Lužické hory: Porovnání verzí

Lesy se&nbsp;na území Lužických hor vyvíjely od&nbsp;konce poslední [[doba ledová|doby ledové]], kdy na&nbsp;jejich území převládaly otevřené formace [[Step|stepí]] a&nbsp;[[tundra|tundry]]. Přibližně 8300 až&nbsp;7000&nbsp;let před naším letopočtem nahradily chladnou step světlé březo-borové lesy. V&nbsp;nich [[borovice kleč|borovici kleč]] nahradilavystřídala [[borovice lesní]]. a [[Bříza pýřitá|Břízubřízu pýřitou]] nahradila [[bříza bělokorá]]. V&nbsp;zamokřených polohách se&nbsp;začaly vyskytovat vrby ai&nbsp;začínají se&nbsp;objevovat náročnější dřeviny, například [[dub]], [[jilm]], [[lípa (rod)|lípa]], a&nbsp;[[líska obecná]]. V&nbsp;březo-borových lesích převažovala borovice, zastoupení bříz a&nbsp;vrb bylozůstávalo pod&nbsp;deseti procenty.<ref name=":7">{{Citace periodika

Od&nbsp;roku 600 se zvýraznil kontinentální charakter podnebí, po&nbsp;roce 900 přišel teplejší ráz, který vrcholilvyvrcholil v &nbsp;letech 1150 až&nbsp;1300. Po roku 1300&nbsp;pomalu nastupovala [[malá doba ledová]], výrazná mezi lety 1550 až&nbsp;1850, a s&nbsp;vrcholem na&nbsp;konci 17.&nbsp;století. Od 6.&nbsp;století osídlovali předhůří Lužických hor [[Lužičtí Srbové]].<ref name=":8">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Ve&nbsp;14.&nbsp;století jsou první zmínky o&nbsp;[[Rynoltice|Rynolticích]], [[Petrovice (Jablonné v Podještědí)|Petrovicích]], [[Kněžice (Jablonné v Podještědí)|Kněžicích]], [[Cvikov]]u, [[Drnovec|Drnovci]], [[Kunratice (okres Liberec)|Kunraticích]], [[Mařeničky|Mařeničkách]], [[Mařenice|Mařenicích]], [[Horní Světlá (Mařenice)|Horní]] a&nbsp;[[Dolní Světlá (Mařenice)|Dolní Světlé]], [[Horní Prysk|Horním]] a&nbsp;[[Dolní Prysk|Dolním Prysku]], [[horní Chřibská|Horn]]í a&nbsp;[[Dolní Chřibská|Dolní Chřibské]], [[Krásná Lípa|Krásné Lípě]] a&nbsp;[[Varnsdorf]]u. Les zaujímal přibližně dnešní hranice. Odlesněná část Lužických hor byla přeměněna v&nbsp;relativně stabilní zemědělskou krajinu s&nbsp;remízky, mezemi a&nbsp;zatravněnými plochami. V&nbsp;15.&nbsp;století využívání dřeva z&nbsp;Lužických hor zintenzívnělozintenzivnění, bohaté zásoby dřeva přilákaly [[sklářství|skláře]]. Vznikla sklárna ve Chřibské a&nbsp;později v&nbsp;Doubici. Další sklárny byly založeny v&nbsp;16. &nbsp;až&nbsp;18.&nbsp;století. V&nbsp;roce 1530 vznikla sklárna ve&nbsp;[[Falknov (Kytlice)|Falknově]], roku 1554 byl založen [[Jiřetín pod Jedlovou]], v&nbsp;roce 1549 sklářská huť v&nbsp;[[Krompach]]u na úpatí Hvozdu a&nbsp;další sklářské hutě. Negativní dopad na lesy Lužických hor měla i&nbsp;[[třicetiletá válka]], během které byla vypálena většina osad a&nbsp;panských dvorů, které musely být, ze dřeva, znovu postaveny. V&nbsp;18.&nbsp;století vznikaly další sklářské hutě v [[Nová Huť (Svor)|Nové Huti]], [[Okrouhlá (okres Česká Lípa)|Okrouhlé]], [[Trávník (Cvikov)|Trávníku]] a&nbsp;v&nbsp;roce 1757 v&nbsp;[[Nový Bor|Novém Boru]].<ref name=":8" />

Dalšími spotřebiteli dřeva se staly zejména kovárny, cihelny, pivovary a tkalcovny a&nbsp;spotřeba dřeva stoupala i&nbsp;se&nbsp;vzrůstajícím počtem obyvatel. Vedle nadměrné těžby byly lesy poškozoványpoškozoval i&nbsp;pastvoupasoucí se dobytkadobytek, vytěžené lesní pastviny byly na&nbsp;šest let i&nbsp;více pronajímány na zemědělské využití. Těžba v&nbsp;lesích zpočátku probíhala výběrným způsobem. Kolem roku 1735 bylo započato s těžbou mýtním způsobem. Těžba stále vzrůstala a lesy již nebyly schopné obnovyse přirozeným způsobem obnovit. Vysazoval se především [[smrk]], místy [[borovice]] a&nbsp;s&nbsp;úbytkem dřeva začaly mizet i&nbsp;sklárny. Koncem 18.&nbsp;století se objevily první snahy o&nbsp;ochranu lesů a na jednotlivých panstvích vznikaly první lesní plány jako nový způsob řízení hospodaření a využívání lesů. PřetěžováníJejich lesůpřetěžování ale pokračovalo do&nbsp;posledního desetiletí 19.&nbsp;století. Začínalo se&nbsp;přecházet na&nbsp;vytápění [[uhlí|uhlím]] a&nbsp;po&nbsp;výstavbě [[železnice]] po roce 1860 radikálně poklesla těžba palivového dřeva, která do&nbsp;té&nbsp;doby tvořila přes devadesát procent těžby.<ref>{{Citace elektronického periodika

V&nbsp;18.&nbsp;a&nbsp;19.&nbsp;století byly lesy Lužických hor změněny na&nbsp;stejnověké, především smrkové lesy, na&nbsp;chudších stanovištích pak stejnověké borové monokultury se&nbsp;slabou příměsí jiných dřevin. Jen na&nbsp;nepřístupných místech na&nbsp;vrcholcích kopců zůstaly bučiny s&nbsp;ochuzeným bylinným patrem. Poklesla ekologická stabilita a lesy se staly méně odolné proti škůdcům a polomům. První písemný záznam o polomu je&nbsp;z&nbsp;roku 1660 a&nbsp;další záznamy jsou velice časté. Větší rozsah polomů byl v&nbsp;letech 1675, 1740. Roku 1801 zasáhla velká vichřice celou oblast Lužických hor. Velké škody způsobily větry v&nbsp;letech 1833 až&nbsp;35 a&nbsp;1868, 1894, 1904 a&nbsp;1915, kdy působilacelé i&nbsp;námraza,Lužické kteráhory rovněž postihla celé Lužické horynámraza. Na&nbsp;písčitém podkladě způsobovalovelmi velké škodyškodilo sucho.<ref name=":8" /> Další škodypohromou začaltu způsobovatbyl [[lýkožrout smrkový|kůrovec]]. NejvětšíNejhorší škodynásledky způsobilaLužickým vhorám s&nbsp;Lužickýchsebou horpřinesla [[bekyně mniška]], která se tam poprvé objevila v&nbsp;roce 1900. Mnišková kalamita vyvrcholila v&nbsp;letech 1910 a&nbsp;posléze v&nbsp;roce 1922.<ref>{{Citace elektronické monografie

Po&nbsp;druhé světové válce způsobil největší škody v&nbsp;lesích Lužických bořivý vítr 2. až&nbsp;4.&nbsp;ledna 1976 a teplotní zvrat o&nbsp;30&nbsp;°C v &nbsp;noci z &nbsp;31.&nbsp;prosince 1978 na 1.&nbsp;ledna 1979.<ref name=":9">{{Citace elektronické monografie

V&nbsp;devadesátých letech 20.&nbsp;století tvořily [[smrk]]ové porosty 62,8&nbsp;procenta dřevinné skladby lesa, dalších 16&nbsp;procent byla [[borovice]], 3,2&nbsp;procent [[modřín]], 9,6&nbsp;procent [[buk]], 3,7&nbsp;procent [[bříza]], 1,2&nbsp;procent [[Olše (strom)|olše]] a&nbsp;3,7&nbsp;procent ostatní dřeviny, jako [[javor klen]], [[dub]], [[jasan]], [[habr]] a&nbsp;v&nbsp;minimální míře [[jedle]] a [[jilm]]. Lesy zabíraly 64,5&nbsp;procent rozlohy chráněné krajinné oblasti Lužické hory, 28&nbsp;procent tvořila [[zemědělská půda]], 0,7&nbsp;procent [[vodní plocha|vodní plochy]], 1,2&nbsp;procent zastavěná plocha a&nbsp;5,6&nbsp;procent ostatní plochy.<ref name=":10" /> Na&nbsp;počátku 21.&nbsp;století jsou kdysi rozsáhlé plochy listnatých a&nbsp;smíšených lesů nahrazeny smrkovými a &nbsp;v&nbsp;písčitých oblastech [[borovice|borovými]] [[monokultura]]mi. V&nbsp;horším případě [[nepůvodní druh|nepůvodními druhy]] dřevin ([[borovice vejmutovka]] či&nbsp;[[modřín opadavý]]), které opadem svých [[Jehlice|jehlic]] negativně ovlivňují chemické složení půdy. Časté jsou&nbsp;[[bekyně mniška|pomniškové]] porosty. Jsou to [[smrk ztepilý|smrkové]] porosty, staré sedmdesát či&nbsp;osmdesát let, které byly vysázeny často nepůvodními populacemi smrku po&nbsp;mniškové kalamitě ve třicátých letech 20.&nbsp;století. Tyto porosty jsou oslabené [[imise]]mi, [[Kyselý déšť|kyselými dešti]] a&nbsp;dalšími vlivy včetně přirozených (kůrovec, námrazy, sníh, vliv větru) a&nbsp;jsou velmi zranitelné. V&nbsp;důsledku větrné smršti, která propukla 24.&nbsp;května 2010 po&nbsp;16.&nbsp;hodině, byl ve&nbsp;vrcholových partiích Lužických hor od úpatí Jedlové a&nbsp;od&nbsp;[[Jedlová (nádraží)|stejnojmenného nádraží]], přes Jelení skálu, Bouřný a Suchý vrch až&nbsp;k&nbsp;Mařenicím poškozen pruh lesa o&nbsp;šířce 200 až&nbsp;500 metrů a délce cca&nbsp;5&nbsp;kilometrů.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení = Langer|jméno = Jiří|titul = Lužické hory budou po vichřici uklizeny do konce září|periodikum = Zpravodaj Libereckého kraje|vydavatel = Liberecký kraj|url = http://www.kraj-lbc.cz/Luzicke-hory-budou-po-vichrici-uklizeny-do-konce-zari-n83493.htm|datum vydání = 2010-07-22|datum přístupu = 2015-12-28}}</ref>