|
=== Latence u sexuálních deliktů ===
Sexuální násilí je jev, u kterého se tradičně vyskytuje vysoká míra latence (stav, kdy trestný čin proběhl a přesto nebyl oznámen). Výzkumy latence realizované na území EU mezinárodními výzkumnými týmyskupinami<ref name="Kovář, 56-8">Kovář, Petr a kol: Sexuální agrese: znásilnění z pohledu medicíny a práva. Praha. MAXDORF s.r.o., nakladatelství odborné literatury. 2008. ISBN 978-80- 7345-161-5, s. 56-58</ref> uvádějí obecně značný rozdíl mezi tendencemi k nahlašování trestných činů v zemích západní a východní Evropy. Zatímco v západoevropských zemích nahlašuje tyto případy až 52% obětí, ochota východoevropských obětí se zdá být znatelně nižší: nahlásit trestný čin se odhodlá pouze kolem 30% obětí. Z těchto výzkumů přitom vyplývá, že nejvyšší latenci vykazují právě delikty se sexuálně násilným podtextem. Podle těchto zdrojů<ref name="Kovář, 56-8" /> pouze 8% ze všech obětí znásilnění takový čin nahlásí. U znásilnění intrafamiliárního (spáchaného rodinným příslušníkem) jsou to dokonce pouze 3%. V průběhu života se přitom s některou z forem sexuálního násilí setká až 25% žen a 6 až 10% mužů.<ref name="Kovář, 57" /> Je tedy zcela zřejmé, že oficiální statistiky neposkytují reálnývýstižný obraz o skutečné mířemíry výskytu sexuálně motivovaných trestných činů.
Nenahlašování případů sexuálního násilí může mít mnoho příčin. Mezi ty základní patří:
Pachateli zhruba 8 % intrafamiliárního zneužití dítěte jsou jeho vlastní rodiče (častěji otec než matka).<ref name="Weiss, 98" /> Sexuální zneužití dítěte rodičem přitom patří mezi klinicky nejzávažnější formy sexuálního zneužívání dětí. Rodiny, kde je kontinuálně (setrvale, dlouhodobě, s různou frekvencí či pravidelností) zneužíváno jedno nebo více dětí, nazýváme rodinami [[Incest|incestními]].<ref name="Weiss, 98" />
Charakter situace, ve které je dospělou osobou sexuálně zneužíváno dítě, bývá latentní a důsledně utajovaný. Proto je jen velmi obtížné získat přesná data o výskytu těchto případů a jejich skutečný počet je tak možno pouze odhadovat. Předpokládá se, že reálnýskutečný výskyt případů sexuálního zneužití dítěte je mnohonásobně vyšší, než počet činů ohlášených odpovědným orgánům (policie, [[OSPOD]]).<ref name="Weiss, 97" /> Nejobjektivnější data o výskytu sexuální zneužití dítěte přinášejí studie [[prevalence]], které využívají retrospektivních výpovědí dospělých osob.<ref name="Weiss, 85">Weiss, Petr a kol: Sexuální zneužívání dětí. Praha. Grada Publishing, a.s. 2005. ISBN 80-247-0929-5, s. 85</ref> Některé z takto metodologicky pojatých reprezentativních zahraničních studií (např. studie organizace National Society for Prevention of Cruelty to Children z let 1994-5) uvádějí, že až 16 % všech dětí se během svého dětství či dospívání setká s projevem sexuálního násilí.<ref name="Weiss, 85" /> Výsledky studií vedených podle stejné metodologie (např. Retrospektivní studie pohlavního zneužívání v dětství u dospělé populace ČR, [[Linka bezpečí|Krizové centrum Linky bezpečí]]) odhalují, že obětí sexuálního zneužívání se v České republice stalo až 26% ze současné dospělé populace. V 60% případů se jednalo o zneužití blízkým rodinným příslušníkem.<ref name="Weiss, 98" />
Specifickým případem sexuálního zneužívání dětí je tzv. komerční sexuální zneužívání dítěte. Mezi jeho tři hlavní podoby patří:
|
