Heliocentrismus: Porovnání verzí

Dalším pokračovatelem a učencem prohlubující myšlenku heliocentrismu byl [[Galileo Galilei]] (1564-1642). Jeho myšlenky a objevy potvrdili jezuitští astronomové jako páter Grienberger, který osobně ověřil Galileiho objev měsíců Jupitera.<ref>{{Citace monografie|příjmení = MacDonnell, S.J.|jméno = Joseph|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Jesuit Geometers|vydání = |vydavatel = Institute of Jesuit Sources|místo = St. Louis|rok = 1989|počet stran = |strany = 19|isbn = }}</ref> Záhy byla i oveřena současná změna zdánlivé velikosti Venuše v závislosti na její fázi. Tím byly vyvráceny některé geocentrické modely. Jediné modely, které zůstávaly ve hře, byly modely heliocentrické a geocentrické modely založené na Tychonickém systému. Církevní učenci Galileovy myšlenky dále zkoumali a někteří ji považovali za spolehlivější než kterýkoliv jiný v té době známý systém.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Langford|jméno = Jerome J.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Galileo, Science and the Church|vydání = 2. vydání|vydavatel = Desclee|místo = New York|rok = 1966|počet stran = |strany = 35, 45, 52|isbn = }}</ref> Galileo byl ale přesvědčen, že se nejedná o pouhou matematickou techniku, ale že má i filosofickou pravdu a Země reálně obíhá kolem Slunce. Obecná podpora akademického světa i církve však byla na straně geocentrického Tychonického systému. V dané době neexistoval dostatek pozorování, které by přesvědčivě rozhodly ve prospěch jednoho systému.

 

 

Významnou roli ve sporech kolem postavení Slunce a Země hráli i dva astronomové, působící v Praze: [[Tycho Brahe]] a [[Johanes Kepler]].