Kadima: Porovnání verzí

Přidáno 5 bajtů ,  před 3 lety
m
m (Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016)
m (→‎Historie: typo)
 
[[Soubor:Shaul Mofaz.jpg|vlevo|náhled|[[Šaul Mofaz]] – předseda strany v letech 2012 až 2015]]
Současně se založením Kadimy Ariel Šaron požádal [[Prezident Izraele|prezidenta]] o rozpuštění [[Kneset]]u a vypsání předčasných voleb. Šaron začal stranu připravovat na předčasné volby, ale po sérii zdravotních problémů utrpěl [[4. leden|4. ledna]] [[2006]] vážnou mozkovou mrtvici po níž upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. V lednu 2006 stanul v čele strany tehdejší vicepremiér Ehud Olmert, který se o měsíc později, poté co byl Ariel Šaron prohlášen za neschopného vykonávat funkci premiéra, ujal funkce premiéra. Ehud Olmert vedl nakonec stranu do předčasných voleb v březnu 2006. Ve volbách do 17. Knesetu - [[28. březen|28. března]] [[2006]] - získala Kadima 29 ze 120 křesel (tj. 22%) a stala se tak nejsilnější [[politická strana|politickou stranou]] v zemi.
 
Následující sestavení vlády připadlo na Ehuda Olmerta, který složil vládní koalici sestávající z Kadimy, Strany práce, strany [[Šas]], strany důchodců [[Gil]]. Po [[Druhá libanonská válka|Druhé libanonské válce]] v létě 2006 přizval do vlády radikálně pravicovou stranu [[Jisra'el bejtejnu]] („Náš domov Izrael“).
 
Kadima a především její předseda Ehud Olmert se zdiskreditovali po fiasku v Druhé libanonské válce v létě 2006, která zdiskreditovala i politiku jednostranných ústupků, kterou zahájil Ariel Šaron jednostranným stažením Izraele z Pásma Gazy.<ref name="BusinessInfo" /> Od 17. září 2008 do 27. března 2012 byla předsedkyní strany Cipi Livniová. Poté byl předsedou zvolen [[Šaul Mofaz]], když porazil Livniovou poměrem 62 % ku 37 %.<ref>http://www.guardian.co.uk/world/2012/mar/28/israel-kadima-shaul-mofaz-leader</ref> Krátce po svém zvolení prohlásil, že by vyhověl 100 % územních požadavků Palestinců.<ref name="I2">http://eretz.cz/2012/04/saul-mofaz-dal-bych-palestincum-100-uzemi-ktere-chteji/?wpmp_switcher=mobile</ref> Některé z osad v [[Judea a Samaří|Judeji a Samaří]] by ponechal Izraelcům a Palestincům by za ně dal jiné území stejné rozlohy, jiné z osad by nechal vystěhovat.<ref name="I2" /> Za toto prohlášení byl kritizován stranou [[Národní jednota]] a předsedou židovských obcí v Judey a Samaří [[Danny Dajan]]em.<ref name="I2"/>
 
Ve volbách v roce [[2009]] Kadima zvítězila a získala 28 mandátů. Nebyla ovšem schopna sestavit vládu a tak v čele nové vlády stanul [[Likud]] s 27 mandáty. Mezi květnem a červencem 2012 byla součástí druhé Netanjahuovy vlády, jejíž součástí se stala za účelem schválení tzv. Talova zákona. Pro neshody nad podobou zákona však nakonec vládu opustila. Podle průzkumů veřejného mínění z roku 2012 její vliv upadal.<ref name="I1">http://blizky-vychod.blogspot.cz/2012/09/how-looks-current-israeli-politics.html</ref> V předčasných parlamentních volbách v roce 2013 pak jen těsně překročila hranici volitelnosti a zůstaly jí jen dva poslanecké mandáty.<ref name="ynet20130123"/> Ve [[Volby do Knesetu 2015|volbách v roce 2015]] nekandidovala.