Carmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 168:
=== Premiéra a počáteční uvádění ===
[[Soubor:1875 Carmen poster.jpg|náhled|Plakát pro premiéru, anonymní umělec, 1875|alt=Černobílý plakát- jeviště s padající ženou drženou mužem, v okolí asi 10 lidí; dole nápis Carmen]]
Vzhledem k tomu, zkoušky začaly až v říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.<ref>Dean 1965, str. 111–12</ref> Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.<ref>Curtiss, str. 386–87</ref>|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval Adolphe Deloffre, se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;<ref name="D114"/> během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaëlinu árii: „Ta melodie je moje!“<ref name="C391">Curtiss, str. 391</ref> Halévy zaznamenal své dojmy z premiéry v dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaëlina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.<ref name="D114">Dean 1965, str. 114–15</ref> Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a narušenou morálkou většiny postav.<ref name="N248">Newman, str. 248</ref> Podle skladatele [[Benjamin Godard|Benjamina Godarda]] Bizet
V dalších dnech se celkový tón recenzí v tisku pohyboval v rozmezí od zklamání až po rozhořčení. Více konzervativnější kritici si stěžovali na „Wagnerismus“ a podřízenost hlasu ke zvuku orchestru.<ref name="Dean 1965, str. 117">Dean 1965, str. 117</ref> Vládlo zděšení, že hrdinka je spíše amorální sváděč než ctnostná žena;<ref>Steen, str. 604–05</ref> Interpretaci role Galli-Marié popsal jeden kritik jako „samou inkarnaci zločinu“.<ref name="Dean 1965, str. 117"/> Jiní srovnávali práci nepříznivě s tradičním repertoárem Opéra-Comique [[Daniel Auber|Aubera]] a [[François Adrien Boieldieu|Boieldieua]]. Léon Escudier v ''L'Art Musical'' nazval ''Carmeninu'' hudbu „nudnou a obskurní… ucho se vyčerpává tím, že čeká na kadenci, která nikdy nepřichází“.<ref>Dean 1965, str. 118</ref> Zdálo se, že Bizet obecně nedokázal splnit očekávání, a to jak těch, kteří (vzhledem k minulým spojením Halévy a Meilhaca) očekávali něco ve formátu Offenbacha, tak i kritiků jako Adolphe Jullien, kteří předvídali [[Richard Wagner|Wagnerovo]] hudební drama. Mezi několika málo podporujícími kritiky byl básník Théodore de Banville; píšící do ''Le National'', tleskal Bizetovi za představení dramatu se skutečnými muži a ženami místo obvyklých „loutek“ Opéra-Comique.<ref>Curtiss, str. 408–09</ref>
|