Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 3 294 bajtů ,  před 1 rokem
→‎V předvečer války: doplnění + ref
 
== V předvečer války ==
=== Sinajský poloostrov ===
2. října 1973 dokončily Egypt a Sýrie rozmisťování svých vojsk, přičemž zároveň stále probíhaly klamné přesuny mající za cíl zmást Izrael (od začátku roku 1973 např. Egypt provedl více než 20 klamných mobilizací), což se v podstatě zdařilo.<ref>Herzog, str. 70</ref> Veškeré přesuny byly prováděny v rámci vojenského cvičení ''Tahir 41''. To bylo oficiálně plánováno na 1.-7. října, ale v určený okamžik se mělo změnit v útok skutečný. 4. října dokonce oznámil egyptský tisk, že bylo demobilizováno 20 000 záložníků. Mezi tím byla do stavu bojové pohotovosti uvedena i syrská armáda, což bylo interpretováno jako obranný krok z obavy před izraelským útokem. Vysoká úspěšnost zastíracích plánů byla dána i faktem, že přípravy na válku Egypt a Sýrie tajily i před vlastními vojáky včetně řady vysokých důstojníků.<ref>Herzog, str. 71</ref>
Již od srpna do začátku září přicházely další zprávy o pokračujících egyptských cvičeních, při kterých vojáci nacvičovali přechody valů a stavěli další přístupové komunikace.
 
=== Izrael ===
V izraelské zpravodajské službě nadále panovaly rozpory ohledně možné války. Přestože poplašné zprávy přicházely ze všech stran (a to již od dubna 1973, kdy do Egypta dorazila libyjská a irácká letadla), šéf Amanu [[Eli Zeira]] nadále tvrdil, že útok je nereálný. Proti tomuto tvrzení vystupoval zejména generál [[David Elazar]], který tvrdil, arabská frustrace ze ztráty území bude jedním z rozhodujících faktorů, který povede k zahájení války.<ref>Herzog, str. 76</ref> Zprávy docházely z dalších zdrojů včetně důležitého zdroje, který byl umístěn v blízkosti egyptského vrchního velení. Některé zprávy z přední linie, které zcela jasně dokazovaly bezprostřední egyptské přípravy na útok, byly dokonce zadržovány.<ref>Herzog, str. 81</ref> Proti Zeirovi se v rámci Amanu víceméně otevřeně postavila skupina zpravodajských důstojníků. Díky tomu byla začátkem října podniknuta další zajišťovací opatření. Proti Zeirově tvrzení o nereálnosti války se navíc postavil i šéf Mosadu [[Cvi Zamir]]. Bagatelizování zpráv o možnosti arabského útoku ze strany Amanu pokračovalo celé léto. Bez odezvy zůstalo dokonce i srpnové masivní posilování syrské vojenské přítomnosti na Golanských výšinách, což Aman označil za obranný manévr.<ref>Black a Morris, str. 322</ref>
 
Pro opakované chybné předpoklady Amanu se později vžil název ''koncepcija'' neboli řada vzájemně propletených mylných předpokladů.<ref>Black a Morris, str. 309</ref> Již od srpna do začátku září přicházely další zprávy o pokračujících egyptských cvičeních, při kterých vojáci nacvičovali přechody valů a stavěli další přístupové komunikace. Izraelský pocit nadřazenosti byl utvrzen 13. září, kdy se v letecké bitvě střetlo syrské a izraelské letectvo. Tato bitva skončila pro Sýrii ztrátou 12 letadel. Následné vyhlášení bojové pohotovosti arabských armád Aman odbyl odkazem na tuto bitvu, bagatelizoványBagatelizovány byly i další příznaky svědčící o připravovaném útoku, včetně přímého varování od amerických zpravodajských služeb. Přes odmítavá stanoviska Amanu IOS částečně posílila koncem září obranyschopnost Izraele na Golanských výšinách.<ref>Black a Morris, str. 323</ref>
 
3. října se u [[Premiér Izraele|ministerské předsedkyně]] uskutečnila konzultace, kde zástupce šéfa Amanu Šalev argumentoval, že žádné nebezpečí nehrozí, a [[Moše Dajan|Dajan]] proto nařídil jen dílčí protiopatření na Golanských výšinách. 4. a 5. října dorazily další varovné signály: egyptské velení nařídilo přerušit svým jednotkám [[ramadán]]ový půst a z obav před leteckým napadením byly zhasnuty plameny vycházející z naftových polí. 5. října odlétly z Egypta a Sýrie letky letadel [[Aeroflot]]u, které evakuovaly rodiny sovětských poradců, a sovětské lodě opustily egyptské přístavy.<ref>Black a Morris, str. 331</ref>
 
6. října byli vrcholní političtí a vojenští představitelé informováni [[Arije Šalev]]em z Amanu, že téhož dne vypukne válka. Náčelník generálního štábu Elazar následně nařídil připravit preventivní letecký úder. Šéf Amanu Zeira stále dokazoval, že útok nehrozí, ale Elazar se rozhodl s informací o hrozícím útoku zacházet tak, jako by byla pravdivá. Na poradě u ministra obrany došlo mezi Dajanem a Elazarem ke sporu, jak rozsáhlou mobilizaci je třeba vyhlásit. Spor nakonec ukončila G. Meirová, která rozhodla o povolání 100-120 tisíc záložníků<ref>Wanner, str. 162</ref> (Elazar požadoval 250 tisíc, Dajan 50 tisíc, mobilizace začala v 10 hodin dopoledne), a zároveň s ohledem na USA zamítla preventivní letecký úder, který se již připravoval. Po ukončení schůzky informovala Meirová amerického velvyslance o účelu mobilizace s žádostí, aby o tom USA informovaly arabské země a SSSR. V brzkých ranních hodinách 6. října byl také zaznamenán i hromadný exodus sovětských poradců. Zahájení útoku izraelské zpravodajské služby odhadly na 18. hodinu. Útok ale ve skutečnosti začal o čtyři hodiny dříve, v době, kdy izraelská vláda ještě jednala.<ref name="rfr2" />
 
=== Golanské výšiny ===
Golanské výšiny se svým povrchem z čediče a ztuhlé lávy byl pro útočící jednotky nevýhodný z důvodu minima použitelných komunikací. Po vyhlášení příměří syrsko-izraelské hranici (tzv. ''Purpurové linii'') vybudoval na vyvýšených místech Izrael 16 opěrných bodů pěchoty (tzv. ''mucavy'') sloužících jako pozorovatelny i jako stanoviště pro navádění dělostřelecké a letecké palby. Vybudovány byly také střelecké rampy pro tanky, odkud mohly být útočící syrské jednotky ostřelovány do vzdálenosti 2000 metrů a vykopán byl i hluboký protitankový příkop. Budováním statických obranných zařízení Izrael porušil základní principy své strategie - totiž přejít z obrany do útoku a přenést boj na území protivníka.
 
13. září 1973 došlo k velké letecké bitvě mezi izraelskými stíhači F-4E Phantom II a Mirage IIIC doprovázejích izraelské průzkumné letouny nad Sýrií a syrskými stíhači MiG-21. Izraelci v následných vzdušných soubojích ztratili jeden letoun, Syřané 13. Syrská armáda incident využila k přesunům dalších jednotek ke Golanským výšinám, což izraelští zpravodajci vyhodnotili mylně jako gesto adresované syrským obyvatelům. Ještě 25. září 1973 přesvědčoval ředitel AMANu gen. Eli Zeira na inspekční cestě ministra obrany Moše Dajana, že válka nehrozí dalších deset let. Přesto Dajan na naléhání polních velitelů brigády Barak povolil na Golany přesun 77. tankového praporu (prapor Oz) ze 7. tankové brigády. 77. prapor byl doplněn tanky Centurion Šo´t Kal na celkový počet 22 tanků.
 
Po vyhlášení příměří Sýrie vybudovala poblíž Purpurové linii řadu dělostřeleckých postavení, odkud opakovaně osřelovala jak Golanské výšiny, tak i Izrael. Dělostřelecké útoky bývaly doplňovány ze syrské strany i průniky pěchoty, která na izraelské opěrné body útočila. V předvečer války byly na syrské straně připraveny 3 pěší divize (ve skutečnosti byla každá divize doplněna tankovými prapory): na severu 7. pěší divize, uprostřed 9. pěší divize a na jihu 5. pěší divize. Každou z nich doplňovaly tanková brigáda disponující tanky T-54/55 a brigáda motorizované pěchoty. Každá pěší divize tak disponovala 180 tanky T-54/55. Jednotky připravené k útoku dále doplňovaly tankové divize disponující 230 tanky T-62. a dále nezávislé tankové brigády disponující 400 tanky T-54/55. Do připravovaných bojů byla syrská armády připravena nasadit cca 1400 tanků. Připraveno dále bylo 115 dělostřeleckých baterií ráže 85 - 203 mm(celkem 950 hlavní). Plán syrské armády předpokládal, že masivním útokem budou Golanské výšiny obsazeny do 36 hodin.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Dunstan
| jméno = Simon
| titul = Centurion vs T-55. Válka Jom Kipur 1973
| vydavatel = Grada Publishing
| místo = Praha
| rok = 2011
| isbn = 978-80-247-3407-1
| počet stran = 80
| strany = 46}}
[Dále jen: ''Centurion vs T-55'']</ref> Ve stejnou chvíli disponoval Izrael na Golanech 1 tankovou brigádou (jednalo se o 188. tankovou brigádu Barak) disponující 69 tanky Centurion Šo´t Kal. Tato síla byla považována za dostačující i vzhledem k izraelskému letectvu, které by v případě napadení dokázalo poskytnout izraelským tankům účinnou leteckou podporu a zadržet syrský útok do příchodu mobilizovaných posil.
 
== Zahájení války ==