Vykání: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava chybných uvozovek
Řádek 2:
 
== Historický původ vykání ==
Vykání vzniklo jako následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů<ref name="Bednaříková 2003">BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. ''Stěhování národů''. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 978-80-7021-705-4, str.&nbsp;11</ref>. Římským císařům se až do konce 3.&nbsp;století&nbsp;n.&nbsp;l. tykalo, protože latina oslovení množným číslem vůči jedné osobě ani neznala. Na sklonku Římského císařství byla za císaře [[Diocletianus|Diocletiana]] zavedena [[Diarchie]], spoluvláda dvou císařů, kterou zakrátko nahradila [[Tetrarchie]] čtyřse čtyřmi vládcůvládci, mezi něž byla rozdělena vláda nad jednotlivými provinciemi. Ačkoliv moc byla mezi císaře spíše rozdělena, než aby byla sdílena, pro zachování prestiže impéria a zdání jeho jednoty, tetrarchové navenek vystupovali jako císařské kolegium s jednotnou vůlí. Byli proto i v záležitostech týkajících se jen jednoho člena, oslovováni jako celek, aby se zdůraznila (ne vždy skutečná) jednota vlády a vůle všech spoluvládců (''patrimonium indivisum''). Nepochopením tohoto principu v raném středověku vznikl tzv. [[majestátní plurál]], kdy vykání bylo přeneseno na první křesťanské vladaře, kteří už ovšem vládli sami. Mezi prvními o sobě v množném čísle referoval papež [[Řehoř I. Veliký]] (590 - 604590–604).
 
== Tykání a&nbsp;vykání v&nbsp;různých jazycích ==