Poplužní dvůr: Porovnání verzí

Poplužní dvůr jej stavebně uzavřený celek hospodářských budov soustředěných kolem středního dvora, které se podle svého účelu dělily na prostory sloužící k ubytování čeledi (čeledník, [[ratejna]]), k ustájení živého inventáře (chlév, [[maštal]]), ke skladování vymláceného obilí ([[sýpka]]) a k přechovávání nevymláceného obilí a zemědělského náčiní nutného pro obhospodařování půdy ([[stodola]]). V čele personálu poplužního dvora stál [[šafář]], zodpovědný za jeho provoz panskému úředníkovi (hejtman, obroční písař). Na malých a středních dvorech býval počet osob zaměstnaných u dvora jednociferný (kromě šafáře a šafářky zpravidla 2-3 pacholci a 2-3 děvečky). U větších dvorů byly práce čeledi specializovány: oráč s pohůnkem měli na starosti přípravu půdy pro vysevání obilí, řezáč zajišťoval krmivo pro dobytek, o nějž pečoval volák. Dojení krav obstarávaly děvečky (podle dobových hospodářských instrukcí jedna děvečka obstarala deset krav). Na práci děveček dohlížela šafářka, která měla na starosti péči o mléčné výrobky, provoz kuchyně a zajišťování stravy pro personál. Množství stálé čeledi, která byla dlouhodobě smluvně najímána z poddaných, záviselo na velikosti obhospodařované půdy a živého inventáře. Část prací na dvoře zastali poddaní v rámci svých [[robota|robotních]] povinností a námezdní pracovníci, hojně využívaní zejména v době vrcholících prací (žně, výmlat obilí). K obhospodařování pozemků sloužil jednak dobytek chovaný na dvoře (koně, voli), jednak potahy, s nimiž v rámci svých robotních povinností pracovali [[Poddanství|poddaní]].

 

 

Změny v hospodaření na poplužních dvorech přinesl rok 1848 s definitivním zrušením roboty. Dvory již nebyly spravovány v rámci jednotlivých [[panství]], ale staly se klasickými [[Statek_(zemědělství)|statky]]. Termín poplužní dvůr se nicméně udržel až do poloviny 20. století a označoval jakýkoliv dvůr (statek) v pronájmu.