Carmen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 168:
=== Premiéra a počáteční uvádění ===
[[Soubor:1875 Carmen poster.jpg|náhled|Plakát pro premiéru, anonymní umělec, 1875|alt=Černobílý plakát- jeviště s padající ženou drženou mužem, v okolí asi 10 lidí; dole nápis Carmen]]
Vzhledem k&nbsp;tomu, zkoušky začaly až v&nbsp;říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.<ref>Dean 1965, str. 111–12</ref> Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o&nbsp;blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.<ref>Curtiss, str. 386–87</ref>|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval Adolphe Deloffre, se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;<ref name="D114"/> během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaëlinu árii: „Ta melodie je moje!“<ref name="C391">Curtiss, str. 391</ref> Halévy zaznamenal své dojmy z&nbsp;premiéry v&nbsp;dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s&nbsp;potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaëlina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.<ref name="D114">Dean 1965, str. 114–15</ref> Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a narušenou morálkou většiny postav.<ref name="N248">Newman, str. 248</ref> Podle skladatele [[Benjamin Godard|Benjamina Godarda]] Bizet odsekl jakov odpověď na obdržený kompliment odsekl: „Nevidíš, že všichni ti měšťáci nepochopili jediné zatracené slovo z díla, které jsem pro ně napsal?“<ref>Dean 1965, str. 116</ref> V&nbsp;krátké době po skončení díla Massenet zaslal Bizetovi blahopřání: „Jak šťastný dnes musíte být – je to velký úspěch!“.<ref>Curtiss, str. 395–96</ref>
 
V&nbsp;dalších dnech se celkový tón recenzí v&nbsp;tisku pohyboval v&nbsp;rozmezí od zklamání až po rozhořčení. Více konzervativnější kritici si stěžovali na „Wagnerismus“ a podřízenost hlasu ke zvuku orchestru.<ref name="Dean 1965, str. 117">Dean 1965, str. 117</ref> Vládlo zděšení, že hrdinka je spíše amorální sváděč než ctnostná žena;<ref>Steen, str. 604–05</ref> Interpretaci role Galli-Marié popsal jeden kritik jako „samou inkarnaci zločinu“.<ref name="Dean 1965, str. 117"/> Jiní srovnávali práci nepříznivě s&nbsp;tradičním repertoárem Opéra-Comique [[Daniel Auber|Aubera]] a [[François Adrien Boieldieu|Boieldieua]]. Léon Escudier v&nbsp;''L'Art Musical'' nazval ''Carmeninu'' hudbu „nudnou a obskurní… ucho se vyčerpává tím, že čeká na kadenci, která nikdy nepřichází“.<ref>Dean 1965, str. 118</ref> Zdálo se, že Bizet obecně nedokázal splnit očekávání, a to jak těch, kteří (vzhledem k&nbsp;minulým spojením Halévy a Meilhaca) očekávali něco ve formátu Offenbacha, tak i&nbsp;kritiků jako Adolphe Jullien, kteří předvídali [[Richard Wagner|Wagnerovo]] hudební drama. Mezi několika málo podporujícími kritiky byl básník Théodore de Banville; píšící do ''Le National'', tleskal Bizetovi za představení dramatu se skutečnými muži a ženami místo obvyklých „loutek“ Opéra-Comique.<ref>Curtiss, str. 408–09</ref>