Antonín Wiehl: Porovnání verzí

}}</ref> V českých městech jsou v tomto období rychle stavěny továrny, obchodní domy, tržnice, školy, divadla, nádraží, banky a záložny. Názor české střední vrstvy na moderní město na konci 19. století byl demonstrován ve výstavbě [[Vinohrady (Praha)|Vinohrad]] (do roku 1922 samostatné město), kde se rozšířila výstavba třípatrových domů, vznikaly honosné budovy škol, sady a parky. Představě měšťanské společnosti o architektonické formě symbolizující sílu a tvůrčí potenciál českého národa odpovídal právě novorenesanční sloh. Estetik [[Otakar Hostinský]] to vyjádřil slovy: ''„Duch tak zvaný moderní je podstatou svou arci jen novou fází ducha renesančního.“'' <ref name="Vybíral78">*{{Citace monografie

[[Novorenesance|Novorenesanci]] uplatnili v návrzích a nejvýznamnějších a realizacích veřejných staveb architekti [[Josef Hlávka|Josefa Hlávky]], [[Josef Zítek|Josefa Zítka]] (Národní divadlo), [[Josef Schulz|Josefa Schulze]] (dostavba) Národního divadla a [[Národní muzeum]]). [[Národní divadlo]] jako symbol celonárodního úsilí a touhy dalo jméno generaci architektů a umělců, kteří v době jeho výstavby tvořili (dokončeno 1881–1883).<ref>{{Citace monografie