Rudá armáda: Porovnání verzí

 

=== Druhá světová válka ===

[[Soubor:Lviv 1939 Sov Cavalry.jpg|náhled|Sovětská přehlídka ve [[Lvov]]ě, 1939]]

 

Stalin měl ambice obnovit území carského Ruska, které zahrnovalo nejen Polsko, ale i [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Finsko]] a rumunská území [[Besarábie]] a [[Bukovina (země)|severní Bukoviny]]. Jako první přišlo na řadu Finsko. Rudá armáda s 600 000 vojáky, 1 000 tanky a 1 000 letadly vtrhla do hustých lesů a močálů Finska, kde očekávala rychlé a slavné vítězství.<ref name="Jorgenser38">Jörgenser a Mann, str. 38.</ref><ref name="Porter25">Porter, str. 25.</ref> Velení bylo svěřeno generálu [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Kirillu Mereckovovi]]. Ačkoliv finské jednotky měly nedostatek protitankových zbraní a postrádaly moderní tankové a letecké síly, zakládaly si na ryzí morálce, železné disciplíně, [[Entuziasmus|entuziasmu]] a znalosti terénu, který byl nevyhovující pro masové útoky obrněné techniky. Časně ráno 30. listopadu započaly sovětské útoky v oblasti [[Karélie]] a [[Karelská šíje|Karelské šíje]] na [[Mannerheimova linie|Mannerheimovu linii]].{{#tag:ref|Systém finských opevnění, vybudovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí proti expanzi SSSR. Jméno dostala po maršálu [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|Mannerheimovi]], který navrhl a později řídil její výstavbu|group="Pozn."}} Po počátečním postupu byli Sověti zastaveni a utrpěli těžké ztráty. Finové obratně využívali slabiny a nedostatky rudoarmějců, kdy tankové jednotky nalákali do pasti, zatarasili jim cestu pomocí přírodních překážek a následně je zničili náložemi a zápalnými lahvemi (které pojmenovali [[Molotovův koktejl|Molotovovy koktejly]]). Důležitou roli sehráli [[Odstřelovač|odstřelovači]], kteří ze svých dobře maskovaných úkrytů likvidovali pěchotu Rudé armády z velké vzdálenosti. Rudoarmejci často vyráželi do útoku bez průzkumu a s nedostatečnou palebnou podporou, takže byli vydáni na milost a nemilost finské kulometné a protitankové palbě. Faktem zůstává, že zima 1939-1940 byla jednou z nejstudenějších ve [[20. století]].

 

[[File:Red Army Finnish flag Winter War.png|thumb|Vojáci rudé armády s ukořistěným finským praporem, březen 1940]]

Odpor Finů, minová pole, palebné léčky, tuhá zima a velké ztráty silně demoralizovaly vojáky Rudé armády. Na začátku roku [[1940]] [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] odvolal [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Mereckova]] a&nbsp;velení převzal [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Timošenko]]. Ten obnovil [[1. únor|1.&nbsp;února]] útok na Mannerheimovu linii a&nbsp;využil k tomu všechny dostupné zdroje, včetně letectva. Masivní útok po celé šíři [[Karelská šíje|Karelské šíje]] a&nbsp;vzdušná převaha sovětského letectva způsobily, že po čtrnácti dnech zuřivých bojů musely finské jednotky ustoupit. Finové sáhli k zoufalému kroku, když odstřelili stavidla a&nbsp;hráze průplavu [[Saimaa]], aby vzniklé záplavy zbrzdily nepřátelský postup a vlastní jednotky získaly čas k ústupu na západ. Zaplavená území a&nbsp;potíže se zásobováním zbrzdily další postup Rudé armády a nastala patová situace. [[12. březen|12. března]] [[1940]] ([[13. březen|13. března]] finského času) byl podepsán [[Moskevský mír]]. Finsko muselo SSSR odstoupit velkou část svého území (celkem 57&nbsp;000 km2 v&nbsp;oblasti [[Karélie]]), ale na druhou stranu uhájilo svou nezávislost. Ztráty Rudé armády činily 400&nbsp;000&nbsp;vojáků, 3 500&nbsp;tanků a&nbsp;obrněných vozidel a&nbsp;600&nbsp;letadel. Finové přišli o&nbsp;71&nbsp;000&nbsp;vojáků, 16&nbsp;tanků a&nbsp;70&nbsp;letadel.