Rakousko se ocitlo ve zvláštním postavení: Rakušané se pokoušeli vítězné mocnosti přesvědčit, že jsou první obětí nacismu (zavraždění Dollfusse, anšlus),. Ovšem chabý odpor proti nacistům během války z Rakušanů ovšem dělaludělal spolupachatele. Vstup amerických, britských, francouzských a [[Rudá armáda|sovětských]] vojsk tak byl zároveň osvobozením i okupací. [[Sovětský svaz|Sověti]] dopravili do Vídně [[Karl Renner|Karla Rennera]], který [[27. duben|27. dubna]] [[1945]] sestavil vládu, prohlásil anšlus za vynucený, a tedy neplatný, obnovil ústavu z roku 1920 a činnost politických stran. V červenci 1945 bylo Rakousko rozděleno podobně jako Německo do [[Okupační zóny Rakouska|okupačních zón]] a bylo zahájena [[demilitarizace]]. Na nového kancléře dosazeného Sověty se ovšem ostatní mocnosti dívaly podezřívavě, neboť i samotní Sověti si mysleli, že Renner bude snadno ovladatelný. Když se však tento předpoklad ukázal jako nesprávný, předali Spojenci v červenci 1946 rakouské vládě více pravomocí a uznali samostatnost Rakouska.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 543–553.</ref>
