Leonid Iljič Brežněv: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Vložen oddíl Paměti
→‎Epocha détente a stagnace: Opraveny věcně nepřesné a expresivní (neencyklopedické) formulace, doplněny zdroje.
Řádek 87:
Vrcholem Brežněvovy éry se staly [[Letní olympijské hry 1980]] v [[Moskva|Moskvě]]. Olympiáda však byla citelně poznamenána [[bojkot]]em západních sportovců kvůli [[Sovětská válka v Afghánistánu|sovětské invazi do Afghánistánu]]. To už byl zřejmý pozvolný úpadek režimu. Stárnoucí vedení země nebylo schopno řešit nahromaděné problémy. Započala [[epocha]] honosných [[pohřeb|pohřbů]]. V roce [[1980]] zemřel dlouholetý premiér N. A. Kosygin. V lednu 1982 zesnul i Brežněvův hlavní [[Ideologie|ideolog]] [[Michail Andrejevič Suslov]].
 
Na konci jeho života v&nbsp;Sovětském svazu znovu propukl nezřízený [[kult osobnosti]] generálního tajemníka. Brežněv propadl vlastní glorifikaci a shromažďování všemožných vyznamenání a funkcí. Sám sebe jmenoval v&nbsp;rocePrezídium [[1979]]Nejvyšší [[Maršálsovět Sovětského svazu|maršálemNejvyššího sovětu SSSR]] amu znovuv sekvětnu nechal[[1976]] zvolitudělilo dovojenskou funkcehodnost předsedy[[Maršál prezidiaSovětského Nejvyššíhosvazu|maršála sovětuSovětského SSSR (1977–1982)svazu]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = | jméno = | autor = [ČTK] | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Uznání mimořádných zásluh soudruha Leonida Brežněva. | periodikum = Rudé právo | odkaz na periodikum = Rudé právo | rok = 1976 | měsíc = 5 | den = 10 | ročník = | číslo = | strany = 1
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1976/5/10/1.png
| issn = | jazyk =
}}</ref> V roce [[1977]] se stal nástupcem [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj|N. V. Podgorného]] ve funkci předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR.<ref name="MČSE"/>
 
=== Závěr života a smrt ===