Nizozemská revoluce: Porovnání verzí

 

Výsledky tridentského koncilu Nizozemci odmítli a přáli si náboženskou svobodu (Nizozemí nebylo součástí Říše, a proto v něm neplatil [[augšpurský mír]]). Vilém Oranžský, Egmont a Hoorn resignovali ze státní rady a v jejich záměrech je podporovalo lidové hnutí. V červenci [[1565]] kalvinisté na tajné schůzce ve Spa dohodli připravit vznik opozičního spolku. V listopadu 1565 se konala svatba vnuka papeže, syna regentky a potomního vévody, [[Alexandr Parmský|Alexandra z Parmy]] (1545–1592) s portugalskou infantkou Marií.<ref>[http://www.gutenberg.org/etext/4811 The Rise of the Dutch Republic — Complete (1555-66) by John Lothrop Motley] {{en}}</ref> Do Bruselu se sjela všechna šlechta, která svatbu využila k tomu, aby založila Kompromis bredský neboli Ligu nobility, spojení opoziční vysoké a nízké šlechty. K zakladatelům Kompromisu patřil mladší bratr [[Vilém Oranžský|Viléma Oranžského]], hrabě [[Lodewijk van Nassau–Dillenburg]] (1538–1574), hrabě van den Bergh a hrabě [[Hendrik van Brederode]]. Vilém Oranžský nebyl členem Kompromisu, ale měl s ním úzké styky. Program formuloval právník Gilles Le Cleraq: svolat generální stavy, zrušit inkvizici a edikty proti heretikům. Do Kompromisu vstoupili i katolíci, hlavně ze severu země.

{{Citát|Je to jen hromada žebráků. — Ať žijí žebráci!|Hrabě de Berlaymont a příznivci ligistů<ref name="geus"/>|200}}

Dne [[5. duben|5. dubna]] [[1566]] Kompromis vedený hrabaty Brederodem a Ludvíkem Nassavským po slavnostním procesí [[Šlechta|šlechticů]] ze všech nizozemských provincií k paláci [[Markéta Parmská|Markéty Parmské]] v Bruselu předal guvernérce petici s programem Kompromisu. Regentku to zarazilo. Aby jí Berlaymont dodal odvahu, řekl: ''„Ce n’est qu’un tas de gueux.“'' (''„Je to jen hromada žebráků.“'').<ref name="geus">''Ottův slovník naučný'', heslo ''Geusové''.</ref> Podle jiné verze: ''„Comment, madame, peur de ces gueux?“'' (''„Jakže, paní, strach z těch žebráků?“'')<ref>''Revue du Monde Catholique'' 1884, str. 701. {{fr}}</ref> De Berlaymontova slova zaslechli poblíž stojící šlechtici. Po několika dnech připomněl Brederode na hostině opozice urážlivý Berlaymontův výrok, načež všichni přítomní začali volat: ''„Vivent les gueux!“'' (''„Ať žijí žebráci!“'')<ref name="geus"/>