Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 37 bajtů ,  před 1 rokem
Po zahájení samotné války se projevily další negativní tendence, které působily Izraeli potíže. Vzhledem k tomu, že někteří z izraelských velitelů byli zároveň vnitropoliticky angažovaní, docházelo k řadě případů, kdy tito velitelé obcházeli své nadřízené a komunikovali přímo s ústředím. Zatímco na syrské frontě se během krátké doby podařilo situaci stabilizovat zejména díky dobrým osobním vztahům jednotlivých velitelů, na sinajské frontě se vinou takřka averzí mezi některými izraelskými velícími důstojníky situace zhoršovala. Izraelská doktrína tankové války se zhroutila. Představa, že tankové jednotky mohou útočit bez přímé podpory pěchoty, se ukázala jako jedna z nejnebezpečnějších koncepcí používaných v izraelské armádě.<ref name="rfr7" /> Izraelská pěchota, pokud byla nasazena, byla vybavena nevyhovujícími zbraněmi, které zaostávaly za sovětskou výzbrojí (vybavenost protitankovými prostředky u izraelské pěchoty byla tristní).<ref>Herzog, str. 343</ref>
 
Již během Suezské války dospěli Izraelci k názoru, že rozhodujícím prvkem moderní války je tank. Velení armády již od počátku budovalo letectvo jako dominantní prvek v izraelské vojenské strategii, který se zdál přiměřenou odpovědí na silné dělostřelectvo budované arabskými zeměmi, zejména Egyptem. Definitivně si tuto tezi potvrdili během Šestidenní války. Precizně manévrující tankové jednotky s podporou letectva (kterému se začalo přezdívat létající dělostřelectvo) se staly dominantním prvkem izraelské bojové strategie. Většina (omezeného) izraelského rozpočtu na armádu šla do letectva (52% v roce 1973), velká část zbytku byla vynakládána na nákup tanků. Nákupy ostatní techniky byly v důsledku toho omezeny. Tankové jednotky v předvečer Jomkipurské války prakticky postrádaly motorizovanou pěchotu.<ref>Centurion vs T-55, str. 46</ref> Nová situace nastolená podmínkami Jomkipurské války byla tak frustrující zejména pro izraelské letectvo, jež bylo zvyklé hrát v podobných konfliktech dominantní roli. Nyní se díky sovětským protileteckým raketám letecké útoky na egyptské a syrské pozice staly prakticky sebevražednými. V průběhu Jomkipurské války se ale ukázala scestnost preferování letectva, neboť za situace, kdy byla izraelská letadla ničena egyptským a syrským raketovým deštníkem, nedokázalo slabé izraelské dělostřelectvo poskytnout vlastním jednotkám dostatečnou podporu.<ref>Herzog, str. 321-322</ref>
 
Později došlo k přehodnocení některých závěrů vyvozených z bojů; popřena byla tiskem původně zveličená úspěšnost PTRK (protitankového raketového kompletu) [[9K11 Maljutka|9M14M Maljutka]] (AT-3 SAGGER). Odtajněné rozbory totiž ukázaly, že plnou polovinu zásahů izraelských tanků způsobila tanková střelba, z velké části ze 115mm kanónu tanků [[T-62]]. Na druhém místě byly [[Reaktivní granát|RPG]], díky velmi členitému terénu a velmi krátkým vzdálenostem bojů. Maljutky byly až na 3. místě, což bylo způsobeno členitostí terénu, nutností letu alespoň 300 m pro zachycení optikou a obrovským množstvím zvířeného kouře a prachu. Rozbory bojů, zejména v oblasti tankových vojsk, vedly ke vzniku izraelského tanku [[Merkava]].