Druhá makedonská válka: Porovnání verzí

Přidáno 629 bajtů ,  před 14 lety
+ infobox, pár detailů
m (ještě jednou Pergamon)
(+ infobox, pár detailů)
{{Válka
'''Druhá makedonská válka''' ([[200 př. n. l.|200]] až [[196 př. n. l.]]) byla svedena mezi [[Makedonie (region)|Makedonií]], které vládl král [[Filip V. Makedonský]], a [[Římská republika|římskou republikou]], která byla podporována svými spojenci [[Pergamon|Pergamem]] a [[Rhodos (město)|Rhodem]].
|Střetnutí= '''Druhá makedonská válka'''
|image=[[Soubor:Map Macedonia 200 BC-fr.svg|300px]]
|komentář= [[Starověké Řecko]] kolem roku 200 př. n. l.
| trvání= [[200 př. n. l.]] – [[196 př. n. l.]]
| místo= [[Ilýrie]], [[Makedonie]]
| příčina= Kontrola Řecka
| výsledek= Vítězství Římanů
| Území= Makedonie pozbyla svá území v Řecku, [[Thrákie|Thrákii]] a Ilýrii
| strana1= [[Římská republika]] <br> [[Pergamon]] <br> [[Rhodos (ostrov)|Rhodos]]
| strana2= [[Starověká Makedonie|Makedonie]]
| velitel1= [[Titus Quinctius Flamininus]]
| velitel2= [[Filip V. Makedonský]]
|}}
'''Druhá makedonská válka''' ([[200 př. n. l.|200]] až [[196 př. n. l.]]) byla svedena mezi [[MakedonieStarověká (region)Makedonie|Makedonií]], které vládl král [[Filip V. Makedonský]], a [[Římská republika|římskou republikou]], která byla podporována svými spojenci [[Pergamon|Pergamem]] a [[Rhodos (město)|Rhodem]].
 
== Příčiny války ==
== Průběh války ==
 
Na začátku roku [[200 př. n. l.]] napadlo Filipovo vojsko athénské území v [[AtikaAttika (Řecko)|AticeAttice]]. Další armáda, jíž velel král osobně, směřovala k pobřežním městům v Thrákii. Ve stejném roce zahájili své válečné operace i Římané, když se [[Konzul (antický Řím)|konzul]] [[Publius Sulpicius Galba Maximus|Publius Sulpicius Galba]] vylodil s dvěma [[legie]]mi v [[Apollonie|Apollonii]].
 
Na konci roku Galba vydrancoval makedonské pohraničí, pak se přesunul do Ilýrie, aby se zmocnil tamních Filipových držav. Současně římská flotila obeplula Řecko, kde mělo Filipovi zabránit v dobytí zdejších ''[[poleis]]''. V roce [[199 př. n. l.]] přesvědčili Římané [[aitólský spolek]], aby se opět zapojil do konfliktu proti Makedoncům. Římské vedení války se však vyznačovalo nerozhodností a váhavostí. Galba a jeho nástupce Publius Villius Tappula strávili téměř dva roky prakticky v nečinnosti, během níž se mohli Římané pochlubit pouze pramalými úspěchy. V této době nedokázala ani jedna z válčících stran dosáhnout jakékoli strategické převahy.
 
V roce [[198 př. n. l.]] přibyl k římskému vojsku v Řecku nový schopný velitel, konzul [[Titus Quinctius Flamininus]], jenž se ihned po svém příchodu energicky vrhl do boje proti Makedoncům. Během vyjednávání s makedonským králem, předložil Flamininus Filipovi dvě podmínky: stažení makedonských posádek z Řecka a uznání svobody řeckých poleis. Třebaže král znovu odmítl, přineslo vyjednávání očekávaný vedlejší efekt, neboť dosavadní spojenec Makedonců, [[achájskýachajský svazspolek]], vstoupil do války jako spojenec Římanů. Flamininus se následně střetl s Filipem v menší potyčce na řece [[Vjosa|Aoos]], z které Římané vzešli vítězně, což jim umožnilo vpadnout do [[Thesálie]] a přenést tak válku bezprostředně na makedonské území. Ještě před příchodem zimy Římané oblehli a dobyli četná thesálská města, poté se stáhli do [[Fókis|Fókidy]], kde strávili zimu.
 
Na konci roku [[198 př. n. l.]] obnovily obě strany mírové rozhovory, v nichž Flamininus uplatnil svoji politickou prozíravost. Pokud by ztratil svoji konzulskou pravomoc, hodlal válku ukončit sjednáním míru. V případě, že by byl opětovně zvolen do konzulského úřadu, přál si pokračovat v boji. Filip zatím jednání úmyslně zdržoval a současně vyslal vyjednavače do senátu. Zatímco bylo královo poselstvo na cestě, pověřil senát Flaminina, aby jako [[prokonzul]] nadále velel vojsku v Řecku. Vyjednávání s Filipem bylo ukončeno a Flamininus se mohl pustit do plánování další kampaně.
Řím, jenž krátce po skončení druhé punské války stále ještě disponoval pouze omezenými lidskými zdroji, nebyl schopen trvale obsadit Řecko, nicméně bystrý Flamininus obrátil tento nedostatek ve výhodu, když na [[Isthmické hry|isthmických hrách]] v roce 196 př. n. l. prohlásil [[Řekové|Helény]] za osvobozené. Obyvatelé Řecka měli od nynějška žít svobodně podle vlastních zákonů a zvyků. Tímto vystoupením získal Flamininus obdiv a vděčnost Helénů, která trvala ještě po staletí, a zároveň tak dosáhl dalšího důležitého cíle: Řekové neschopní sami se ubránit okolním říším, pociťovali vůči Římanům náklonnost a loajalitu za to, že definitivně skoncovali s nenáviděnou makedonskou [[Hegemonie|hegemonií]]. Zasahováním do řeckých záležitostí tak Římané rozšířili sféru svého vlivu na východ, aniž by byli nuceni zde umístit jedinou legii. V roce [[194 př. n. l.]] opustili poslední římští vojáci Řecko, ve skutečnosti se však řecké obce staly faktickým římským [[protektorát]]em.
 
== BibliografieSouvisející články ==
*[[Makedonské války]]
 
== Literatura ==
* OLIVA, Pavel, ''Řecko mezi Makedonií a Římem'', Praha, Academia, 1995. ISBN 80-200-0435-1
* ZAMAROVSKÝ, Vojtěch, ''Dějiny psané Římem'', Bratislava, Perfekt, 2005. ISBN 80-8046-297-6
 
== Související články ==
 
*[[Makedonské války]]
 
[[Kategorie:Makedonské války]]