Týden: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ShadowRobot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.43b - Fixed using WP:WCW (Šablona s prefixem)
→‎Liturgický týden: Kresťania už od svojich počiatkov slávili nedeľu
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 136:
V křesťanské [[Liturgie|liturgii]] je týden hlavně dominantní speciálním postavením [[neděle]].
 
Týden byl pokládán mezi Židy za posvátný pojem vzhledem k zákonu ohledně odpočinku o [[Šabat|sabatu]] a jeho asociací s první kapitolou knihy [[Genesis]]. Raní křesťané převzali jeho používání zprvu v židovské podobě s číslovanými dny beze jmen, včetně sabatu. Neděle, „první den týdne“ (Skutky 20:7, 1. Korintským 16:2, Zjevení 1:10), brzy nahradila sabat jako den náboženského svátku, ale samotný týden zůstal samostatný. Je také vhodné si připomenout, že prvá dvě století oslavy velkých křesťanských mystérií tvořily týdenní a ne celoroční cyklus. Neděle, podle [[Barnabášova epištola|epištoly Barnabáše]] (xv), byla „začátek jiného světa“, a pisatel dále prohlašuje: „Pročež také my držíme osmý den pro slávu, že Ježíš vstal z mrtvých a prokazatelně vstoupil na nebesa“. Dále [[Didaché]] (viii) stanoví: „Neslavte svůj svátek s pokrytci; oni slaví druhý [Pondělí] a pátý [Čtvrtek] den v týdnu, ale vy slavte čtvrtý den [Středa] a den přípravy [Pátek]“, zatímco v c.xiv jsme seznámeni „A v den Páně se shromažďujte, lámejte chléb a vzdávejte dík“. Úplně jasně to vyplývá z řeči [[Tertullianus|Tertulliana]], apoštolské konstituce a dalších raných spisovatelů, že sobotaneděle každého týdne byla považována za připomínku vzkříšení Krista, středa a pátek pak za dny zrady a ukřižování Krista.{{Doplňte zdroj}}
 
Ačkoliv tato jednoduchá prvotní koncepce zaplňovala místa v čase, jak byly jednotlivé svátky vkládány a násobeny, v každoročním kalendáři, týden si vždy udržoval svůj význam; je to možné zvláště poznat u bohoslužeb v týdenním dělení [[žaltář]]e. [[Amalarius z Mét|Amalarius]] pro nás zachoval podrobnosti o uspořádání přijatém v královské kapli v [[Cáchy|Cáchách]] roku 802, při kterém byl týdně přednesen celý žaltář. Ve svých širších rysech dělení byl shodný s teoretickým vyhlášeným římským breviářem do té doby, než byla 1. listopadu 1911 vydána publikace apoštolské konstituce „Divine afflatu“. Navíc se objevuje v Amalariovi, že karolínské uspořádání bylo v podstatě stejné jako to již přijaté římskou církví. Již v 6. století [[Benedikt z Nursie|sv. Benedikt]] stanovil jasný princip, že celý žaltář by měl být přednesen nejméně jednou v týdnu; přesto je podobné uspořádání přisuzováno papeži [[Damasus I.|sv. Damasusovi]].