pojíždějící po rovníku planety ve stínu a unikající před smrtící radiací, jež dopadá na přivrácenou stranu planety. Celému městu vládne autokrativníautokratický tyran.
 
Merkur se vyskytuje taktéž ve filmové tvorbě, například v seriálu ''[[Futurama]]'' či ve filmu Sunshine.