Gruzínsko-abchazský konflikt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 24:
[[Abcházie]] bývala v období [[starověk]]u a [[středověk]]u střídavě samostatným [[království]]m a součástí jiného mocnějšího státu, takže [[Abchazové]] poznali mnoho kultur a sami postupně z původního [[pohanství]] přestoupili na [[křesťanství]] a pak na [[islám]]. V roce [[1810]] se Abcházie stala ruským protektorátem a do Abcházie Rusové přinesli [[pravoslaví]]. V roce [[1917]] se Abcházie stala součástí [[Zakavkazská demokratická federativní republika|Zakavkazské federativní demokratické republiky]], která se brzy rozpadla a některé muslimské národy na [[Kavkaz]]u vytvořili tzv. „Horskou republiku severního Kavkazu“. Po roce [[1921]] se Abcházie stala součástí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a v [[Suchumi]] byla vyhlášena [[Socialistická sovětská republika Abcházie|Abchazská sovětská socialistická republika]], která ale byla po několika měsících začleněna do [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské SSR]], což bylo stvrzeno abchazskou ústavou v roce [[1925]], podle níž měly mít oba národy rovnoprávné postavení.
 
Jenže v roce [[1931]] se do vedení [[Komunismus|Komunistické]] strany v Gruzii dostalo silně nacionalistické křídlo v čele s [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentijem Berijou]], které s požehnáním [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] začalo přetvářet Gruzii v [[unitární stát]]. Byla proto potlačována práva národnostních menšin tak, aby došlo k jejich [[Asimilace (sociologie)|asimilaci]] s obyvatelstvem gruzínské národnosti. Konkrétně v Abcházii to nemuselo hned vypadat tak zle, protože byla ustavena [[Abchazská autonomní sovětská socialistická republika|Abchazská autonomní republika]] pod nadvládou Gruzínské SSR. Jenže docházelo k řízené [[Imigrace|imigraci]] gruzínského a ruského obyvatelstva na území Abcházie tak, že se Abchazové stali menšinou ve vlastní zemi (podle sčítání lidu z počátku 90. let tvořili Abchazové jen 17,8% obyvatel Abcházie). Správa nad územím pak přešla do gruzínských a ruských rukou a ti začali „gruzifikovat“ abchazské obyvatelstvo. Když se proti tomu Abchazové v době [[Východní fronta (druhá světová válka)|Vlastenecké války]] začali bouřit, byly násilně zavřeny abchazské školy a používání [[abcházština|abchazštiny]] na veřejnosti bylo zakázáno. Dokonce bylo změněno i písmo abchazštiny tak, aby se více podobalo gruzínštině. Došlo i k potlačování náboženských svobod. Gruzifikace v té době dosáhla svého vrcholu a pravděpodobně právě kvůli tomu se pak v 90. letech celý abchazsko-gruzínský konflikt rozhořel.
 
Po smrti Stalina a Beriji nastal obrat a abchazské školy byly znovu otevřeny. Byly stanoveny etnické kvóty na podíl moci v oblasti spočítané poměrem počtu obyvatel menšiny na celkový počet obyvatel, takže se Abchazové zase mohli podílet na správě země a výměnou za loajálnost vůči režimu došlo i v omezené míře k obrození abchazské kultury a literatury. Takovéto rozdělení moci a provomoci, které bylo běžné ve všech autonomních oblastech [[Sovětský svaz|SSSR]], bylo Abchazci považováno za diskriminační a nespravedlivé, protože si kvůli imigraci Gruzínců do Abcházie podrželi největší vliv právě etničtí Gruzínci. To vedlo jen k ještě větší nenávisti vůči nim.
 
Abchazská politická reprezentace se ale několikrát pokusila v rámci svých možností o nápravu tak, že v letech [[1957]], [[1967]] a [[1978]] předložila [[Moskva|Moskvě]] žádost o přechod [[Abchazská autonomní sovětská socialistická republika|Abchazské ASSR]] z [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské]] pod [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruskou SFSR]]. Později byla přepracovaná na žádost o navrácení statutustatusu [[Svazová republika|svazové republiky]], jaký měla Abcházie v roce 1921. Po velkých protestech proti gruzínské nadvládě v roce 1978, když abchazská strana obvinila Gruzii z kulturní a politické diskriminace, zasáhl do sporu moskevský ústřední výbor [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]. Ten zajistil ústupky vůči abchazskému obyvatelstvu a velké dotace na podporu místního školství a kultury.
 
V 80. letech Abchazové, cítící pozvolný rozklad Sovětského svazu, opět chtěli přejít přímo pod ruskou nadvládu, protože vytušili, že ve svobodné Gruzii by přišli úplně o svou autonomii a práva. V roce [[1988]] zaslalo do Moskvy 58 abchazských komunistů stížnost na gruzínskou vládu, požadovali uznání práva na sebeurčení, správu vlastních záležitostí a větší pravomoc v rozhodování v gruzínské politice. V březnu následujícího roku byla sepsána petice požadující úplnou nezávislost Abcházie na Gruzii, kterou podepsalo 30 000 respondentů. Věci pak začaly mít rychlý spád vzhledem k událostem v Sovětském svazu, které následovaly.