|
== Život a kariéra ==
[[Soubor:Melantrichova - Mislivecek.jpg|thumb|left|150 px|Melantrichova ulice (Praha-Staré Město), busta a pamětní deska na domě kde žil Josef Mysliveček]]
Josef Mysliveček byl synem Matěje Myslivečka ([[1697]] - [[1749]]), bohatého pražského měšťana a [[mlynář]]e, člena mlynářského cechu a přísežného mistra, a Anny, rozené Červenkové (1706-1766). Otec hospodařil v rodném Dubovém mlýně v [[Šárecké údolí|Šáreckém údolí]] u Prahy a byl dědičným nájemcem mlýna na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] čp. 201/II v Praze na Novém Městě, dodnes zvaného ''Myslivečkovský'' (od roku 1936 je v domě [[Muzeum Bedřicha Smetany|Smetanovo muzeum]]). Josef se narodil jako jednovaječné [[Dvojčata|dvojče]] s bratrem Jáchymem, pravděpodobně v [[SovovyMuseum mlýnyKampa|Sovových mlýnech]] čp. 503/III, na [[Kampa|Kampě]]. Oba bratři absolvovali trivium na staroměstské [[Dominikánský klášter (Staré Město)|škole u dominikánů]] u [[Kostel svatého Jiljí (Praha)|sv. Jiljí]] a od roku 1747 [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]] u jezuitů v [[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literatury na [[KarlovaUniverzita univerzitaKarlova|univerzitě]], Josef ale školu před dokončením opustil. V letech 1753–1756 se oba bratři vyučili u Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry.
Josef kromě toho studoval v Praze hru na housle u virtuosa [[František Benda|Františka Bendy]] a hudební kompozici u [[FranzFrantišek Václav Habermann|Františka Josefa Habermanna]]. Na varhany jej učil týnský varhaník [[Kostel Matky Boží před Týnem|týnského chrámu]] [[Josef Seger|Franz Josef Seeger]]. Již jako dvanáctiletý roku 1749 platil za dobrého houslistu. Jako skladatel a komorní hudebník nastoupil do služeb hraběte [[Valdštejnové|Vincence Valdštejna]], pro něhož anonymně složil 6 skladeb z cyklu Měsíce (Leden až Červen). Dále psal kantáty pro opata [[Osecký klášter|kláštera cisterciáků v Oseku]] [[Kajetán Březina z Birkenfeldu|Kajetána Březinu]] a pro [[Břevnovský klášter|klášter benediktinů]] v Břevnově[[Břevnov]]<nowiki/>ě. Trpěl však provincionalismem českých zemí a chtěl získat nezávislost a zkušenosti v cizině. Břevnovský opat [[Fridrich Grundtmann]] mu zaplatil cestu do [[Itálie]], kam Mysliveček natrvalo odejelodcestova roku [[1763]] natrvalo.
Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704–1766) v Benátkách. Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první (ale nedochované) opery ''Zmatek na Parnasu'', uvedené v [[Parma|Parmě]] v letech [[1764]]–[[1765]]. Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v [[Bergamo|Bergamu]], a zejména od roku 1767 po uvedení opery ''Bellerofontés'' ve dvorním divadle ''[[Teatro San Carlo]]'' v [[Neapol]]i.
Jeho oblíbeným libretistou byl básník [[Pietro Metastasio]].
Mysliveček složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[Koncert (hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. jehoJeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v různých archivech i v soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).
[[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství,. tenTen MyslivečkaMyslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]] se setkal s Myslivečkem setkal roku 1770 v Bologni, 15. 5.května 1771 v Miláně, roku 1773 v Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice venerických chorob v Mnichově 11. 10.října 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl pro hrůzu z jeho zdravotního stavu (dochovala se korespondence).
Zlom v kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]] - [[1781]], kdy se u něj začaly projevovat příznaky [[pohlavníSexuálně chorobypřenosná nemoc|venerické choroby]] ([[syfilis]]). Zároveň upadal do dluhů, pozbyl angažmá v operním domě San Carlo v [[Neapol]]i. V důsledku toho počátkem roku 1777 opustil Itálii a odjel na pozvání bavorského vévody [[Maxmilián I. Josef Bavorský|Maxmiliána I. Josefa]]) do [[Mnichov]]a. Při cestě se převrhl s Myslivečkem [[kočár]]. Milosrdná tradice o něm tvrdila, že do tržné rány dostal [[Infekční onemocnění|infekci]], a proto strávil rok v nemocnici. Na jaře [[1778]] odtamtud vyšel se znetvořeným obličejem. Syfilis byla pravou příčinou znetvoření jeho tváře i smrti. 5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos'', která svým chmurným laděním u publika zcela propadla.
Mysliveček zemřel chudý a osamělý v Římě. Příznivci jeho hudby mu však vystrojili honosný pohřeb v kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.
=== Příbuzenstvo ===
|
