McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
Opravuji 19 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta5) (Martin Urbanec) |
||
Řádek 17:
| více uživatelů = [[Izrael]]<br />[[Turecko]]<br />[[Německo]]<br />[[Írán]]<br />a další
}}
'''McDonnell Douglas F-4 Phantom II''' je dvoumístný, dvoumotorový, [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[stíhací letoun]] dlouhého doletu schopný provozu za každého počasí. Byl původně navržen jako palubní stíhací letoun pro [[Námořnictvo Spojených států amerických]] (''US Navy'')<ref name="swan navyp301">Swanborough and Bowers 1976, str. 188 a 301.</ref> vyzbrojený pouze řízenými střelami, neboť v době jeho vzniku se počítalo s tím, že se vzdušné souboje budou odehrávat pouze na větší vzdálenosti a [[Letecký kanón|kanónů]] tak nebude zapotřebí. Phantom se však osvědčil i při útocích na pozemní cíle a jako [[průzkumný letoun]]. Do služby u US Navy vstoupil v roce [[1960 v letectví|1960]]. Pro své kvality byl později přijat do služby u [[Námořní pěchota Spojených států amerických|americké námořní pěchoty]] (USMC) a [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] (USAF). V polovině 60. let 20. století se stal dominantním typem letounu v rámci všech tří leteckých složek ozbrojených sil USA.<ref name="Phab40th"/> V letech [[1959 v letectví|1959]] až [[1962 v letectví|1962]] ustanovil 15 leteckých [[rekord|světových rekordů]],<ref name="boeing phirsts">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firsts.htm "Phabulous 40th: Phantom "Phirsts"."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firsts.htm |date=20110629074601 }} ''Boeing.'' Citováno: 22. srpna 2011.</ref> které zahrnovaly absolutní rychlostní rekord a absolutní výškový rekord.<ref name="boeing record">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/record.htm "Phabulous 40th: World Record Holder."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/record.htm |date=20090706152401 }} ''Boeing''. Citováno: 22. srpna 2011.</ref> Letouny tvořily podstatnou část amerických leteckých sil i v 70. a 80. letech [[20. století]], kdy začaly být nahrazovány modernějšími stroji, jako například [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15]] a [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]] u amerického letectva, [[Grumman F-14 Tomcat|F-14]] a [[McDonnell Douglas F/A-18 Hornet|F/A-18]] u amerického námořnictva a námořní pěchoty. Letouny F-4 byly úspěšně a ve velkých počtech vyváženy do celého světa. Stroje používalo nebo stále používá 11 dalších států světa.
Letouny se zúčastnily mnoha konfliktů 2. poloviny 20. století. F-4 je zřejmě nejznámější letadlo [[Válka ve Vietnamu|vietnamské války]], kde byl poprvé bojově nasazen v roce [[1964 v letectví|1964]] jak k vybojování vzdušné převahy, tak i k útokům na pozemní cíle a k provádění průzkumu.<ref name="Phab40th">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/index.htm "F-4 Phantoms Phabulous 40th".] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/index.htm |date=20110629034016 }} ''Boeing''. Citováno: 22. srpna 2011.</ref> V této válce se Phantomy staly posledními americkými letadly ve 20. století, jejichž posádky dosáhly titulu „[[letecké eso]]“.
Svoji poslední službu si letouny F-4 Phantom II odsloužily v amerických silách při provádění leteckého průzkumu a v rolích „Divokých lasiček“ (''„Wild Weasel“ – označení letounů určených k umlčování protivzdušné obrany formou radioelektronického boje'') ve [[Válka v Zálivu|válce v zálivu]] v roce [[1991 v letectví|1991]] a při dodržování [[Bezletová zóna|bezletové zóny]] nad jižním [[Irák]]em po válce. Ze služby byly vyřazeny v roce [[1996 v letectví|1996]].<ref name="gulfp26">Donald Spring 1991, str. 26.</ref><ref name="gulfvictoryp22">Donald Summer 1991, str. 22.</ref> Izraelské Phantomy zažily tvrdé a úspěšné boje v izraelsko-arabských konfliktech, zatímco velká flotila íránských Phantomů létala ve válce mezi [[Irácko-íránská válka|Íránem a Irákem]]. Phantomy i nadále slouží v několika zemích světa a jsou používány i jako bezpilotní cíle u amerického letectva.<ref name="Carrarap48"/> Výroba Phantomů probíhala od roku 1958 do roku 1981. Bylo postaveno 5 195 strojů, čímž se letoun stal nejmasověji vyráběným americkým nadzvukovým vojenským letounem.<ref name="Phab40th"/><ref name="boeing firstlast">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firstlast.htm "Phabulous 40th: First to Last."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firstlast.htm |date=20091213065955 }} ''Boeing''. Citováno: 23. 8. 2011.</ref>
== Vývoj ==
Řádek 28:
V roce [[1952 v letectví|1952]] byl [[konstruktér]] Dave Lewis jmenován do funkce vedoucího oddělení předběžných návrhů.<ref name="Thorn260"/> Ačkoliv se v dohledné době nerýsovala možnost nějaké soutěže na dodání letadel, interní studie společnosti předpokládala brzkou potřebu nového letounu pro námořnictvo, totiž útočné stíhačky.<ref name="Thorn260"/> Společnost byla od 40. let dodavatelem palubních proudových letounů pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]. Nejprve to byly stroje [[McDonnell FH-1 Phantom|FH-1 Phantom]], následovaly letouny [[McDonnell F2H Banshee|F2H Banshee]] a [[McDonnell F3H Demon|F3H Demon]]. Pro [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] společnost dodala letouny [[McDonnell F-101 Voodoo|F-101 Voodoo]]. Proto pro ni byla ránou porážka v soutěži na dodání stíhacího letadla pro US Navy, kterou vyhrál letoun [[Vought F-8 Crusader|Vought F8U Crusader]].
V roce 1953 společnost McDonnell Aircraft začala pracovat na letounu (''Model 98'') vylepšováním svého námořního stíhacího stroje F3H Demon, přičemž měly být vylepšeny možnosti působit za každého počasí a výkony stávajícího stroje. Hlavní konstruktér Herman D.Barkey<ref name="legendy"/> a jeho tým připravili několik projektů, které zahrnovaly i varianty s pohonem letounu motorem [[Wright J67]]<ref name="Demonp61">Dorr 2008, str. 61.</ref> a dvěma motory [[Wright J65]] nebo [[General Electric J79]].<ref name="Boeing development">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/develop.htm "Phabulous 40th: Phantom Development."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/develop.htm |date=20090907090450 }} ''1978 Commemorative Book''. ''Boeing.'' Citováno: 24. 8. 2011.</ref> Varianta poháněná motory J79 dávala možnost výroby letounu s maximální rychlostí [[Machovo číslo|Mach]] 1,97. 19. září 1953 jej společnost McDonnell představila US Navy jako projekt „Super Demon“. Letoun byl jedinečný svým modulárním uspořádáním – mohl být dle povahy mise osazen jednomístnou nebo dvoumístnou kabinou. Rovněž vybavení nosu letounu mělo být vyměnitelné – zahrnovalo různé typy [[radar]]ů, kamery, čtyři 20 mm letecké kanóny nebo 56 neřízených raket. Letoun měl mít 9 závěsníků pod křídly a trupem. Námořnictvo projevilo zájem objednáním makety v plném měřítku s označením '''F3H-G/H''', ale bylo jasné, že zaváděné letouny [[Grumman F-11 Tiger]] a [[Vought F-8 Crusader]] již uspokojují potřeby námořnictva v oblasti nadzvukových stíhacích letounů.<ref name="Lake 1992, p. 190"/>
Společnost McDonnell proto návrh přepracovala na stíhací bombardér do každého počasí s 11 externími závěsníky pro zbraně a vybavení a nabídla jej jako nevyžádanou nabídku americkým úřadům. 18. října 1954 společnost obdržela požadavek námořnictva na výrobu dvou prototypů YAH-1. 26. května [[1955 v letectví|1955]] důstojníci US Navy navštívili společnost McDonnell Aircraft a přednesli rozsáhlý soubor nových požadavků a změn. Jelikož námořnictvo již mělo letoun [[Douglas A-4 Skyhawk|A-4 Skyhawk]] pro útoky na pozemní cíle a [[Vought F-8 Crusader|F-8 Crusader]] pro boj s nepřátelskými stíhačkami, požadovalo dokončit oba prototypy, nyní značené '''XF4H-1''', jako letouny do každého počasí k obraně flotily. Letoun měl mít druhého člena posádky, tzv. ''RIO'' (Radar Intercept Operator / Operátor střeleckého radaru).<ref name="swan navyp301"/> V červnu [[1957 v letectví|1957]] společnost nabídla Model 98AD americkému letectvu jako stíhací letoun.<ref name="legendy"/> Letectvo však v té době nebylo vůbec ochotné uvažovat o letounu, který byl původně navržen pro námořnictvo.
Řádek 83:
== Popis ==
[[Soubor:Cabinacaza.JPG|náhled|upright|[[Kokpit]] letounu F-4 Phantom II]]
F-4 Phantom je dvoumístný [[stíhací bombardér]] s tandemovým uspořádáním sedadel, který byl původně navržen jako palubní přepadový stíhač pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] primárně určený k obraně flotily. Novinkou bylo použití výkonného pulzního [[Dopplerův jev|Dopplerova]] radaru a rozsáhlé použití [[Titan (prvek)|titanu]] při stavbě jeho trupu.<ref>[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/images/titanium.htm "Phabulous 40th: Current Uses of Titanium: F-4."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/images/titanium.htm |date=20090909073412 }} ''Boeing,'' 1971. "F-4B/C 1,006 lb. 7.7% of Structure, F-J/E 1,261 lb. 8.5% of Structure". Citováno: 27. srpna 2011.</ref>
Během jeho výroby vznikla celá řada variant, ale jeho základní uspořádání zůstalo až na detaily shodné. Všechny letouny byly dvoumotorové, každý motor byl namontován na každé straně trupu se vstupy vzduchu přímo za sedadlem pilota s výstupy trysek pod ocasem letounu. Hlavní podvozek je jednokolový, podvozek v přídi má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Příďový podvozek je otočný o 360°. Vnější část křídel má vzepětí 12° pro lepší stabilitu letounu. Křídla u většiny variant jsou sklopná pro úsporu místa na palubě letadlové lodi. [[Vodorovné ocasní plochy|Plovoucí ocasní plochy]] (stabilizátory) mají záporné vzepětí pod úhlem 23°.
Letoun Phantom je stíhací letoun impozantních rozměrů s maximální vzletovou hmotností větší než 27 000 kg,<ref name="donald worldp268">Donald and Lake 1996, str. 268.</ref> který dokáže vyvinout rychlost Mach 2,23 s počáteční stoupavostí 41 000 stop/min (210 m/s).<ref name="USAF Fighters p198">Dorr and Donald 1990, str. 198.</ref> Může nést výzbroj o hmotnosti až 8 400 kg na devíti externích závěsnících. Výzbroj letounů zahrnuje střely vzduch-vzduch, vzduch-země a nejrůznější typy [[Letecká puma|bomb]].<ref name="F4D factsheet">[http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2276 McDonnell Douglas F-4D “Phantom II”.] {{Wayback|url=http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2276 |date=20090923175415 }} ''National Museum of the USAF''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> První verze letounu F-4, podobně jako další stíhačky té doby, nebyly vybaveny pevně zabudovaným kanónem,<ref>Angelucci 1987, str. 310.</ref> nicméně pozdější varianty byly vybavovány rotačním kanónem [[M61 Vulcan|M61A1 Vulcan]].
Provedení tohoto letounu dosahujícího dvojnásobku rychlosti zvuku s dlouhým doletem a možností nést velký náklad bomb se stalo vzorem pro následující generace lehkých a středních stíhacích letounů určených hlavně pro boj ve dne.<ref>Donald, David. ''Warplanes of the Fleet''. London: AIRtime Publishing Inc., 2004.</ref>
Řádek 247:
|}
Před přijetím jednotného značení v roce 1962 byl letoun F-4 označován v rámci [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] označením F-110 Spectre.<ref name="F-110">[http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2320 "Fact sheet discussing the F-110."] {{Wayback|url=http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2320 |date=20141220141150 }} ''National Museum of the U.S. Air Force''. Citováno: 28. srpna 2011.</ref> USAF rychle přijalo původně námořní letoun a stalo se největším uživatelem Phantomů. První Phantomy F-4C, které náležely k 555. taktické stíhací letce „Triple Nickel“,<ref>[http://www.aviano.af.mil/library/factsheets/factsheet.asp?id=4353 Fact Sheet: 555th Tactical Fighter Squadron 'Triple Nickel'."] {{Wayback|url=http://www.aviano.af.mil/library/factsheets/factsheet.asp?id=4353 |date=20131217184107 }} ''31st Fighter Wing Public Affairs Office, Aviano Air Base, U.S. Air Force.'' Citováno: 28. srpna 2011.</ref> přilétly do [[jihovýchodní Asie]] v prosinci 1964.<ref name="dorr"/> Od roku 1965 používalo letectvo letouny F-4C vybavené kamerami pro záznam startů [[kosmický let|kosmických letů]].<ref name="legendy"/>
Dne 10. června [[1965 v letectví|1965]] letouny F-4C náležející k 45. taktické stíhací letce (posádky: kapitáni Kenneth E. Holcombe a Arthur C. Clark, a kapitáni Thomas S. Roberts a Ronald C. Anderson) s dočasným umístěním v Ubonu v [[Thajsko|Thajsku]]<ref name="dorr"/> zaznamenaly první dvě vzdušná vítězství letounů USAF proti severovietnamským MiGům-17.<ref name="dorr"/> 26. dubna 1966 letoun F-4C 480. taktické stíhací letky zaznamenal první vzdušné vítězství americké posádky nad severovietnamským letounem [[MiG-21]].<ref name="dorr"/> K první ztrátě Phantomu F-4C došlo 20. června 1965 a to palbou protiletadlového dělostřelectva. 24. července 1965 jiný Phantom 45. taktické stíhací letky se stal prvním americkým letounem sestřeleným řízenou protiletadlovou střelou<ref name="legendy"/> a 5. října 1966 letoun F-4C se stal prvním proudovým americkým strojem sestřeleným střelou vzduch-vzduch vypuštěnou z letounu MiG-21.
Řádek 260:
Šestnáct letek Phantomů bylo v oblasti trvale rozmístěno mezi roky 1965 a 1973. Sedmnáct dalších letek bylo do oblasti umísťováno dočasně.<ref name="Baugher036">Baugher, Joe. [http://www.joebaugher.com/usaf_fighters/f4_36.html "Phantom Service with USAF."] Joe Baugher's Home Page. Citováno: 29. srpna 2011.</ref> Vrcholného počtu dosáhly v Jihovýchodní Asii letouny F-4 v roce [[1972 v letectví|1972]], kdy jich bylo jen v Thajsku umístěno 353.<ref name="seaf4loss"/> USAF ztratilo ve válce ve Vietnamu 442 Phantomů (mimo letounů RF-4), z toho 370 v boji. Z tohoto počtu bylo 193 ztraceno nad Severním Vietnamem (33 strojů sestřelili MiGy, 30 protiletecké řízené střely, 307 palba protileteckých zbraní, 9 zničeno na zemi a 63 při nehodách).<ref name="legendy"/><ref name="seaf4loss"/>
Letouny RF-4C působily ve Vietnamu v rámci čtyř letek.<ref name="Thorn260"/> Ve válce utrpěly ztráty 83 strojů, z toho 72 v boji (7 protiletecké střely, 65 palba protileteckých zbraní, 4 na zemi a 7 při nehodách) a z nich 38 nad Severním Vietnamem.<ref name="seaf4loss">Correll, John T. [
28. srpna 1972 se kapitán Richard S. Ritchie stal prvním leteckým esem v rámci USAF v této válce.<ref name="dorr">Dorr and Bishop 1996, str. 37–38, 44, 48-49, 188-189, 198-199, 200–201, 232.</ref> 9. září 1972 se kapitán Charles B. DeBellevue (létající jako WSO) stal americkým esem s největším počtem sestřelů po dosažení šestého vítězství<ref name="dorr"/> a kapitán Jeffrey S. Feinstein (WSO) se stal posledním [[Letecké eso|leteckým esem]] ve válce ve Vietnamu 13. října 1972.<ref name="dorr"/> Letouny USAF F-4C/D/E si nárokují sestřelení 107,5 strojů [[Mikojan-Gurevič|MiG]] v jihovýchodní Asii (50 střelou Sparrow, 31 střelou Sidewinder, 5 střelou Falcon, 15,5 leteckým kanónem a šest jiným způsobem).<ref name="seaf4loss"/> Poslední bojové lety strojů F-4 ve válce ve Vietnamu byly provedeny 15. srpna [[1973 v letectví|1973]].<ref name="legendy"/>
Řádek 273:
31. ledna 1972 se 170. taktická stíhací letka Národní letecké gardy státu [[Illinois]] stala první jednotkou národní gardy USA, která byla vybavena letouny F-4C poté, co její letouny [[Republic F-84F Thunderstreak|F-84F Thunderstreak]] začaly mít problémy s [[Koroze|korozí]].<ref>[http://www.globalsecurity.org/military/agency/usaf/183fw.htm "183rd Fighter Wing (183rd FW)."] ''Globalsecurity.org''. Citováno: 29. srpna 2011.</ref> Ještě předtím v únoru 1971 dostala národní garda státu Alabama stroje RF-4C. Phantomy F-4 sloužily u letecké národní gardy až do 31. března 1990, kdy byl poslední z nich nahrazen letouny F-16 Fighting Falcon.
Poslední Phantomy USAF F-4G Wild Weasel V z 561. stíhací letky byly vyřazeny 26. března [[1996 v letectví|1996]]. Poslední operační let letounu F-4G Wild Weasel z 190. stíhací letky letecké národní gardy státu [[Idaho]] se uskutečnil v dubnu 1996.<ref name="boeing retire">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/last.htm "Phabulous 40th: Last to Serve."] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/last.htm |date=20091213092808 }} ''Boeing.'' Citováno: 30. srpna 2011.</ref>
Podobně jako u námořnictva, i letectvo používalo upravené letouny na verzi ''QF-4'' jako bezpilotní cvičné cíle v rámci 82. letky vzdušných cílů. Očekává se, že letouny F-4 zůstanou v této roli u letky až do let 2013/2014.<ref name="Carrarap48">Carrara 2006, str. 48.</ref> Několik letounů QF-4 je provedeno v historických barvách a o víkendech jsou vystaveny, zatímco přes týden slouží v roli cvičných cílů.<ref name="Phanwest p38-9">Melampy 2011, str. 38–39.</ref> I z této role byl typ oficiálně vyřazen 21. prosince 2016.<ref>{{Citace periodika
Řádek 295:
Německá [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] nejprve objednala v roce 1969 průzkumné stroje RF-4E, kterých od ledna 1971 obdržela celkem 88.<ref name="Lake 1992, p. 190"/> V roce 1982 byly původně neozbrojené letouny RF-4E upraveny tak, aby mohly být případně použity proti pozemním cílům. Letouny byly vyřazeny v roce [[1994 v letectví|1994]].<ref name="fricker p88"/>
V roce 1973 Luftwaffe zakoupila odlehčené a zjednodušené letouny verze F-4F, které byly dále vylepšeny v polovině 80. let 20. století.<ref name="Green 2001">Green and Swanborough 2001.</ref> Německo dále vlastnilo 24 letounů F-4F, které operovaly v rámci 49. taktického stíhacího křídla USAF na letecké základně Holloman, kde sloužily k výcviku německých pilotů až do roku 2002. V roce 1975 Německo rovněž obdrželo 10 letounů F-4E pro výcvik ve Spojených státech. Na konci 90. let byly tyto letouny staženy ze služby a nahrazeny letouny F-4F.<ref name="fricker p88"/> V roce 1983 Německo zahájilo program vylepšení letounů pod názvem "ICE" (''Improved Combat Efficiency''). Celkem 110 letounů F-4F ICE vstoupilo do služby v roce 1992<ref name="Green 2001"/> a očekává se, že budou sloužit až do roku 2012.<ref name="Listp51">List 2006, str. 51.</ref> Všechny německé letouny F-4 dosloužily na základně Wittmund v severním Německu.<ref name="afmonthly">Jan de Ridder, Dirk. "German Phantoms still going strong." ''Air Forces Monthly magazine,'' June 2008 issue, str. 40.</ref> Poslední stroje F-4F vyřadilo německé letectvo 29. července 2013. Německé Phantomy od počátku své služby od 31. srpna 1973 až do vyřezení nalétaly 279 000 hodin.<ref>[http://www.flightglobal.com/news/articles/picture-german-air-force-to-bid-pharewell-to-last-f-4fs-387655/ "German air force to bid 'Pharewell' to last F-4Fs"]. Flightglobal.com, 26 June 2013.</ref><ref>[http://www.aviationweek.com/Blogs.aspx?plckBlogId=Blog:27ec4a53-dcc8-42d0-bd3a-01329aef79a7&plckPostId=Blog%3a27ec4a53-dcc8-42d0-bd3a-01329aef79a7Post%3a971aa875-bd7a-423e-9c7d-8a3c6e096932 "Auf Wiedersehn, Phantom!"] {{Wayback|url=http://www.aviationweek.com/Blogs.aspx?plckBlogId=Blog:27ec4a53-dcc8-42d0-bd3a-01329aef79a7&plckPostId=Blog%3a27ec4a53-dcc8-42d0-bd3a-01329aef79a7Post%3a971aa875-bd7a-423e-9c7d-8a3c6e096932 |date=20140102191215 }} Aviation Week blog, 1 July 2013.</ref>
=== Řecko ===
Řádek 365:
=== Španělsko ===
Španělské letectvo obdrželo první várku použitých letounů F-4C od USAF v roce [[1971 v letectví|1971]]. Byly označeny '''C.12''' a sloužily až do roku [[1989 v letectví|1989]]. V té době Španělsko obdrželo použité letouny RF-4C od USAF, které byly označeny '''CR.12'''. V letech [[1995 v letectví|1995]]–[[1996 v letectví|1996]] tyto letouny prošly rozsáhlým programem modernizace [[Avionika|avioniky]]. Španělsko tyto letouny vyřadilo v roce [[2002 v letectví|2002]].<ref>Wierenga, Eddy. [http://www.scramble.nl/es.htm "Spanish Air Arms Other Air Forces, Ejército del Aire, FAMET, Armada."] {{Wayback|url=http://www.scramble.nl/es.htm |date=20071130024142 }} ''Scramble (magazine)''. Retrieved: 19 November 2007.</ref>
=== Turecko ===
Řádek 412:
=== Civilní použití ===
[[Soubor:F-4 Phantom II Collings Foundation.jpg|náhled|F-4D Phantom II Collings Foundation s kamufláží z doby války ve Vietnamu, květen 2005]]
''Národní laboratoře Sandia'' použily letoun F-4 namontovaný na raketovém vozíku ke zkoušce odolnosti zesílené betonové konstrukce, která se používá například na obal [[Jaderná elektrárna|jaderných elektráren]], po nárazu letounu.<ref>[https://share.sandia.gov/news/resources/video-gallery/index.html Footage of 1988 rocket-sled test], [http://sandia.gov/videos2005/f_4crash_test_slow.mpg slow motion video] {{Wayback|url=http://sandia.gov/videos2005/f_4crash_test_slow.mpg |date=20110721061827 }}. Sandia National Laboratories via sandia.gov. Citováno: 1. 9. 2011.</ref>
Jeden letoun F-4D (s civilní registrací N749CF) provozuje v [[Massachusetts]] nezisková organizace Collings Foundation jako "žijící historii".<ref name="Donald 2002"/><ref name="collings1">[http://www.collingsfoundation.org/ Collings Foundation website], Collings Foundation. Citováno: 1. 9. 2011.</ref> Peníze na údržbu a lety stroje, který má základnu v [[Houston]]u v [[Texas]]u, jsou získávány od sponzorů.<ref name="collings2">[http://www.collingsfoundation.org/in_background.htm "Collings Foundation Background."] {{Wayback|url=http://www.collingsfoundation.org/in_background.htm |date=20121025160550 }} ''Collings Foundation''. Citováno: 1. 9. 2011.</ref><ref name="collings3">[http://www.collingsfoundation.org/cf_sponsors.htm "Sponsors."] {{Wayback|url=http://www.collingsfoundation.org/cf_sponsors.htm |date=20090901200418 }} ''Collings Foundation''. Citováno: 1. 9. 2011.</ref>
[[Drydenovo letecké výzkumné středisko]] ({{Cizojazyčně|en|''Dryden Flight Research Center''}}), patřící [[NASA]], obdrželo letoun F-4A Phantom II 3. prosince [[1965 v letectví|1965]]. Zde vykonalo 55 letů jako podpůrné letadlo při zkouškách stroje [[North American X-15]]. Letoun F-4A rovněž sloužil v rámci biomedicínského monitorovacího programu u NASA ''Flight Research Center'' pro piloty a uchazeče z řad USAF pro létání s vysoce výkonnými stroji. U pilotů byly přesně zaznamenávány data o jejich zdravotním stavu ([[Elektrokardiogram|EKG]], dýchání atd.) během letu. V roce [[1967 v letectví|1967]] sloužil letoun F-4A k podpoře krátkého armádou inspirovaného programu, který se zabýval výzkumem, zda může být třesk při překročení zvukové bariéry nasměrován a tak použit jako zbraň nebo alespoň prostředek k obtěžování nepřítele. NASA také létala s letounem F-4C při pevnostních studiích od roku [[1983 v letectví|1983]] do [[1985 v letectví|1985]], poté se letoun vrátil k USAF.<ref>[http://www.dfrc.nasa.gov/gallery/graphics/F-4/index.html "NASA Dryden F-4 Graphics Collection."] ''NASA''. Citováno: 1. 9. 2011.</ref>
Řádek 478:
=== Přezdívky ===
[[Soubor:F-4 parts distribution.jpg|náhled|upright|Vystavený F-4F označený jako „Největší světový distributor součástek MiGů“, protože tyto letouny sestřelily značný počet těchto letounů.]]
Phantomy posbíraly během své služby celou řadu přezdívek. Některé z nich jsou ''Rhino (Nosorožec), Double Ugly (Dvojnásobně ošklivý)'',<ref name="Boeing Gee Whiz"/> ''Flying Anvil (Létající kovadlina), Flying Footlocker (Létající kufr)'' (Pozn.: Footlocker je malý kufr, který slouží na osobní věci a v kasárnách se dává k nohám postele.), ''Flying Brick (Létající cihla), Lead Sled (Olověné sáně), Big Iron Sled (Velké železné sáně)'' a ''St. Louis Slugger''.<ref>[http://www.bluejacket.com/humor_naval-aviation.html "Basic Aircraft Wisdom and Aircraft Nicknames."] ''Bluejacket.com''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> V souvislosti s tím, že žádný jiný letoun nesestřelil více letounů MiG<ref name="Thorn260"/> se letounu začalo říkat ''World’s Leading Distributor of MiG Parts (Největší světový distributor součástek MiGů)''.<ref name="Boeing Gee Whiz">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/geewhiz.htm "Phabulous 40th: Gee Whiz!"] {{Wayback|url=http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/geewhiz.htm |date=20091215114446 }} ''Boeing''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> Jako reakce na jeho vynikající výkony navzdory jeho velikosti se letounu říkalo „triumf tahu nad aerodynamikou.“<ref>[http://www.defenseindustrydaily.com/more-qf-4s-and-a-new-trick-for-old-dogs-04650/ "More QF-4s – And A New Trick for Old Dogs?"] ''Defense Industry Daily'', 22. ledna 2008. Citováno: 27. srpna 2011."</ref> Posádky německé [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] letouny F-4 přezdívaly ''Eisenschwein (Železné prase)'', ''Fliegender Ziegelstein (Létající cihla)'' a ''Luftverteidigungsdiesel (Dieselová protivzdušná obrana)''.<ref>[http://www.abendblatt.de/daten/2004/11/25/368532.html "Zwei Alarmrotten mit dem 'Luftverteidigungsdiesel'] ''Hamburger Abendblatt.'' 25. listopadu 2004. Citováno: 27. srpna 2011.</ref>
== Vystavené letouny ==
Řádek 597:
* [http://www.phantomf4k.org/ Phantom F4K na stránkách britského královského námořnictva] {{en}}
* [http://www.f-4.nl/ Stránky s fotografiemi letounů F-4]
* [https://web.archive.org/web/20110612212239/http://www.theaviationindex.com/aircraft-types/mcdonnell-douglas-f-4-phantom-ii Přehled publikací o letounu F-4 Phantom II] {{en}}
* [http://www.fas.org/programs/ssp/man/uswpns/air/fighter/f4phantom.html Phantom II na webu Federace amerických vědců] {{en}}
* [http://www.fencecheck.com/news/The_Phantom_Turns_50/ Článek "The Phantom Turns 50" na webu Fence Check] {{en}}
* [http://www.aerospaceweb.org/aircraft/fighter/f4/ F-4 Phantom na webu Aerospaceweb.org] {{en}}
* [http://www.vectorsite.net/avf4.html The McDonnell F-4 Phantom na stránkách Vectorsite.net] {{en}}
* [https://web.archive.org/web/20150824081714/http://www.ejection-history.org.uk/
* [http://www.aviation-picture-hangar.co.uk/Phantom.html Fotografie Phantomů na britských stránkách]
* [http://www.redstar.gr/Foto_red/Eng/HAF/Air_PowerRF4E.html Fotografie řeckých RF-4]
| |||