Slovo koncert je převzato z italštiny a odvozuje se od [[Latina|latinského]] ''concertare'', přít se, zápasit. Název poprvé použil italský skladatel [[Lodovico Grossi da Viadana]] (1560–1627) pro sborové [[církev]]ní skladby s [[bas]]ovým doprovodem. Také [[Johann Sebastian Bach]] nazýval své [[kantáta|kantáty]] „koncerty“. Italští barokní skladatelé [[Alessandro Stradella]] (1639-1682), [[Giuseppe Torelli]] (1658-1709) a [[Arcangelo Corelli]] (1653-1713) vypracovali hudební formu, kdepři protikteré soběse navzájem stojídoplňuje několik sólových nástrojů (''concertino'', nejčastěji dvoje [[housle]] a [[violoncello]]),smyčcovýse [[Smyčcový nástroj|smyčcovým]] [[orchestr]]em a [[Varhany|varhanami]] (''basso continuo'' ([[varhany]]). RychléVěty s rychlým větytempem (''allegro'') se střídalystřídají s pomalýmipomalejšími (''adagio'', ''andante''). Podle velikosti orchestru se rozlišovalrozlišuje komorní koncert (''concerto da camera'') a ''[[concerto grosso]]''. FormuTuto druhou formu dále rozvíjelrozvíjeli například [[Antonio Vivaldi]], a [[Georg Friedrich Händel]],. kterýDruhý jmenovaný skladatel do orchestru zařadil i [[Dechový nástroj|dechové nástroje, a]]. klasickouKlasickou třívětou formu s [[Kadence|kadencí]] resp. dvěma i více kadencemi dal koncertukoncertním skladbám [[Wolfgang Amadeus Mozart]] (1756-1791), který psal koncerty pro [[klavír]], [[housle]] i pro [[Dechový nástroj|dechové nástroje]]. KoncertKoncertní skladby o třech nebo později i čtyřech větách, obvykle pro jeden sólový nástroj (nejčastěji klavír) pak psali téměř všichni skladatelé [[19. století]].<ref>''Ottův slovník naučný'', sv. 14, str. 668, heslo "Koncert".</ref> Ve [[20. století]] se forma koncertu rozvolnila, pěstuje se však i v [[současnost]]isoučasnosti.
