Ève Curie: Porovnání verzí

'''Ève Denise Curie Labouisse''' ([[6. prosinec|6. prosince]] [[1904]] [[Paříž]] – [[22. říjen|22. října]] [[2007]] [[New York]]) byla [[Francie|francouzská]] a [[Spojené státy americké|americká]] [[spisovatelka]], [[novinářka]] a [[klavíristka]]. Byla dcerou vědců [[Marie Skłodowská-Curie|Marie Skłodowské-Curie]] a [[Pierre Curie|Pierra Curie]], sestrou vědkyně [[Irène Joliot-Curie]] a nevlastní sestrou vědce [[Frédéric Joliot-Curie|Frédérica Joliot-Curie]]. Jako jediná ze své rodiny si nezvolila vědeckou dráhu a jako jediná také nezískala [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]]. Proslula zejména knižním životopisem své matky nazvaným ''Madame Curie''.

Vystudovala na soukromé pařížské škole [[Collège Sévigné]] (1925). Poté se živila jako klavíristka a doprovázela svou matku, mj. i roku 1932 při cestě československého prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigua Masaryka]] do [[Španělsko|Španělska]]. Matka zemřela roku 1934. O tři roky později Ève vydala její životopis nazvaný ''Madame Curie''. Byl psaný [[francouzsky]], přesto za něj získala roku 1937 americkou [[National Book Award]]. Tato kniha jí zajistila okázalý vstup do světa profesionálního psaní. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] pracovala v odboji. Působila zejména v Británii, ale také v USA, kde našla uplatnění jako novinářka, psala zejm. pro [[New York Herald Tribune]]. Stala se válečnou korespondentkou a zúčastnil se bojů na mnoha frontách. Výsledkem byla mj. kniha válečných reportáží ''Journey Among Warriors'' z roku 1943, její druhá nejznámější, napsaná již [[angličtina|anglicky]].

Po válce se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro ''Paris-Presse'' (1944-1949), ale vzhledem ke svým odbojovým zásluhám se také dosti angažovala v politice, pracovala např. pro [[Charles de Gaulle|de Gaullovu]] vládu v oblasti ženských práv (s de Gaullem se znala z odboje), později byla poradkyní prvního generálního tajemníka NATO [[Hastings Lionel Ismay|Hastingse Lionela Ismaye]] (1952-1954). Roku 1954 si vzala za muže amerického diplomata [[Henry Labouisse|Henry Richardsona Labouisse]]. Díky tomu získala v roce 1958 americké občanství. Absolvovala s manželem jeho diplomatickou misi v [[Řecko|Řecku]], kde byl velvyslancem USA (1962-1965), a když se pro léta 1965-1979 stal prezidentem [[Dětský fond Organizace spojených národů|UNICEF]], začala se i ona pro tuto organizaci angažovat. Poté žili společně v New Yorku. Zemřela ve 102 letech.