Robert Kočarjan: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Cat-a-lot: přesunuto do Republika Arcach
Řádek 14:
Po rozpadu Sovětského svazu upadl Náhorní Karabach do stavu totální války. Když v srpnu [[1992]] ázerbajdžánská armáda okupovala půlku území Náhorního Karabachu, stal se Kočarjan předsedou Státního obranného výboru a prvním premiérem Republiky Náhorní Karabach (RNK). Mobilizoval síly a podařilo se mu osvobodit území díky podpoře Arménie. [[12. květen|12. května]] [[1992]] bylo vyhlášeno neoficiální [[příměří]] a 10. prosince se Náhorní Karabach vyhlásil nezávislým státem. Boje však pokračovaly dále až do [[květen|května]] [[1994]], kdy bylo vyhlášeno oficiální [[příměří]] - spory o toto území však přetrvávají. Kočarjan byl [[24. prosinec|24. prosince]] z usnesení Nejvyššího sovětu RNK ustaven jeho prezidentem.
 
Dne [[20. březen|20. března]] [[1997]] opustil post prezidenta RNK, protože byl zvolen premiérem [[Arménie]]. V únoru [[1998]] byl arménský prezident [[Levon Ter-Petrossian|Levon Ter-Petrosjan]] přinucen odstoupit kvůli ústupkům Ázerbajdžánu při řešení konfliktu v Náhorním Karabachu, které spousta Arménců považovala za potupné. Klíčoví ministři arménské vlády, vedení Kočarjanem, odmítli mírový plán, přednesený mezinárodními zprostředkovali v [[září]] [[1997]]. Plán, přijatý Petrosjanem a Ázerbajdžánem, počítal s postupným urovnáním konfliktu, avšak neřešil otázku uznání statutustatusu Náhorního Karabachu. Tato dohoda také předpokládala návrat mnoha Arménií kontrolovaných území v Karabachu zpět do rukou Ázerbajdžánu a uvolnění ázerbajdžánské a turecké blokády Arménie. Dnes je ta samá dohoda - ve své době považovaná za kapitulantskou - základem jednání Roberta Kočarjana.
 
Po rezignaci [[Levon Ter-Petrossian|Levon Ter-Petrosjana]] byl v předčasných prezidentských volbách [[30. březen|30. března]] [[1998]] Kočarjan zvolen druhým arménským prezidentem. Porazil tak svého největšího rivala Karena Demirčijana.
 
=== Prezidenství ===
V úřadu prezidenta Kočarjan dále pokračoval v jednání o mírovém řešení konfliktu v Karabachu s ázerbajdžánským prezidentem [[Ilham Alijev|Ilhamem Alijevem]]. Rozhovory mezi Alijevem a Kočarjanem byly také vedlejším tématem na summitu [[Společenství nezávislých států]] (SNS) v [[září]] [[2004]] v kazašské [[Astana|Astaně]]. Jeden z návrhů údajně počítal se stažením okupačních sil z ázerbajdžánských území sousedících s Náhorním Karabachem, vyhlášením [[referendum|referenda]] v Náhorním Karabachu a rozhodnutí Ázerbajdžánu, týkajícího se další budoucnosti regionu. Ve dnech 10.–11. února [[2006]] se Kočarjan a Alijev sešli ve francouzském [[Rambouillet]], aby projednali základní principy urovnání konfliktu - stažení okupačních vojsk, rozmístění mezinárodních mírových jednotek a uznání statutustatusu Náhorního Karabachu. Během období před touto schůzkou vyjadřoval místopředseda Minské skupiny [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]] opatrný optimismus, že určitá forma dohody je možná. Francouzský prezident [[Jacques Chirac]] se setkal odděleně s oběma lídry a vyjádřil naději, že rozhovory budou plodné. Na rozdíl od původního optimismu však rambouilletská jednání nepřinesla žádnou dohodu s klíčovými body jako např. uznání statutustatusu Náhorního Krabachu nebo stažení arménských vojsk. Jednání nadále pokračují, zapojil se do nich také ruský prezident [[Vladimir Putin]].
 
V roce [[2001]], v rozhovoru pro Turkish Daily News, vyjádřil Kočarjan naději v rozšíření arménské genocidy do povědomí ostatních států mezinárodního společenství.