Chuck Berry: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Wikicitáty |
Robot: Opravuji 6 zdrojů and označuji 1 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8) |
||
Řádek 34:
}}</ref>) byl americký [[kytara|kytarista]], [[zpěvák]] a [[Hudební skladatel|skladatel]], jeden z předních průkopníků [[rock and roll]]u. S písněmi „[[Maybellene]]“ (1955), „[[Roll Over Beethoven]]“ (1956), „[[Rock and Roll Music]]“ (1957) a „[[Johnny B. Goode]]“ (1958) rozvíjel z [[rhythm and blues]] hlavní prvky rock and rollu s texty zaměřenými na dospívající lidi, s kytarovými sóly, která měla velký vliv na pozdější rozvoj rockové hudby.<ref name="Campbell2008p168">M. Campbell, ed., ''Popular Music in America: And the Beat Goes on'' (Cengage Learning, 3rd edn., 2008), pp. 168–9.</ref>
Počátkem roku 1953 se nechal ovlivnit kytarovou technikou bluesového kytaristy [[T-Bone Walker]]a a ve večerních hodinách hrál se skupinou [[Johnnie Johnson (hudebník)|Johnnie Johnson Trio]].<ref name="Britannica">{{cite web |url=http://library.eb.co.uk/eb/article-9078885#cite |title=Chuck Berry – Britannica Online Encyclopedia |publisher=library.eb.co.uk |accessdate=2010-02-21}}</ref> Zlom přišel v květnu 1955, kdy Berry odcestoval do Chicaga, kde se setkal s [[Muddy Waters]]em. Ten mu zařídil nahrávací smlouvu u [[Leonard Chess|Leonarda Chesse]] z [[Chess Records]]. S ním natočil skladbu „Maybellene“ – adaptaci na lidovou píseň „Ida Red“. Singlu se prodalo více než milion kopií a dostala se na první místo v žebříčku [[Billboard]]u v sekci Rhythm and Blues. Do konce padesátých let měl Berry ještě několik hitů a objevil se v několika televizních pořadech. Založil také svůj vlastní klub nazvaný Berry's Club Bandstand. V lednu 1962 nastal další zlom v jeho kariéře. Byl odsouzen k třem letům vězení za nelegální převoz čtrnáctileté dívky přes hranice, údajně s úmyslem ji pohlavně zneužít.<ref name="Britannica" /><ref name="trial">{{cite web |url=http://ftp.resource.org/courts.gov/c/F2/295/295.F2d.192.16752_1.html |title=295 F.2d 192 |publisher=ftp.resource.org |accessdate=2010-06-04 |archive-url=https://web.archive.org/web/20101013023507/http://ftp.resource.org/courts.gov/c/F2/295/295.F2d.192.16752_1.html |archive-date=2010-10-13 |dead-url=yes }}</ref><ref>Bruce Pegg, {{cite book |url=http://books.google.co.uk/books?id=jWO4gdorYBwC&pg=PA121&dq=chuck+berry+Mann+Act&as_brr=3&client=firefox-a&cd=1#v=onepage&q=chuck%20berry%20Mann%20Act&f=false |title=''Brown Eyed Handsome Man: The Life and Hard Times of Chuck Berry'', pp 119 – 227|publisher=Routledge, 2005 |isbn=0-415-93751-5|accessdate=2010-02-18}}</ref> Po propuštění roku 1963 následoval útlum jeho úspěchů.
V roce [[1985 v hudbě|1985]] byl uveden do [[Blues Hall of Fame]] a následující rok byl jedním z prvních hudebníků, kteří byli uvedeni do [[Rock and Roll Hall of Fame]], k Berrymu bylo uvedeno, že do rock and rollu přispěl nejen zvukem, ale i postojem.<ref>{{cite web| title = Chuck Berry| publisher = The Rock and Roll Hall of Fame and Museum| url = http://www.rockhall.com/inductee/chuck-berry| access-date = 07-04-2012| archive-url = https://web.archive.org/web/20100117042517/http://www.rockhall.com/inductee/chuck-berry| archive-date = 17-01-2010| dead-url = yes}}</ref> Berry byl vyhlášen časopisem ''[[Rolling Stone]]'' jako šestý nejlepší kytarista všech dob v žebříčku [[Rolling Stone - 100 nejlepších kytaristů všech dob|100 nejlepších kytaristů všech dob]] z roku 2003<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 90:
Narodil se v [[St. Louis]] ve státě [[Missouri (stát)|Missouri]]<ref name="Chuck Berry">{{cite web|url=http://www.history-of-rock.com/berry.htm|title=Chuck Berry|publisher=history-of-rock.com|accessdate=3 June 2010}}</ref> jako čtvrté z šesti dětí. Vyrůstal v severní části St. Louis, často přezdívané „The Ville“, kde žilo mnoho lidí ze střední vrstvy té doby. Jeho otec Henry pracoval pro blízkou [[Baptisté|baptistickou]] církev. Jeho matka Martha byla ředitelkou školy. Skutečnost, že žil v rodině střední vrstvy, mu umožnila věnovat se svému zájmu, hudbě, již od útlého věku. Jeho první veřejné vystoupení proběhlo ještě když studoval na škole [[Sumner High School|Sumner]].<ref>Weinraub, Bernard. [http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=950CEEDD113DF930A15751C0A9659C8B63&sec=&spon=&pagewanted=3] "Sweet Tunes, Fast Beats and a Hard Edge", ''[[The New York Times]]'', February 23, 2003. Accessed December 11, 2007. "A significant moment in his early life was a musical performance in 1941 at Sumner High School, which had a middle-class black student body."</ref> Jen o tři roky později, v roce 1944, kdy stále ještě chodil na Sumner, byl zatčen a odsouzen za ozbrojené loupeže. Vyloupil tři obchody v Kansas City a s přáteli odcizil auto.<ref name="SweetTunes">{{cite news |url=http://www.nytimes.com/2003/02/23/us/sweet-tunes-fast-beats-and-a-hard-edge.html?pagewanted=4 |title=Sweet Tunes, Fast Beats and a Hard Edge - Series - NYTimes.com |publisher=www.nytimes.com |accessdate=2010-02-18 | first=Bernard | last=Weinraub | date=2003-02-23}}</ref><ref>Bob Gulla, {{cite book |url=http://books.google.co.uk/books?id=DL3I9qQWdeAC&pg=PA32&dq=Chuck+Berry+armed+robbery&as_brr=3&client=firefox-a&cd=10#v=onepage&q=Chuck%20Berry%20armed%20robbery&f=false |title=''Guitar Gods: The 25 Players Who Made Rock History'', page 32|publisher=ABC-CLIO, 2008 ISBN 0-313-35806-0 |accessdate=2010-02-18}}</ref> Ve své autobiografii řekl, že se jeho auto rozbilo a on byl poté donucen si ukrást jiné. Zastavil projíždějící auto a zamířil na jeho řidiče nefukční pistoli.<ref name="pegg">Bruce Pegg, ''Brown Eyed Handsome Man: The Life and Hard Times of Chuck Berry''. Routledge, 2005, p.14</ref><ref>Chuck Berry: The Autobiography</ref> Byl poslán do Intermediate Reformatory for Young Men v Algoa poblíž [[Jefferson City]] (Missouri).<ref name="Chuck Berry"/> Byl zde členem pěveckého sboru.<ref name="SweetTunes" />
V den svých 21. narozenin v roce 1947 byl propuštěn z vězení. 28. října 1948 se oženil s Themettou Suggs. Dne 3. října 1950 se jim narodila dcera Darlin Ingrid Berry.<ref>Gerald Lyn Early, {{cite book |url=http://books.google.co.uk/books?id=IRLhcVs_pJUC&pg=PA166&dq=%27%27Chuck+Berry:+The+Autobiography%27%27&as_brr=3&client=firefox-a&cd=1#v=onepage&q=%27%27Chuck%20Berry%3A%20The%20Autobiography%27%27&f=false |title=''Ain't but a place: an anthology of African American writings about St. Louis'', page 180 |publisher=Missouri History Museum, 1998, ISBN 1-883982-28-6|accessdate=2010-02-18}}</ref> Berry v té době pracoval jako dělník ve dvou automobilových továrnách a jako správce domu, kde s rodinou bydlel. Vydělával dostatečné množství peněz, aby si v roce 1950 koupil malý třípokojový domek s vanou na Whittier Street.<ref name="page179">Gerald Lyn Early, {{cite book |url=http://books.google.co.uk/books?id=IRLhcVs_pJUC&pg=PA166&dq=%27%27Chuck+Berry:+The+Autobiography%27%27&as_brr=3&client=firefox-a&cd=1#v=onepage&q=%27%27Chuck%20Berry%3A%20The%20Autobiography%27%27&f=false |title=''Ain't but a place: an anthology of African American writings about St. Louis'', page 179 |publisher=Missouri History Museum, 1998, ISBN 1-883982-28-6|accessdate=2010-02-18}}</ref> Dům je v současné době zapsán [[Národní registr historických budov|Národním registru historických budov]] jako [[Chuck Berry House]].<ref>{{cite web |url=http://outside.in/greater-ville-st-louis-mo/chuck-berrys-house |title=News about Chuck Berry's House in Greater Ville, St. Louis, MO |publisher=outside.in |accessdate=2010-06-16 |archive-url=https://web.archive.org/web/20110721185424/http://outside.in/greater-ville-st-louis-mo/chuck-berrys-house |archive-date=2011-07-21 |dead-url=yes }}</ref>
Počátkem padesátých let začal spolupracovat s lokálními skupinami v místních barech, což byl další zdroj příjmů pro jeho rodinu.<ref name="page179" /> Již od útlého věku hrál blues a používal kytarové riffy a různé netradiční pohyby inspirované [[T-Bone Walker]]em.<ref>{{cite book|last=Cohn|first=Lawrence|title=Nothing but the Blues: The Music and the Musicians|origmonth=September|year=1993|coauthors=Aldin, Mary Katherine; Bastin, Bruce|publisher=Abbeville Press|isbn=978-1-55859-271-1|page=174}}</ref> Dostal několik kytarových lekcí od Ira Harrise, který položil základ pro jeho kytarový styl.<ref>{{cite web |url=http://www.chuckberry.com/about/bio.htm |title=The Official Site of Chuck Berry |publisher=www.chuckberry.com |accessdate=2010-02-18 |archive-url=https://www.webcitation.org/6DoOi4yn0?url=http://www.chuckberry.com/about/bio.htm |archive-date=2013-01-20 |dead-url=yes }}</ref> Počátkem roku 1953 Berry začal hrát s triem klavíristy [[Johnnie Johnson (hudebník)|Johnnie Johnsona]], s tím spolupracoval i v pozdější době.<ref>{{cite news|url=http://www.firstcoastnews.com/printfullstory.aspx?storyid=35622|title=Chuck Berry Remembers Johnnie Johnson|last=Wittenauer|first=Cheryl|agency=Associated Press|publisher=firstcoastnews.com|accessdate=5 June 2010}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Skupina hrála pomalé písně a blues, nejpopulárnější žánr mezi bělochy bylo [[country]].
== První úspěchy (1955–1962) ==
[[Soubor:Chuck Berry en Lucy Ann (1965).jpg|náhled|Chuck Berry a jeho sestra Lucy Ann (1965)]]
V květnu 1955 Berry odcestoval do Chicaga, kde se setkal s [[Muddy Waters]]em. Ten mu zařídil setkání s [[Leonard Chess|Leonardem Chessem]] z [[Chess Records]], aby spolu projednali nahrávací smlouvu. Berry Chessovi představil svůj bluesový materiál v domnění, že ho tím osloví. Jeho pozornost však přijal až svou adaptací na country píseň „Ida Red“. Berry svou píseň nazval [[Maybellene]] a nahrál ji dne 21. května 1955. Původní sestava při nahrávání byla: Johnnie Johnson na klavír, Jerome Green (ze skupiny [[Bo Diddley]]ho) na [[rumba koule]], [[Jasper Thomas]] na bicí a [[Willie Dixon]] na kontrabas. Písně „Maybellene“ se prodalo více než milion kopií a stala se hitem číslo jedna v [[rhythm and blues]]ovém žebříčku [[Billboard]]u.<ref name="Chuck Berry"/><ref>{{cite web |url=http://www.die-rock-and-roll-ag.de/html/chuck_1955-56.html |title=Chuck 1955–56 |publisher=Die-rock-and-roll-ag.de |date= |accessdate=2011-10-07 |archive-url=https://www.webcitation.org/6DoOj9HCI?url=http://www.die-rock-and-roll-ag.de/html/chuck_1955-56.html |archive-date=2013-01-20 |dead-url=yes }}</ref>
Koncem června 1956 se jeho píseň „[[Roll Over Beethoven]]“ dostala na 29. příčku [[Billboard Top 100]] a Berry se stal jedním z „Top Acts of '56“.
== Vězení a útlum (po roce 1962) ==
V lednu 1962 nastal druhý zlom v jeho kariéře. Byl odsouzen k třem letům vězení za nelegální převoz čtrnáctileté dívky přes hranice, údajně s úmyslem ji pohlavně zneužít.<ref name="Britannica" /><ref name="trial">{{cite web |url=http://ftp.resource.org/courts.gov/c/F2/295/295.F2d.192.16752_1.html |title=295 F.2d 192 |publisher=ftp.resource.org |accessdate=2010-06-04 |archive-url=https://web.archive.org/web/20101013023507/http://ftp.resource.org/courts.gov/c/F2/295/295.F2d.192.16752_1.html |archive-date=2010-10-13 |dead-url=yes }}</ref><ref>Bruce Pegg, {{cite book |url=http://books.google.co.uk/books?id=jWO4gdorYBwC&pg=PA121&dq=chuck+berry+Mann+Act&as_brr=3&client=firefox-a&cd=1#v=onepage&q=chuck%20berry%20Mann%20Act&f=false |title=''Brown Eyed Handsome Man: The Life and Hard Times of Chuck Berry'', pp 119 – 227|publisher=Routledge, 2005 |isbn=0-415-93751-5|accessdate=2010-02-18}}</ref>
Po propuštění v roce 1963 měl několik dalších hitů, včetně skladeb „No Particular Place to Go“, „You Never Can Tell“ a „Nadine“, ale žádná z písní nedosáhla takového úspěchu, jaký měly jeho písně z padesátých let. V sedmdesátých letech hrál povětšinou staré písně a byl vyhledáván jako nostalgický umělec, hrající své hity se skupinami různých kvalit.<ref name="Britannica" /> V roce 1979 strávil několik měsíců ve vězení a byl donucen vykonávat veřejné práce kvůli daňovým únikům.
| |||