Koprolálie: Porovnání verzí

Pojem '''koprolálie''' pochází z řečtiny (κοπρολαλία), kde κόπρος (kópros) znamená [[výkal]] a λαλώ (laló) znamená já mluvím, já říkám.

Jako koprolálie se označuje opakované nutkání resp. sklon k používání výrazů, označovaných též jako fekální řeč resp. fekální výroky<ref>Takto např. Peters, U. H. (1984 ff). Wörterbuch der Psychiatrie und medizinischen Psychologie. München [u. a.]: Urban & Schwarzenberg</ref>, obdobně renomovaný lékařský sklovníkslovník LaRoche <ref>Roche Lexikon Medizin, hrsg. von Hoffmann-La Roche AG a Urban & Fischer, Urban & Fischer, Mnichov, Stuttgart, Jena, Lübeck, Ulm, 1998</ref> klasifikuje koprolálii jako fekální řeč, sklon k užití výrazů z oblasti trávícítrávicí činnosti. Známý slovník Pschyrembel <ref>Pschyrembel Klinisches Wörterbuch. Begründet von Willibald Pschyrembel. Bearbeitet von der Wörterbuchredaktion des Verlags. 260. Auflage. De Gruyter, Berlin 2004, ISBN 3-11-017621-1 bzw. ISBN 3-11-018171-1</ref> pak pojem zužuje jako nucené použití takových výrazů.

Mimo to je pak koprolálie známa také jako symptom např. u syndromu[[Tourettův ''tourette''syndrom|Tourettova syndromu]].

{{pahýlPahýl}}