Lucien Bonaparte: Porovnání verzí

Odebráno 9 bajtů ,  před 2 lety
→‎Život: oprava stylistických chyb
m ({{Autoritní data}})
(→‎Život: oprava stylistických chyb)
Nadchl se pro revoluci a patří mezi nejradikálnější republikány. Roku [[1792]] odjíždí do kontinentální Francie do [[Toulon]]u a zde se stal zakladatelem jakobínského klubu a jedním z jeho plamenných řečníků. Pak se stává předsedou revolučního výboru v městečku St. Maximin a zde se seznamuje se svou první ženou, dcerou místního hostinského. Když [[Výbor pro veřejné blaho]] začíná útočit proti církvi, odkládá Lucien své křestní jméno a místo něj přijímá jméno Brutus. Přes své mládí patří k blízkým spolupracovníkům bratrů Robespierrových a proto je po pádu hrůzovlády zatčen 27. července [[1794]] v Aix en Provence a před guillotinou jej zachránila jen intervence jeho matky a bratra Napoleona.
 
Za Korsiku je zvolen ve dvaadvaceti letech poslancem „Rady pěti set“ a později i jejím předsedou. Po domluvě s Napoleonem prosadil přeložení zasedání 9. listopadu [[1799]] do [[Saint-Cloud]] a zasedání předsedal. Stal se jedním z nejvýznamnějších pomocníků svého bratra při státním převratu [[Brumairový převrat|18. brumaire]] a jeho zvolení Prvním konsulem 10. listopadu [[1799]]. V prvním manželství byl od roku [[1794]] ženat s Christinou BoyerBoyerovou, která mu porodila dvě děti a roku [[1801]] zemřela ([[puerperální sepse]]). Lucien byl za [[Konsulát]]u nejprve krátce ministrem vnitra a roku [[1800]] byl jmenován vyslancem ve [[Španělsko|Španělsku]]. Společně s [[Manuel de Godoy|Manuelem de Godoy]] ([[1767]]-[[1851]]) - prvním ministrem Španělska a nejvlivnější osobnosti království vyprovokovali přepadení Portugalska v tzv. pomerančové válce (''Guerra de la Naranjas''), ale místo obsazení státu vynutili si oba protagonisté vysoké odškodnění pro svou potřebu a podepsali mírnou mírovou smlouvu v Badajozu. Napoleon, po informaci o postupu Luciena nazval svého bratra darebákem a zlodějem.
 
Na Lucienův popud byla roku [[1803]] obnovena činnost ''Academie francaise'' a on sám byl jejím členem v letech [[1803]]-[[1816]]. Proti vůli svého bratra se roku 1803 tajně oženil podruhé s [[Alexandrina de Bleschamp|Alexandrinou de Blechamps]], vdovou po bankovním spekulantovi Joubethonovi, který před věřiteli utekl na [[Haiti]] a tam zemřel na [[žlutá zimnice|žlutou zimnici]]. Alexandrina byla vzdělaná, o 3 roky mladší než Lucien a oba k sobě zahořeli láskou na první pohled, která jim vydržela do smrti. Z tohoto manželství pocházelo 10 dětí. Po těchto příhodách zůstal vztah Napoleona k Lucienovi trvale napjatý a Lucien se stáhl do soukromí - od roku [[1804]] žil na svém rozsáhlém statku v Caninu. Když roku [[1810]] chtěl vycestovat do [[Spojené státy americké|USA]], padl do anglického zajetí a byl v něm držen až do roku [[1814]]. V Anglii mu bylo dáno k užívání luxusní venkovské sídlo Thorngrove ve [[Worcestershire]]. Po propuštění z [[Anglie]] byl papežem [[Pius VII.|Piem VII.]] povýšen a přiznán mu titul princ z Canina a z papežské vůle se stal suverénním vládcem svých rozsáhlých pozemků v Caninu. Přes předchozí ostré rozpory obou bratrů Lucien Napoleona při návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] jej Lucien podpořil a prosazoval jeho zájmy prosazoval na Apeninském poloostrově. Po druhém - definitivním - pádu Napoleona byl Lucien v TurinuTuríně na rozkaz sardinského krále sardinského zatčen, ale po intervenci papeže propuštěn. V důsledku nástupu Bourbonů na francouzský trůn, byl Lucien Bonaparte roku [[1816]] vyhoštěn z Francie a zbaven svého členství v Academie francaiseAkademii. Zbytek života prožil v Itálii.
 
Lucien Bonaparte byl literárně činný, uveřejnil díla prozaická i poetická. Nejznámějším dílem byl svého času román ''”La Tribu indienne”'' (Indiánský kmen) a [[epos]] ''Charlemagne'' o životě [[Karel Veliký|Karla Velikého]]. Jeho nejstarší syn [[Charles Lucien Bonaparte|Charles Lucien]], narozený 2 měsíce po svatbě rodičů roku [[1803]], byl světoznámým [[ornitologie|ornitologem]] a jeho prapravnučka [[Marie Bonapartová]] byla průkopnice [[psychoanalýza|psychoanalýzy]] a nejslavnější žačka [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]]. Jeho další syn [[Louis Lucien Bonaparte]] byl jedním ze zakladatelů novodobé [[lingvistika|lingvistiky]] a hlavním iniciátorem [[baskičtina|baskického]] [[národní obrození|národního obrození]].
Neregistrovaný uživatel