Jomkipurská válka: Porovnání verzí

Přidáno 37 bajtů ,  před 1 rokem
+ reference
(→‎Hodnocení: doplnění)
(+ reference)
=== Izrael ===
[[Soubor:Golda Meir 03265u.jpg|náhled|upright|Izraelská premiérka [[Golda Meirová]]]]
Ukončení Opotřebovací války přijal Izrael s úlevou, neboť tento vleklý konflikt odčerpával velké lidské i materiální prostředky. Během [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] byly dobyty Golanské výšiny, Sinajský poloostrov, [[Západní břeh Jordánu]] a [[pásmo Gazy]]. Díky tomu mohl Izrael využívat obrany v hloubce a poprvé od svého vzniku získal hájitelné hranice. Přestože vítězstvím v Šestidenní válce posílil Izrael také svou prestiž, převažovala spíše negativa. Ziskem rozsáhlých území a jejich začleněním do izraelského státu získal totiž početnou komunitu arabského obyvatelstva, což se stalo stálým zdrojem konfliktů. Vítězství navíc posílilo pocit nadřazenosti nad arabskými sousedy a tento pocit pohrdání prostoupil celou izraelskou společností včetně armády a zpravodajských služeb a v následné válce se stal jedním z nejdůležitějších faktorů izraelských problémů.<ref>Black{{Citace a Morris, str. 310</ref>monografie
| příjmení = Dunstan
| jméno = Simon
| titul = Centurion vs T-55. Válka Jom Kipur 1973
| vydavatel = Grada Publishing
| místo = Praha
| rok = 2011
| isbn = 978-80-247-3407-1
| počet stran = 80
| strany = 4643}}
[Dále jen: ''Centurion vs T-55'']</ref> Přestože vítězstvím v Šestidenní válce posílil Izrael také svou prestiž, převažovala spíše negativa. Ziskem rozsáhlých území a jejich začleněním do izraelského státu získal totiž početnou komunitu arabského obyvatelstva, což se stalo stálým zdrojem konfliktů. Vítězství navíc posílilo pocit nadřazenosti nad arabskými sousedy a tento pocit pohrdání prostoupil celou izraelskou společností včetně armády a zpravodajských služeb a v následné válce se stal jedním z nejdůležitějších faktorů izraelských problémů.<ref>Black a Morris, str. 310</ref>
 
Jako protiváha sovětské angažovanosti v Egyptě a Sýrii se Spojené státy staly velmocenským garantem Izraele, a to zejména v oblasti vojenských dodávek. Izraelský požadavek na uznání ze strany arabských zemí od počátku ovlivňoval americké snahy o uzavření míru na Blízkém východě. Teprve v případě uznání byli izraelští představitelé v čele s [[Golda Meirová|Goldou Meirovou]] ochotni jednat o územních ústupcích. Na arabské a zejména egyptské straně byla neochota k přijmutí mírových plánů umocněna nevůlí Izraele jednat o vyklizení Jeruzaléma a [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. [[Rogersův plán]], počítající se stažením Izraele z celého [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]], byl v [[Tel Aviv]]u odmítnut.
13. září 1973 došlo k velké letecké bitvě mezi izraelskými stíhači F-4E Phantom II a Mirage IIIC doprovázejích izraelské průzkumné letouny nad Sýrií a syrskými stíhači MiG-21. Izraelci v následných vzdušných soubojích ztratili jeden letoun, Syřané 13. Syrská armáda incident využila k přesunům dalších jednotek ke Golanským výšinám, což izraelští zpravodajci vyhodnotili mylně jako gesto adresované syrským obyvatelům. Ještě 25. září 1973 přesvědčoval ředitel AMANu gen. Eli Zeira na inspekční cestě ministra obrany Moše Dajana, že válka nehrozí dalších deset let. Přesto Dajan na naléhání polních velitelů brigády Barak povolil na Golany přesun 77. tankového praporu (prapor Oz) ze 7. tankové brigády. 77. prapor byl doplněn tanky Centurion Šo´t Kal na celkový počet 22 tanků.
 
Po vyhlášení příměří Sýrie vybudovala poblíž Purpurové linii řadu dělostřeleckých postavení, odkud opakovaně osřelovala jak Golanské výšiny, tak i Izrael. Dělostřelecké útoky bývaly doplňovány ze syrské strany i průniky pěchoty, která na izraelské opěrné body útočila. V předvečer války byly na syrské straně připraveny 3 pěší divize (ve skutečnosti byla každá divize doplněna tankovými prapory): na severu 7. pěší divize, uprostřed 9. pěší divize a na jihu 5. pěší divize. Každou z nich doplňovaly tanková brigáda disponující tanky T-54/55 a brigáda motorizované pěchoty. Každá pěší divize tak disponovala 180 tanky T-54/55. Jednotky připravené k útoku dále doplňovaly tankové divize disponující 230 tanky T-62. a dále nezávislé tankové brigády disponující 400 tanky T-54/55. Do připravovaných bojů byla syrská armády připravena nasadit cca 1400 tanků. Připraveno dále bylo 115 dělostřeleckých baterií ráže 85 - 203 mm(celkem 950 hlavní). Plán syrské armády předpokládal, že masivním útokem budou Golanské výšiny obsazeny do 36 hodin.<ref>{{CitaceCenturion monografievs T-55, str. 46</ref> Ve stejnou chvíli disponoval Izrael na Golanech 1 tankovou brigádou (jednalo se o 188. tankovou brigádu Barak) disponující 69 tanky Centurion Šo´t Kal. Tato síla byla považována za dostačující i vzhledem k izraelskému letectvu, které by v případě napadení dokázalo poskytnout izraelským tankům účinnou leteckou podporu a zadržet syrský útok do příchodu mobilizovaných posil.
| příjmení = Dunstan
| jméno = Simon
| titul = Centurion vs T-55. Válka Jom Kipur 1973
| vydavatel = Grada Publishing
| místo = Praha
| rok = 2011
| isbn = 978-80-247-3407-1
| počet stran = 80
| strany = 46}}
[Dále jen: ''Centurion vs T-55'']</ref> Ve stejnou chvíli disponoval Izrael na Golanech 1 tankovou brigádou (jednalo se o 188. tankovou brigádu Barak) disponující 69 tanky Centurion Šo´t Kal. Tato síla byla považována za dostačující i vzhledem k izraelskému letectvu, které by v případě napadení dokázalo poskytnout izraelským tankům účinnou leteckou podporu a zadržet syrský útok do příchodu mobilizovaných posil.
 
== Zahájení války ==