Klášter Porta coeli: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Rozšíření článku v rámci projektu SPW značky: nevhodná syntaxe v nadpisu možné problémové formulace |
|||
Řádek 1:
{{Studenti píší Wikipedii
| termín = 31.8.2018
| projekt = ČVUT - Fakulta architektury - Dějiny architektury II - Kateřina Říhová
}}
{{různé významy|tento=klášteře v [[Předklášteří]] u [[Tišnov]]a|stránka=Porta Coeli}}
{{Infobox - klášter
Řádek 18 ⟶ 23:
== Historie ==
Založení [[klášter]]a [[cisterciácký řád|cisterciaček]] zvažovala [[Konstancie Uherská]] společně se svým manželem, králem [[Přemysl Otakar I.|Přemyslem Otakarem I.]] K realizaci této myšlenky však došlo až po Přemyslově smrti v roce 1230, vyjasněno bylo také umístění nového konventu – místo [[Praha|Prahy]] byl zvolen moravský Tišnov.
zmínka o klášteru pochází z roku 1233. Tišnovský klášter vzal do ochrany papežského stolce papež [[Řehoř IX.|Řehoř IX]]. se všemi statky a výsadami. Založení schválil a držení statků potvrdil už v roce 1235 listinou datovanou 26. srpna v [[Perugia|Perugii]]. Kromě Konstancie podpořili nový konvent také její synové, český král [[Václav I.]] a moravský markrabě [[Přemysl (moravský markrabě)|Přemysl]]. Královna-vdova zde zřejmě dožila, zemřela roku 1240 a byla zde pochována, podobně jako markrabě Přemysl, jenž zemřel o rok dříve.<ref name="Foltýn">{{Citace monografie | příjmení = Foltýn | jméno = Dušan | odkaz na autora = Dušan Foltýn | spoluautoři = a kol. | titul = Encyklopedie moravských a slezských klášterů | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2005 | stránky = 612–619 | isbn = 80-7277-026-8}} [Dále jen Foltýn.]</ref> Jejich hroby však dosud nebyly nalezeny.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Štaud | jméno = Václav | titul = Gotický poklad střeží kamenní lvi | url = http://www.katyd.cz/clanky/odpovedny/goticky-poklad-strezi-kamenni-lvi.html | datum vydání = 2008-09-02 | datum přístupu = 2013-05-08 | vydavatel = Katyd.cz}}</ref> Oba jsou pochování v hrobce v presbyteriu klášterního kostela. === Výstavba kláštera===
Stavba klášterního komplexu začala ihned po vyřízení nezbytných formalit a probíhala rychlým tempem za vydatné podpory nejvýznamějších představitelů přemyslovského státu, jmenovitě: českého krále [[Václav I.|Václava I]]., [[Přemysl (moravský markrabě)|moravského markraběte Přemysla]] a [[Anežka Česká|sv. Anežky České]]. Původ zakladatelů se odrazil i na štědrých donacích vesnic, statků a kostelních patronátů, což z kláštera činilo jednu z nejbohatších komunit cisterciáckého řádu. Vedle [[Tišnov|Tišnova]] a dalších asi 25 vesnic k němu po určitou dobu patřila i taková sídla jako [[Jihlava]] a dokonce i pozemky za hranicemi českého státu - v sousedních Uhrách.
Rozhodující část staveb středověkého jádra kláštera byla postavena mezi lety 1233-1240, ale je pravděpodobné, že práce na zvelebování komplexu pokračovala ještě v následujících letech zhruba až do poloviny 13. století. Raně gotický komplex budov, který se zachoval v neporušené podobě dodnes, patří k tomu nejcenějšímu, co ve druhé čtvrtině 13. století na území českého státu vzniklo. Roku 1239 došlo také k vysvěcení konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Po smrti těchto dvou zakladatelů byl klášter poprvé ohrožen, jelikož ničivý vpád [[Tataři|Tatarů]] řádících v [[Rusko|Rusku]] a [[Polsko|Polsku]] se nevyhnul ani Moravě. To, zda nájezdy zasáhly i Porta Coeli se ovšem neví.
[[Soubor:Kreuzgang Porta Coeli.JPG|náhled|vlevo|upright|Gotická křížová chodba kláštera]]
==== Klášter během válek ====
<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kolísek
| jméno = Leopold
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Klášter Brána nebes
| vydání = nákladem vlastním
| vydavatel =
| místo = Brno
| rok = 1901
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>Po smrti krále Václava I. dosedl na královský trůn jeho syn [[Přemysl Otakar II.]], který zároveň znovupotvrdil klášteru veškeré výsady. V období husitských válek byl klášter zničen a řeholnice se rozptýlily po okolních farnostech nebo utekly do [[Brno|Brna]], které se útokům husitů ubránilo. Zbytek klášterního majetku byl rozchvácen pány z [[Pernštejnové|Pernštejna]]. Řeholní život se do ruin komplexu vrátil až na konci 40. let 15. století. Za znovuzakladatelku kláštera je považována tehdejší abatyše Alžběta IV.. Přestože došlo k opětovnému vysvěcení kostela a bývalá práva a svobody Porta Coeli byla potvrzena [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]], byl řád nucen nadále bojovat o svůj majetek s rodem Pernštejnů.
K dalšímu úpadku došlo v období [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] a rovněž během [[Války o rakouské dědictví|válek o dědictví rakouské]].
====
Roku 1782 došlo k definitivnímu zrušení kláštera, které proběhlo na základě patentu o rušení klášterů, vydaným [[Josef II.|Josefem II.]]
Po uzavření komplexu se stal konventní chrám farním kostelem, ostatní budovy byly odkoupeny brněnským textilním podnikatelem [[Vilém Mundy|Vilémem Mundy]]. Klášterní prostory poté sloužili k čistě praktickým účelům - nacházela se zde například barvírna či cukrovar.
První impulsy ke znovuzaložení Porta Coeli přišly ze strany kláštera Marienthall v [[Horní Lužice|Horní Lužici,]] jelikož byl tento saský konvent vlastníkem tišnovského pantsví. V celém procesu se zasloužili zejména brněnský biskup František Bauer a generální opat cisterciáckého kláštera ve [[Vyšší Brod|Vyšším Brodě]] Leopold Machař.
Roku 1901 tak došlo k zahájení činnosti Porta Coeli po více než stoleté odmlce.
==== Osud kláštera ve 20. století ====
[[První světová válka]] donutila osazenstvo kláštera obětovat všechny zvony a jiné kovové předměty, které měli přispět k vítězsví rakouských vojsk a dále odevzdat státu válečnou půjčku.
Prvním následkem nových poměrů za první republiky, který se bezprostředně dotknul i Porta Coeli a jeho majetků byla tzv. [[Pozemková reforma v Československu|pozemková reforma]]. Z původního bohatsví kláštera tak zbyly pouhé zlomky.
Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byla na klášter uvalena nucená správa a v jeho prostorách zřízena okresní ošetřovna. V průběhu válečných let byla klášteru odňata i práva na velkostatek.
Nepřízně pokračovaly i v následujících letech. Jelikož se katolická církev zcela vymkla koncepcím [[Komunismus|komunistického režimu]], dlouho na sebe nedaly čekat ani svévolné zásahy stranických funkcionářů do záležitostí církve - první zatýkání a provokace. Státní politika v roce 1949 zasáhla také do osobního života jeptišek v Porta Coeli. Velká část sester byla, v rámci akce “VŽK”, přinucena tvrdě pracovat v živočišné výrobě, což u mnohých z nich vedlo k předčasné invaliditě.
Štěstí se na konvent usmálo až po revoluci, tedy roku 1990, kdy probíhala první fáze navrácení církevního majetku. Od roku 1995 již klášter opět vlastní všechny zabavené budovy.
=== '''''Architektonický popis'''''===
==== Křížová chodba ====
Klášterní budovy přiléhají ke kostelu na severní straně a jsou seskupeny kolem čtvercového rajského dvora, obklopeného křížovou chodbou, která představuje jediný neporušený celek svého druhu v české raně [[Gotická architektura|gotické architektuře]]. Bohatě zdobené sloupky s bobulovými hlavicemi kontrastují s hladkou střídmostí protějších stěn. [[Klenba]] je čtyřdílná, přišemž [[Přípora|přípory]] žeber sbíhají až na zem. Chodba je tímto způsobem rozdělena na jednotlivé oddíly, z nichž každý disponuje trojdílným oknem s lomeným [[Lomený oblouk|gotickým obloukem]]. Jednotlivá okna jsou poté oddělena sloupky s ozdobnými hlavicemi. Hojně se zde vyskytují jak vegetativní, tak animální motivy. Zajímavostí je, že každá hlavice je jedinečná a žádný z motivů se tudíž neopakuje. Vyjímku představuje pouze motiv opice a draka, který se v chodbě objevuje celkem 7x. Každý z oddílů je pak završen [[Rozeta (architektura)|rozetovým oknem]], jehož prosklení má tvar čtyřlaloku. Křížová chodba kláštera nápadně připomíná křížovou chodbu v [[Anežský klášter|Anežském klášteře]] v [[Praha|Praze]], jelikož její stavbu pravděpodobně zajišťovala tatáž huť.
==== Kapitulní síň ====
K východnímu rameni chodby je přičleněna [[kapitulní síň]] obdélníkového půdorysu. Žebra se v tomto prostoru sbíhají ve dva pilíře, nacházející se uprostřed místnosti. Samotný [[svorník]] má tvar květu. Každý z pilířů se skládá z [[Patka (architektura)|patky]], dříku, krycí desky a náběžních štítků, přičemž všechny tyto prvky mají několikaúhelníkový tvar. Po stranách místnosti jednotlivá žebra naopak přecházejí v [[Konzola (architektura)|konzoly]] opět s bobulovým dekorem. V prostoru mezi oběma sloupy je také otočný kamenný [[pulpit]], na který byla v minulosti pokládána příslušná liturgická kniha. Podstavec tohoto čtenářského pultu je tvořen dvěma [[Korintský řád|korintskými]] sloupy, na kterých se uplnatňuje motiv [[Akant|akantového]] koše. V kapitulní síni se dále objevují oblouková okna s barevnou skleněnou [[Vitráž|vitráží]].
==== Rajský dvůr ====
Rajská zahrada, obklopena křížovou chodbou, oplývá v dnešní době množstvím zeleně. Zdobení křížové chotby se opakuje také zvenčí, navíc je zde ještě patřičně zvýrazněn lomenný oblouk jednotlivých oken. Přístavba kláštera nacházející se nad křížovou chotbou už je střídmější, vyskytují se zde již pouze okna obdélníkového tvaru.
== Muzeum ==
Řádek 40 ⟶ 94:
== Odraz v kultuře ==
Areál kláštera posloužil pro natáčení několika audiovizuálních děl: filmu ''[[Via Lucis]]'' (1992), dílu seriálu ''[[Četnické humoresky]]'' „Hypnotizér“ (2000) a také televizního filmu ''[[Ďáblova lest]]'' (2009), v němž samotná Porta coeli hrála významnou roli, především v samotném závěru.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Seyfert st. | jméno = Václav | titul = Tišnovsko kinematografické ... podruhé | url = http://www.tisnoviny.cz/obsah/tisnovsko-kinematograficke-podruhe | datum vydání = 2015-12-24 | datum přístupu = 2017-07-10 | vydavatel = Tisnoviny.cz}}</ref>
== Odkazy ==
| |||