Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 327 bajtů ,  před 1 rokem
zpět: ve Wikipedii se nenahrazuje jedna možná formulace jinou možnou: pokud jsou obě vhodné, ponechává se formulace hlavního autora textu: proto revert (několik vhodných změn bude za chvíli navráceno)
{{Pracuje se|2 hodin}}
{{Infobox - planeta
| název = Merkur
| prvek10 hodnota = 3,2 %
}}
'''Merkur''' je [[Slunce|Slunci]] nejbližší a současně i nejmenší planetaplanetou [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]],<ref name="ceman">{{Citace monografie
| příjmení = Čeman
| jméno = Róbert
| isbn = 80-8067-072-2
| poznámka = [dále jen ČERMAN]
}}</ref> dosahuje pouze o&nbsp; 40 % větší velikosti než pozemský [[Měsíc]], a je tudížtak menší než Jupiterův měsíc [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a Saturnův [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="solarviews">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Calvin J.
| jméno = Hamilton
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Merkur nemá žádný [[ měsíc (satelit) | měsíc]] nemá. Jeho [[oběžná dráha]] ležíje ze všech planet nejblíže ke [[Slunce|Slunci]]<ref name="Astronomia">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| místo =
| jazyk =
}}</ref> a jeden oběh kolem Slunce trvá pouze 87,969 dne. MerkurDráha Merkuru má největší [[Excentricita dráhy|výstřednost dráhy]] ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší [[sklon rotační osy]]. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. [[Perihélium|Perihelium]] jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43&nbsp;[[vteřina|vteřin]] za století; tento fenomén, který ve 20. století vysvětlil [[Albert Einstein]] v [[obecná teorie relativity|obecnéobecnou teorií relativity]].<ref name="wudka">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wudka
| jméno = Jose
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Při pohledu ze Země Merkur dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5<sup>m</sup>, takže ho lzeje spatřitviditelný i pouhým okem, ale jelikož se nikdy nevzdaluje od Slunce nikdy dále než na 28,3°, je velice těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky tak nastávají při soumraku či úsvitu, než vyjde Slunce nad horizont.
 
Pozorování planety pozemskými teleskopy komplikujeje složité velkákvůli blízkostblízkosti Slunce. Detailnější znalosti přineslypřinesladvědvojice sondysond, kterékterá kolem planety prolétlyprolétla. VPrvní 70.sondou letechu americkýMerkuru byla americká sonda [[Mariner&nbsp; 10]] nasnímalv 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % jejího povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda [[MESSENGER]], třikrátkterá prolétlaprovedla tři průlety kolem Merkuru a v roce [[2011]] sebyla definitivně dostalaúspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z&nbsp; těchto dvou sond umožnily prozkoumat její povrch planety, který silně připomínajícípřipomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a [[měsíční moře|lávových planin]]. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí jena z[[povrch většíMerkuru]] částije většina povrchu [[eroze|erodovánerodována]] drobnými krátery. DálePovrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových [[zlom]]ů, které dosahujídosahujících výšky několika [[metr|kilometrů]] a délky stovek kilometrů. NavícSoučasně hoje povrch neustále bombardujíbombardován [[foton]]y i [[Sluneční vítr|slunečníslunečním vítrvětrem]] – proudproudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry vyvoláváje velképříčinou rozdílyvelkých rozdílů [[teplota|teplot]] mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí;. Rozdíly dosahují hodnot přes 600&nbsp;[[Stupeň Celsia|°C]]. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430&nbsp;°C,. naNa polokouli odvrácené panuje mráz až −180&nbsp;°C.
 
Nejstarší doloženépodložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před našímnašim letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. sledovalipozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří se však domnívalivěřili, že jdese jedná o dvě samostatná tělesa., která pojmenovali Apollo pro Hvězděhvězdu při východu Slunce dalia název Apollo, téHermés při jeho západu Hermészápadě.<ref name="Dunne"/> NynějšíSoučasné pojmenování planety vycházípochází z římské mytologie:, kde [[Merkur (mytologie)|Merkur]] bylbylo poseljméno pro posla bohů, jemužkterý odpovídal jménem v původní řecké mytologii odpovídá [[Hermés|Hermovi]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Duncan
| jméno = John Charles
| vydavatel =
| jazyk = anglicky
}}</ref> [[akrece|akrecí]] z&nbsp;[[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem [[Hvězda#Vznik hvězdy|rodící]] se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[planetesimála|planetesimály]], navzájemkteré se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v&nbsp;soustavě vznikly čtyři terestrické [[protoplaneta|protoplanety]].
 
Po zformování protoplanety docházelo k&nbsp;masivnímu bombardování povrchu materiálem zbylým materiálem ze vzniku soustavy,<ref name="povrch">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| místo =
| jazyk =
}}</ref> což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Jelikož má Merkur netypicky velké jádro vzhledem k plášti, netypickyje velkémožné jádro,že v době vzniku snad proběhla kolize s velkou planetisimálou, která část pláště odpařila. Současně je možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[magmatický oceán|magmatického oceánu]],<ref name="povrch" /> jehož tepelná energie společně s&nbsp;teplem uvolněným [[planetární diferenciace|diferenciací]] pláště a jádra je dodnes kumulována v&nbsp;nitru planety. Po vzniku primární kůry se na povrchu stále nacházely rozsáhlé oblasti žhavé roztavené lávy, která nejspíše vyplnila některé starší oblasti. Po ztuhnutí lávy nastalo pro Merkur klidnější období, kdy užnedopadalo tolik těles na jeho povrch nedopadalo, takžea mohly vzniknout mezikráterové planiny. Merkur i nadále postupně chladl a docházelo ke zmenšování jádra, což se na povrchu projevilo rozpraskáním kůry a vytvořením stovky kilometrů dlouhých [[zlom]]ů o délce stovek kilometrů. Po rozpraskání kůry se na povrchu objevily další velké lávové oblasti, které opět překryly část povrchu a umožnily vznik hladkých planin.<ref name="povrch" /> Od té doby se již na povrchu žádná větší lávová plocha už nerozlilaneobjevila a vzhled planetypovrchu se začalyzačal utvářet dopady meteoritů a [[mikrometeorit]]ů, cožkteré se projevilo vznikem drobného prachu rozšířeného po celém povrchu a nazývaného [[regolit]].<ref name="povrch" />
 
Mimo hypotézu o velké srážce existují i další hypotézy, které se snaží abnormální velikostvelikosti jádra vůči zbytku planety vysvětlit. Podle jednéJednou z nich planetaje mohlamožnost, vzniknoutže ještěplaneta předvznikla ještě tímpředtím, než se zářivý výkon Slunce stabilizoval, a většina jejíhojeho pláště sepak pakbyla odpařilaodpařena do okolního vesmíru při některéjedné z obřích protoslunečních erupcí. Jiná uvádí jako možné vysvětlení domněnku, že velkouvelká část lehčích chemických prvků, formujících obvykle plášť, vytlačilbyla vytlačena mimo oblast vzniku Merkuru silnýsilným slunečníslunečním vítrvětrem.
 
== Fyzická charakteristika ==
[[Soubor:Mercury Earth Comparison.png|náhled|vlevo|Srovnání se Zemí]]
Merkur má cobyje nejmenší planeta sluneční soustavy rovníkovýs rovníkovým poloměrpoloměrem 2439,7&nbsp;km,<ref name="nssdcMercury">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský [[Měsíc]].<ref name="Astronomia" /> Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě, [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="Astronomia" /> Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet. Planetav soustavě, která má pevný kamenitý povrch,. Planeta je tvořena přibližně ze 70 % jiz tvoříkovových kovové materiálymateriálů a 30 % tvoří křemičitany.<ref name="strom" /> Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou ve sluneční soustavě (so hustotouhustotě 5,427&nbsp;g/cm³.<ref name="nssdcMercury" />). Tvar planety je podobně jako v případě [[Venuše (planeta)|Venuše]] téměř dokonale kulový, což znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů.<ref name="zplosteni">{{Citace elektronické monografie
| odkaz na autora =
| titul = MERCURY
Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká [[hustota]] dosahující asi 5400&nbsp;[[Kilogram na metr krychlový|kg/m³]]<ref name="solarviews" /> a poměrně silné [[magnetické pole]] o velikosti asi 1 % [[Magnetické pole Země|zemského]]. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením [[železo|železa]] a [[nikl]]u uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole.<ref name="tralalafiala">ČERMAN, s. 111.</ref> Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety<ref name="solarviews" /> je pro vědce zatím záhadou, ale existuje několik hypotéz, které se ho snaží vysvětlit.<ref name="tralalafiala" />
 
Geologové odhadují, že jádro planety zabírá přibližněokolo 42 % celkového poloměru tělesa, například u Země je to pouze 17 %. Současné výzkumy napovídají, že jádro Merkuru je tekuté.<ref name="cornell">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Gold
| jméno = Lauren
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> ObklopujeJádro ho plášť silnýobklopuje 500 až 700&nbsp;km, silný plášť tvořený silikáty.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| issn =
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>Gallant, R. 1986. ''The National Geographic Picture Atlas of Our Universe''. National Geographic Society, 2nd edition.</ref> Na povrchu je kůra, která by dle měření sondy Mariner 10 a pozemských teleskopů by mohla mít tloušťkubýt 100 až 300&nbsp;km silná.<ref name="anderson1">{{Citace periodika
| příjmení = Anderson, et al.
| jméno = J.D.
}}</ref>
 
NejuznávanéjšíNejvíce uznávaná teorie předpokládá, že Merkur měl původně poměr železa ku křemičitanům stejný jako [[chondrit]]y, které jsou základní stavební jednotkou většiny těles ve sluneční soustavě a že celá planeta byla přibližně 2,25krát hmotnější než je dnes.<ref name="Benz">{{Citace periodika
| příjmení = Benz
| jméno = W.
| issn =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Nicméně v rané [[Vznik a vývoj sluneční soustavy|historii sluneční soustavy]] mělo dojít ke srážce Merkuru s planetisimálou o hmotnosti 1/6 Merkuru a velikosti několika stovek kilometrů,<ref name="Benz" /> přikterá nížvedla sek odpařilaodpaření většinavětšiny tehdejší kůry a velkávelké částčásti pláště. Po srážce sezůstalo jádro, které se náhle stalo dominantnímdominantní komponentemkomponentou celé planety.<ref name="Benz" /> Podobný proces se nejspíše odehrál v době zformování pozemského Měsíce.<ref name="Benz" /> Za oblast hypotetické srážky se občas považuje rozsáhlá oblast [[Caloris Basin]].<ref name="tralalafiala" />
 
Jiné teorie předpokládají, že Merkur se zformoval jako protoplaneta v planetární mlhovině dříve, než se Slunce ustálilo a stabilizovalo svůj energetický tok. Vznikla tak protoplaneta, skterá hmotnostíměla přibližně 2krát větší hmotnost, načež následně došlo ke kontrakci [[protohvězda|protoslunce]], které zvýšilo teplotu v oblasti Merkuru zvýšilo mezi 2500 až 3500&nbsp;K (či dokonce až na 10&nbsp;000&nbsp;K).<ref name="CameronAGW1">{{Citace periodika
| příjmení = Cameron
| jméno = A. G. W.
| url =
| issn =
}}</ref> VZvýšená důsledkuteplota těchtoměla teplotza senásledek, vypařilaže velkádošlo částk vypaření velké části povrchu a pláště, čímž by došlo ke vzniku atmosféry Merkuru tvořenétvořenou z plynů vzniklých z hornin. Vzájemné interakce se slunečním větrem následně měly odvát celou atmosféru do okolního vesmíru.<ref name="CameronAGW1" />
 
PodleTřetí třetíhypotéza hypotézypředpokládá, bylaže sluneční mlhovina byla směrem do středu hustší vlivem počínající akrece hustší, a proto bylytak lehčí částice byly vytlačovány mimo oblast blízkou k budoucímu Slunci,. Jakjak se musel materiál tvořící později Merkur prodírat nahuštěným plynem, v místě vzniku Merkuru tak zůstávaly převážně těžší prvky, ze kterých seje Merkur nyní skládásložen.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Weidenschilling
| jméno = S. J.
| jazyk = anglicky
| issn =
}}</ref> Každá z předkládaných hypotéz ale vyžaduje jiné složení povrchových hornin, čehož se má využít během experimentů sond [[MESSENGER]] a [[BepiColombo]], které by měly závěry těchto hypotéz potvrdit, či vyvrátit.<ref name="MSGRgrayzeck">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Grayzeck
| jméno = Ed