Slovinská válka za nezávislost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ literatura
Bez shrnutí editace
Řádek 33:
 
V noci z 26. na 27. června opustila [[JLA]] kasárny, aby obsadila slovinské hraniční přechody a letiště [[Brnik]] a tím odřízla Slovinsko od světa. Slovinské síly zaútočily na jugoslávské vojáky, přičemž došlo i k jejich zabíjení. Při obsazování hraničního přechodu [[Holmec]] došlo k incidentu zaznamenanému z druhé strany hranice televizí [[Österreichischer Rundfunk|ORF]], při kterém měli být údajně zastřeleni tři vzdávající se vojáci JLA. Vojáci JLA byli několik dní drženi mimo dosah sdělovacích prostředků. Bylo jim řečeno, že [[Jugoslávie]] byla napadena zvenčí. JLA použila 35 200 vojáků (30 % [[Albánci|Albánců]], 10 % [[Bosňáci|Bosňáků]], 15–20 % [[Srbové|Srbů]] a [[Černohorci|Černohorců]], 20 % [[Chorvati|Chorvatů]], 8 % [[Slovinci|Slovinců]]).
JLA počítala s rychlou pacifikací [[Slovinsko|Slovinska]], a proto se příliš nezaobírala logistickými potřebami a vojáci dostali jídlo jen na jeden den. Generál Andrija Rašeta v telefonickém rozhovoru s Jenezem Janšou prohlásil: „Teď se věci daly do pohybu, za dvě hodiny vás máme na kolenou.“
 
Slovinský prezident [[Milan Kučan]] vyzval slovinské vojáky a důstojníky JLA, aby opustili federální armádu. Slovinské jednotky postavily silniční barikády a blokovaly kasárna. Slovinci počítali s tím, že válka musí být rychlá, počítali s tím, že si JLA nedovolí vést velké bitvy kvůli možným masovým ztrátám civilního obyvatelstva a počítali s tím, že v případě většího konfliktu by zasáhlo mezinárodní společenství.
Řádek 42:
== Jednání o ukončení války ==
 
29. června přijela do [[Záhřeb]]u delegace [[Evropské společenství|ES]] s ministry zahraničí [[Jacques Poos|J. Poosem]] (Lucembursko), [[Hans van den Broek|H. van den Broekem]] (Nizozemsko), [[Gianni De Michelis|G. de Michelisem]] (Itálie). V Záhřebu se setkala se slovinskou delegací vedenou Kučanem a Rupelem. Jednalo se o ukončení boje a zachování [[Jugoslávie]]. Byla přijata jakási dohoda o zastavení bojů, která však byla tak nejasná, že nevstoupila v platnost. 30. června přijel [[Ante Marković|Marković]] do Lublaně, boje přesto pokračovaly. 2. července zničila TO několik tanků u Krakovskeho gozdu a donutila JLA ustoupit. 3. července 1991 došlo k dohodě o zastavení palby, 4. července byly hraniční přechody opět ve slovinských rukou.
 
Slovinci navíc dokázali pomocí vhodně vybraných televizních záběrů přesvědčit mezinárodní společenství, že proti Slovinsku je ze strany JLA vedena totální válka. Za 10 dní bojů však padlo jen 8 Slovinců a 39 Jugoslávců, bylo zabito 12 cizinců. Slovinci svedli celkem 72 malých a velkých bitev, zničili nebo ukořistili 31 tanků, 22 vozidel a 6 helikoptér, dále pak 6 787 zbraní pěchoty, 87 děl a 124 protiletadlových kanónů.