Turistická značka: Porovnání verzí

[[Soubor:Drábské světničky, staré značky.jpg|náhled|Historické značení u Drábských světniček]]

[[Soubor:Svatý Jan pod Skalou, turistické značky na zdi kláštera.jpg|náhled|upright|Různé typy starých a nových značek ve Svatém Janu pod Skalou]]

Území [[Česko|Česka]] a [[Slovensko|Slovenska]] má jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. První turistickou stezku na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub roku 1874 v okolí Hodruši ve Štiavnických vrších. První české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů roku 1889. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa přes Brdy na Šumavu. Až do roku [[1938]] následoval rychlý rozvoj. Období [[druhá světová válka|druhé světové války]] a období let 1950–1954 však znamenalo pro systém značení krizi – nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen. Od roku 1954 získal monopol na značení [[Československý svaz tělesné výchovy a sportu|ČSTV]], postupně byla síť značených cest obnovena a rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami. V roce 1990 přešla značkařská činnost v Česku na obnovený [[Klub českých turistů]]. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty. Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu [[Ministerstvo pro místní rozvoj ČR|Ministerstva pro místní rozvoj ČR]]. Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci – [[Značkař|značkaři]]. Některé naučné stezky zřizují a udržují orgány a organizace ochrany přírody. Cyklistické (cykloturistické) značení v oblasti [[Krkonoše|Krkonoš]] zřídila a údržbu značení pěších tras převzala správa Krkonošského národního parku (KRNAP).

 

== Pásové značení podle českých standardů v zahraničí ==

[[Soubor:Rovensko 2008 (1).jpg|náhled|Česká turistická značka na okraji [[Rovensko (Banát)|Rovenska]] při cestě do [[Gerník|Gerniku]] v rumunském Banátu]]

Češi vyznačili trasy podle českých standardů také například na některých místech v [[Rumunsko|Rumunsku]], konkrétně v oblasti českých vesnic v rumunském [[Banát|Banátu]], dále na [[Ukrajina|Ukrajině]] (na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]) a v roce 2016 též 60 km u městečka [[Bataypora]] v [[Brazílie|Brazílii]], kde zároveň vyškolili místní značkaře.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1876154-zlin-10-582-km-nadsenci-zvelebili-batovu-brazilii-ceskymi-turistickymi-znackami Zlín 10 582 km. Nadšenci zvelebili Baťovu Brazílii českými turistickými značkami], ČT24, 15. 8. 2016</ref>

 

}}</ref>

 

{{Viz též|Turistické značení v Česku a na Slovensku}}

Po rozdělení Československa v roce 1993 pokračoval v péči o turistické značení Klub slovenských turistov – Klub značkárov Slovenska. Způsob značení je shodný jako v Česku. Liší se pouze tím, že vzdálenosti jsou uváděny v časových údajích s přesností na čtvrt hodiny, nikoliv v kilometrech. Tato odlišnost však trvala i po celou dobu Československa.

Územím Slovenska procházejí evropské dálkové trasy E 3 (ze Španělska do Rumunska) a E 8 (z Nizozemska do Bulharska) a mezinárodní trasa I 23 (z Polska do Rakouska).

 

V Polsku se používá obdobné značení jako u nás, navíc existuje ještě černá značka:

* {{Turistická značka|PLčervená|velikost=20}} červená

PTTK také zřizuje lyžařské a cyklistické značení, které je tvořeno nejen značkami a směrovými tabulkami, ale i systémem dalších značek obdobných dopravním. PTTK také značí turistické trasy pro [[jezdectví|jezdce na koních]].

 

Ve 30. letech 20. století, kdy Zakarpatská Ukrajina byla součástí [[Československo|ČSR]], vyznačil Klub českých turistů několik tras i zde. Značení nebylo po 2. světové válce udržováno a prakticky zaniklo, v současnosti jsou v terénu pozorovatelné již jen zbytky na starších stromech (např. v okolí [[Koločava|Koločavy]]).

 

V rámci lokálních projektů financuje v roce 2011 [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky|ministerstvo zahraničních věcí]] značení turistických tras v [[Bachčisarajský rajón|Bachčisarajském rajónu]] [[Autonomní republika Krym|Autonomní republiky Krym]].<ref>[http://www.mzv.cz/kiev/cz/vzajemne_vztahy/ceska_podpora_ukrajine/rozvojova_spoluprace/index.html Rozvojová spolupráce, Velvyslanectví České republiky v Kyjevě]</ref><ref>[http://kss.crimea.ua/markirovka.html Značení na webu krymské Horské služby]</ref> V říjnu 2011 bylo vyznačeno 200 kilometrů tras.<ref>[http://www.mzv.cz/kiev/cz/zpravy_a_udalosti/namestektomas_dub_vyznacil_dvousty.html Rozvojová spolupráce, Velvyslanectví České republiky v Kyjevě]</ref>

 

V 70. letech dvacátého století bylo základním značkařským systémem tvarové značení. Tvarové značky (kroužky, čtverečky, trojúhelníčky apod.) jsou orámovány bílou barvou, pásové značení je podobné jako v Česku. Používají se barvy červená, modrá, zelená a žlutá.

 

V pohořích Východních, Jižních a Západních Karpat se používá tvarové i pásové značení. Je většinou velmi nesystematické a zanedbané, na mnoha místech jsou značené cesty již zcela neprůchodné a zarostlé takřka pralesní vegetací. Některé „turistické značené cesty“ jsou vedeny místy, kde cesta je neznatelná a zdá se, že i [[značkař]] se prodíral hustým lesem pokaždé jinudy. Některé značené cesty uvedené v mapách nejsou v terénu téměř k nalezení. Kvalitnější mapy rumunských turistických oblastí jsou vydávány převážně v Maďarsku.

 

V atraktivní oblasti pohoří [[Ceahlau]] ve [[Východní Karpaty|Východních Karpatech]] jsou značky malovány podle českých standardů, údajně je v rámci mezinárodní výpomoci vyznačili čeští značkaři KČT.

 

V cestopisech českých turistů se lze dočíst, že se v Bulharsku vyskytují červené, modré, zelené i žluté barvy. Značení je mnohde velmi nízké kvality a zanedbané, není výjimkou, že během cesty mění barvu. Pravděpodobně jde o pásové značení podobné českému. Směrové tabulky jsou plechové, mají tvar ozdobné šipky a málokdy zobrazují vzdálenost k cíli.

 

[[Soubor:Croatia - footpath sign.JPG|náhled|Chorvatská turistická značka (Velká Paklenica)]]

V cestopisech jsou zmínky o turistickém značení v některých zemích bývalé [[Jugoslávie]]. V současné době čeští značkaři tvoří značení ve významných chorvatských letoviscích.

 

Turistické značení existuje jen v horách. Značení je prováděno červenými kroužky o průměru 2-3 cm, které jsou případně opatřovány šipkami. Vzhledem k tomu, že směrovky na řadě rozcestí neexistují a jednotlivé značené trasy jsou od sebe téměř neodlišitelné (formálně sice mají přidělená čísla, ta ovšem v terénu doprovázejí většinou pouze směrovky), nelze turistické značení bez mapy prakticky využívat.

 

Od roku 2006 se situace podstatně zlepšila; turistika přišla do větší módy a turistické cesty jsou i v jiné části země hojně rozšiřovány.

[http://photo.jtri.com/gallery2/v/Places/Europe_2005/album/Europe+pics+missing+disk+004.jpg.html Foto] rozcestníku z rakouských Alp. Na tabulkách je podepsán ÖAV ([http://www.alpenverein.at/ Österreichischer Alpenverein], Rakouský alpský svaz). Byl založen roku 1862 ve Vídni. Na směrovkách uvedena vzdálenost časovým údajem a cíle označeny červenými nebo černými kroužky (puntíky).

 

V Dolomitech je používáno pásové značení. Na bílém pruhu mezi červenými je uvedeno číslo trasy.

 

 

Na území bývalé NDR bývalo základním systémem tvarové turistické značení. Má tu výhodu, že v kombinaci tvaru a barvy nebo i dvou barev v jedné značce může mít každá značená cesta téměř jedinečné označení.

 

Mnohde značení bylo v 80. letech 20. století v nevyhovujícím stavu a místa neznalý turista bez mapy podle nich jen stěží někam mohl dojít. V poměrně dobrém stavu bylo značení například v Saském Švýcarsku. V některých oblastech se prosazovalo pásové značení.

 

Ve Francii jsou k vyznačení trasy používány malé plastové tabulky s barevnými geometrickými tvary (např. kruh nebo trojúhelník), které jsou pouze dvoubodově připevněné k podkladu. Díky tomu jsou poměrně náchylné ke strhávání.

V některých částech je používáno pásové značení, které oproti českému má jednu značku navíc. Křížek nad značkou říká, že tudy cesta nevede. Takováto značka je praktická, pokud značení odbočuje ze široké cesty a turista odbočku může přehlédnout.

 

[[Soubor:Shvil israel ezori.JPG|náhled|Typická turistická značka Izraelské stezky]]

 

V Gruzii bylo na začátku 21. století zaváděno pásové značení, zpravidla z iniciativy zahraničních subjektů. V oblasti [[Svanetie]] jsou vyznačeny trasy širokým barevným a bílým pruhem, značení je často nedostatečné. V [[Tušetie|Tušetii]] vznikly značené trasy v okolí [[Omalo|Omala]] v rámci české pomoci při obnově památek. Na [[Kavkaz]]e na západ od Tušetie se nachází poměrně hustá síť cest vyznačených polským turistickým spolkem PTTK, jejichž pásové značení s pěti barvami je stejné jako v Polsku.

 

{{Podrobně|Evropská dálková trasa}}

[[Evropa|Evropská]] asociace turistických klubů (EWV, Europäische Wandervereinigung, European Ramblers' Association) si při svém založení v roce 1969 vytkla za cíl vytvořit mezinárodní [[Evropská dálková trasa|evropskou síť turistických tras]]. Členy asociace jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí. Do roku 2006 bylo vytvořeno 11 dálkových tras (E1 až E11) o celkové délce asi 55 000 km, od října 2010 přibyla trasa E12. Ve střední Evropě jsou tyto cesty většinou dobře vyznačeny, v jiných částech Evropy značení v terénu je někde nedostatečné nebo zcela chybí. Českou republikou procházejí evropské trasy E3, E6, E8 a E10. V České republice je k jejich vyznačení využito běžného pásového turistického značení, na jehož směrových tabulkách je navíc uvedeno číslo evropské trasy.