Carmen: Porovnání verzí

Vzhledem k&nbsp;tomu, zkoušky začaly až v&nbsp;říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.<ref>Dean 1965, str. 111–12</ref> Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o&nbsp;blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.<ref>Curtiss, str. 386–87</ref>|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval Adolphe Deloffre, se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;<ref name="D114"/> během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaëlinu árii: „Ta melodie je moje!“<ref name="C391">Curtiss, str. 391</ref> Halévy zaznamenal své dojmy z&nbsp;premiéry v&nbsp;dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s&nbsp;potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaëlina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.<ref name="D114">Dean 1965, str. 114–15</ref> Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a narušenou morálkou většiny postav.<ref name="N248">Newman, str. 248</ref> Podle skladatele [[Benjamin Godard|Benjamina Godarda]] Bizet odsekl jakov odpověď na obdržený kompliment odsekl: „Nevidíš, že všichni ti měšťáci nepochopili jediné zatracené slovo z díla, které jsem pro ně napsal?“<ref>Dean 1965, str. 116</ref> V&nbsp;krátké době po skončení díla Massenet zaslal Bizetovi blahopřání: „Jak šťastný dnes musíte být – je to velký úspěch!“.<ref>Curtiss, str. 395–96</ref>