Aristotelés: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Spisy: Pravopis antických jmen, interpunkce, mezery
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
→‎Přírodověda: Pravopis antických jmen, interpunkce, nezlomitelné mezery
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 113:
 
== Přírodověda ==
Prakticky všechno, co bylo známo o [[geografie|geografických]] jevech, AristotelésAristoteles shrnul a zobecnil ve svém díle ''Meteorologika (Čtyři knihy o jevech meteorických)'', o přírodních procesech, probíhajících v tzv. [[sublunární sféra|sublunární sféře]]. Jde o elementární poznatky z obecné [[fyzická geografie|fyzické geografie]], poprvé vyčleněné z jednotné starořecké vědy. Výklad je řazen podle sfér, nikoli však důsledně.
 
Spodní část [[atmosféra|atmosféry]] chápe Aristoteles jako sféru vzduchu, ale i vody. Voda, která se vypařuje na zemském povrchu, stoupá, znovu se ochlazuje, sráží se a padá v podobě deště. [[Koloběh vody]] připomíná řeku tekoucí po kruhu. K vypařování dochází převážně v létě, srážky padají v zimě. Aristoteles si je vědom, že například v [[Etiopie|Etiopii]] a v Arábii prší v létě; příčinu spatřuje v tom, že prý se tam mraky - následkem velkého horka - rychle ochlazují. {{Zdroj?}}
 
Nesouhlasí s [[PlatónPlaton]]em, který se domníval, že řeky jsou napájeny z rozsáhlých podzemních rezervoárů, doplňovaných atmosferickými srážkami. Odmítá starověký názor, že mohou vytékat z oceánů. Soudí, že zejména veletoky pramení v horách, kde bývá nejvíce srážek (vzhledem k chladu a příznivějším podmínkám kondenzace). {{Zdroj?}}
 
Zvláštní kapitolu věnuje Aristoteles [[Povrch Země|zemskému povrchu]]. Souše se podle něho může proměňovat v moře a naopak. Proces má cyklický charakter a hlavním faktorem je při tom činnost řek. [[Egypt]] vznikl z nánosů [[Nil]]u; jeho úroveň leží údajně níže než hladina [[Rudé moře|Rudého moře]]. Říční nánosy postupně zaplňují například i Maiotis ([[Azovské moře]]). Některé řecké roviny vznikly v místech mořských zálivů. Podobné změny probíhají ovšem velmi pomalu a v různých oblastech [[Země]] mají různý charakter. V některých oblastech přibývá vlhkosti, jiné vysychají. Byly doby, kdy neexistoval [[Nil]] ani Tanais ([[Don]]), a časem obě řeky zřejmě zase zmizí. Moře v některých místech nastupuje na pevninu, jinde ustupuje. Vše se během doby mění, všechno má počátek a konec. {{Zdroj?}}
 
Moře nemají (na rozdíl od řek) stabilní toky, proudění vzniká pouze místy, v úzkých průlivech. Má na něj vliv rozdílná hloubka moří. Tak prý lze vysvětlit proudění z Maiotisu do ''Pontos Euxinos'' ([[Černé moře]]), odtud do [[Egejské moře|Egejského]] a dál do Sicilského, Sardinského a Tyrhénského moře, která jsou údajně nejhlubší. Výpary a srážky jsou v rovnováze, objem moří je stabilní. [[DémokritosDemokritos|DémokritovuDemokritovu]] myšlenku o postupném vysychání moří označuje Aristoteles za [[Ezop]]ovu bajku. {{Zdroj?}}
 
[[Salinita|Salinitu]] prý lze vysvětlit tím, že se do mořské vody dostává zemní substance, a to vlivem suchého vypařování. To se mísí s vlhkým (tj.  obyčejným) vypařováním, následkem jsou příměsi solí v atmosferických srážkách. {{Zdroj?}}
 
Suché páry jsou podle Aristotela příčinou vzniku větrů; nejde prý o pohyb vzduchu. Převažují-li suché páry, bývají suché větrné roky; vlhké vypařování způsobuje vlhká a deštivá léta.
Řádek 134:
Několik knih věnoval Aristoteles živočišstvu. Popsal asi 500 druhů. Vytvořil základy [[srovnávací anatomie]] a [[embryologie]]. Vypracoval elementární klasifikaci živočišstva. Vyslovil tezi o postupném přechodu od neživé přírody k rostlinstvu a od rostlinstva k živočišstvu (která ovšem neměla [[evoluce|evoluční]] obsah). Živé objekty zůstaly pro Aristotela předmětem spekulace. V jeho pracích je systematizován a zobecněn rozsáhlý empirický materiál. {{Zdroj?}}
 
Aristoteles rozlišuje pět zemských pásů, z nichž dva jsou obyvatelné. Souše zabírají pouze část severního mírného pásu. Délka (protáhlost) ekumeny od západu k východu (od Heraklových sloupů - [[Gibraltar]] po [[Indie|Indii]]) přesahuje prý její šířku od severu k jihu (od SkýtieSkythie po [[Etiopie|Etiopii]]) minimálně v poměru 5:3. {{Zdroj?}}
 
O Aristotelových prostorových obzorech lze získat představu zejména ze 13. kapitoly druhé knihy Meteorologiky. Uvádí v ní hlavní hory a  řeky, které zná. Nezmiňuje se o [[Tigris|Tigridu]], [[Eufrat]]u ani o [[Perský záliv|Perském zálivu]]. Východní hranicí ekumeny je pro něj pohoří Parnas ([[Paropamíz]] a  [[Hindúkuš]]), odkud tekou [[Indus]], Baktra ([[Amudarja]]) a Hoasp (?). [[Nil]] prý pramení ve „Stříbrných horách“, podobně jako Hremet (?), vlévající se do „Vnějšího oceánu“ ([[Atlantský oceán|Atlantiku]]).
 
Aristoteles sdílel i mnohé omyly svých předchůdců i současníků - za nejvyšší a nejdelší pohoří pokládal [[Kavkaz]], za největší řeku [[Indus]]. [[Kaspické moře]] je podle něj uzavřené, ale má podzemní spojení s Pontem. Tanais ([[Don]]) se odvětvuje od Araksu ([[Syrdarja|Syrdarji]]), Istros (dolní [[Dunaj]]) a Tartes ([[Guadalquivir]]) pramení v [[Pyreneje|Pyrenejích]]. Povrch [[Země]] se prý směrem k severu zvyšuje. {{Zdroj?}}
Řádek 142:
Aristoteles se stal v jistém smyslu zakladatelem [[hydrologie]], [[oceánologie]] a [[meteorologie]]. Doporučoval historický přístup k poznání interakce souše a moře. Několik knih věnoval i [[zoologie|zoologickým]] otázkám. Zajímal se o možnosti matematické analýzy, o vyjadřování reálné skutečnosti, příčinnosti jevů, procesů vývoje matematickými prostředky. {{Zdroj?}}
 
Ve spisu ''Peri uranú'' (lat. ''De coelo - O nebi'') shrnuje argumenty ve prospěch učení pythágorejsképythagorejské školy, [[SókratésSokrates|Sókrata]], [[PlatónPlaton]]a (dialog ''Faidon''), že [[Země]] je kulatá.
 
== Aristotelés o etice a spravedlnosti ==